Jáké to je být řidič autobusu?

Docela často přemýšlím nad otázkou, kterou pokládám v názvu tohoto příspěvku. Sama od sebe mne napadle několikrát jako malého, když jsem fascinovaně hleděl na ty Chlapy za volantem při cestě do školy nebo z ní. Líbilo se mi jak se všichni zdraví, líbilo se mi, jak s přehledem a v pohodě veze i 100 lidí do práce. Líbilo se mi to tak, že jsem o této práci snil. Pak se mi jednou podařilo dostat se do řídící kabiny vlaku, a chtěl jsem být strojvedoucím. Bohužel nosím brýle a tak mne do vlaku nepustili... A autobus nešel řídit bez předchozí praxe na náklaďáku...
Je to něco málo přes 4 roky co dělám tuhle práci. Je to zatím dokonce mé nejdelší zaměstnání, protože jsem prostě měl "štěstí" na zaměstnavatele. Většina buď zkrachovala nebo byla převzata jiným subjektem nebo alespoň restrukturalizovala... A mne to stálo místo tolikrát, že jsem to již přestal počítat... a tak jsem nakonec skončil jako řidič autobusu...
O tom, že bych tu práci chtěl dělat jsem přemýšlel několikrát, jenže proti mne hrála absence řidičáku na náklaďák a potřebné praxi. Naštěstí pro mne se vstupem ČR do EU změnila legislativa a já měl cestu otevřenou. Bohužel nebyly peníze. Nakonec se na mne přeci jen usmálo štěstí a řidičský průkaz mi zaplatil jako rekvalifikaci Úřad práce.
V autoškole mne čekal tak trochu první šok. Náš instruktor byl totiž toho mínění, že nikdo kdo nikdy neřídil náklaďák nemá za volantem autobusu co dělat a dával nám to pěkně vyžrat. Hned první hodinu nás vzal do ostrého provozu. Byl to zážitek... spíše negativní... Za každou chybu na nás ječel a byl i jinak hnusnej. Pro mne byl základní rozdíl v tom, že autobus je o cca metr širší než většina osobáků a taky je mnohem delší. Přední kola jsou až metr za řidičem a zadní... zadní jsou dááááááleko. A tenhle kolos je třeba protáhnout po silnici tak, aby nepřečníval do protisměru a abych v zatáčkách nevyjížděl ze silnice a v křižovatkách nekosil chodce na chodníku...
Nakonec jsem to nějak zvládl a udělal autoškolu hned na poprvé. Sice jsem stále slyšel, že nic nevím a neumím,ale řidičák jsme měl a tak hurá do ČSAD. Měl jsem i jinou nabídku práce,ale nějak jsem si říkal, že v tom ČSAD se spíše naučím to, co jsem v autoškole nestačil. Týden jsme jezdil v zácviku - to abych se naučil trasy a odbavovat cestující. Dodneška vzpomínám na to, když jsem seděl poprvé za volantem a měl za sebou cestující. Jak já se bál. Bylo cca šest ráno v únoru, tma jak v pytli a silnice se vinula lesem. A proti mne kamiony, a další autobusy. Jak já se bál...
Zajímavé bylo sledovat, jak se ke mě a mne podobným staví ostatní řidiči - mazáci. Vždyť jsem byl "rychlokvaška". Někteří "kolegové" mi tvrdili, že nikdy řidič nebudu, že se to nenaučím a že za volantem nemám co dělat. Jiní, těch byla menšina, přispěli radou, upozornili mne na chyby... Je třeba pravda, že jsem z počátku jezdil více v prostředku silnice, než bylo zdrávo a bál jsem se vyhýbání s jiným širokým vozem. "Nejlepší" byla reakce jedné skupinky řidičů. Naschvál pak jezdili proti mě tak aby mne co nejvíce vytlačili ze silnice...
Teď již jezdím trochu lépe. Sice si občas někdo stěžuje, ale nemyslím si, že by k to mu měli až takový důvod. Nejsem dobrý řidič, ale nejsem ani špatný. Stále dělám chyby a stále se učím. Boural jsem z mé viny jen jednou i to bylo sporné a dostal jsem jen minimální pokutu 200 Kč za situaci, která šla vyhodnotit i jako nedání přednosti v jízdě. Hold není dobré věřit, že auto, které dává blinkr, opravdu odbočí. Nepřišel jsem zatím o jediný bod...
A jaká to je práce? Asi jako každá jiná práce... Baví mne. Štve mne... Unavuje i nabíjí...
Odpověď jsem nedal. Vím. Ale pokusím se dál psát o jednotlivých aspektech té práce.