a možná už ani nebude...
Mám sice v různém stádiu rozepsanosti několik konceptů, ale nějak nemám chuť pokračovat.
Na začátku prosince byl hlavní důvod proč nepíšu nedostatek času. Potom se přidala otrávenost a naštvanost. Teď to tak nějak doznívá a nevím jestli budu pokračovat. Prostě nevím.
Kdysi jsem řešil, co mohu a co nemohu sem napsat, abych se příliš neodhalil. V podstatě jen málo lidí ví ode mne, že si píšu blog. Na prstech jedné ruky bych je spočítal... A zatím zdá se, to nikdo další neví. Přesto jsem dostal zpět odezvu, která mne mírně řečeno, vyvedla z míry. Tuším odkud to přišlo a nejraději bych tomu člověku nikdy ani slovem nenaznačil, že tohle místo existuje...
Jo hold lidi umí být zlí. A nějak se podařilo rejpnout si správně a asi docílit toho, že jsem umlkl. Teď přemýšlím, že onu osobu nenechám vyhrát. Jen si musím přečíst co jsem napsal, aby nikdo nemohl nic použít proti mě a mým blízkým. Již kdysi jsem musel pár článků přepsat a teď možná budu muset i mazat.
Takže zatím nevím.
A jedna otázka na závěr. Nesouvisející s tím, co píšu výše. Proč mají dívky či ženy pocit, že zapřením minulosti minulost zmizí? A konec konců to lze aplikovat obecně na obě pohlaví. Proč tedy?
Protoze nechteji nest nasledky sveho chovani, u zenskych je to bohuzel opravdu velmi casty jev.. Co v tom taky jineho hledat :)
OdpovědětVymazat