Práce řidiče je náročná nejen z hlediska nutnosti zvládnout velké vozidlo, ale klade i nemalé nároky na psychickou odolnost. Psychika je vytěžována hned dvakrát. První je díky styku s cestujícími. Troufám si říci, že člověk, který nemá rád práci s lidmi nebo není masochista, tuto práci nemůže dělat. Přeci jen je hned první na ráně pro nespokojeného cestujícího, který si na řidiči hned vylévá své špatné vstávání a stěžuje si buď jemu nebo na dispečink na minutové zpoždění nebo i na to, že řidič divně kroutí hlavou. Případně další nespokojenosti, které se mu během dne staly.
středa 10. února 2021
středa 3. února 2021
O práci řidiče - 1. část
Kdysi jsem tu již pár věcí na toto téma napsal. Pak jsem psal drobný referát na toto téma z důvodů, již dnes neaktuálních. Bohužel. Kdo chce, najde si, co jsme zde psal v předchozích letech a může porovnat, co se změnilo. Ted sem asi na 3 nebo 4 díly překopíruji a drobně upravím skoro dva roky starou práci na téma Práce řidiče autobusu.
Takže začněmež úvodemJako řidič autobusu pracuji již přes 11 let. Celou dobu pro jednu společnost, kde jsem jezdil linky MHD našeho města, potom příměstské linky v systému Středočeské Integrované Dopravy příměstské a dnes již jezdím plně v režimu Pražské Integrované Dopravy - PID. Zkusil jsem i práci na dálkových linkách a občas si odskočím ke známému, který jezdí převážně výlety s dětmi a přes léto kyvadlovou dopravu do Chorvatska či Itálie. Mám tedy zkušenosti s prací ve dvou režimech práce řidiče – podle Nařízení vlády č. 589/2006 Sb. a Nařízení Evropského parlamentu a rady č. 561/2006
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)