Dárcem krve

Ve svých necelých 40 jsem se rozhodl, že se stanu dárcem. Tak trochu všemu navzdory. Chtěl jsem jím býti již dříve, ale léta jsem se krmil léky na alergii a potom i jiným. Teď jsem však 7 let bez stálé medikace a o 30 kilo těžší... Na prvním odběru jsem byl před více jak rokem. Na druhém před třemi měsíci a dnes na třetím.
Z prvního odběru jsem měl strach a dost jsem se bál, že nejsem vhodný. Nakonec se povedl. I přes to, že jsem odešel s dírami na obou rukách :) Jen ke konci jsem neměl daleko k mdlobám, ale nakonec jsme odešel po svých.
Druhý odběr proběhl až po více než roce. Ten nedopadl moc dobře - nepodařilo se najít žílu a tak jsem odešel po odebrání necelé deci... Nepomohla ani podpora kolegy, který byl na čtyřicátém odběru. Navíc jsme se dozvěděl, že když nemám žíly a omdlévám, nemám tam co dělat...
Dnes jsem byl na třetím. Potkal jsem tu známého, který šel na desátý odběr. Ptal se mne, jak se cítím, tak jsem mu řekl, že by se ve mne krve nedořezal... To prý není moc dobrý pocit před odběrem. Když jsme šel na řadu, on už to měl za sebou. Tak jsme se bavili, jak ho dneska píchly. Říkal, že tam je jedna hezká a mladá s krajkovým spodním prádlem... tak jsem nakoukl a byla tam taková jedna velmi zkušená, u které mne prádlo vůbec nezajímalo...
Když jsem si sedl na odběrové křeslo, tak přišla ta, kterou měl na mysli. Opravdu pěkná a když člověka začala trápit a naklonila se, poskytla mi výhled, že jsme zapomněl na to, kde jsem. Trochu jsme vtipkovali o tom, kde asi je ta žíla, a že si na mne složí druhou maturitu. A našla žílu a povedlo se...
Ani jsem dneska nebyl tak unavený, jako po tom prvním odběru. Jen mne ta ruka teď trochu více bolí.