Na výletech se setkávám nejen s lidi a architekturou, ale i se zvířátky. Na prvních dvou fotkách je ještěrka, co vypadá jako had - Slepýš. Potkal jsem ho v Jeseníkách a pomohl jsem mu přes silnici
úterý 28. ledna 2020
čtvrtek 23. ledna 2020
Fotky z výletů. Dneska Paříž
Jak jsem již dříve napsal, změnil jsem zaměstnavatele. Po skoro 11 letech jsem šel jezdit zájezdy. A na těch zájezdech se dostávám na zajímavá místa a vidím zajímavé věci a tak sem občas dám nějaké fotky.
Jeden z prvních výletů, které jsem absolvoval byla Paříž. Výlet to nebyl jednoduchý. Francouzi jezdí hůře jak Pražáci. Je tu i jiné pravidlo přednosti na kruhovém objezdu.
Samostatnou kapitolou byla organizace výletu... V pátek večer tam, sobota program v sobotu přes den a v noci zase odjezd. Kolega tomu říká výlet na prasáka - celou dobu v jednom prádle :P
neděle 19. ledna 2020
O překonávání strachu
Od května mám nastavené toto téma. Přišlo mi docela osobní, ale za ty měsíce se staly věci, kdy jsem některé strachy překonal a do jiných spadl.
Ale začněme jedním, kdy jsem se překonal, ani nevím jak. Jeho překonání nakonec nebylo tak těžké jak se původně zdálo. A tím je, respektive byl, strach z jehel a strach z odběru krve. Pamatuji si, a díky dětem mám i čerstvé zkušenosti, s tím jak jsme vyváděl, když jsme měl dostat injekci, nebo, nedej bože, mne čekal odběr krve. To byl horor. A ještě v dospělosti jsme byl schopen při odběru krve na sedimentaci omdlít. A sestra u obvoďáka mne raději posílala na odběr jinam...
Tenhle strach se mi podařilo překonat před nějakou dobou. A jsem na to docela pyšný. V současné době jsem dárce krve a mám za sebou již 15 odběrů. Sice jsme sebou hned při prvním odběru praštil, ale pak už to šlo dobře... Až teda ještě asi na jeden či dva případy, kdy mi bylo trochu šoufl...
Je to strach, který se mi podařilo překonat. A díky tomu mohu být i trochu užitečný...
A skončeme dvěma které se mne drží.
Jedním je obecný strach z nejistoty. Je hrozný. A jakmile se někde u něčeho vážnějšího projeví jistý nejistý prvek, tak šílím, Naštěstí se mne ta nejistota docela vyhýbá.
Druhým je strach ze zubaře. Do střední školy bylo vše relativně v pohodě. Bohužel tehdy začaly problémy, které se táhnou... Dokonce mne kdysi museli na křesle i křísit. Naštěstí tady už došlo k určitému obroušení hran a občas k zubaři i zajdu, ale... nikdy nevydržím u jednoho zubaře dlouho. A dneska se tak těžko hledají...
Ale začněme jedním, kdy jsem se překonal, ani nevím jak. Jeho překonání nakonec nebylo tak těžké jak se původně zdálo. A tím je, respektive byl, strach z jehel a strach z odběru krve. Pamatuji si, a díky dětem mám i čerstvé zkušenosti, s tím jak jsme vyváděl, když jsme měl dostat injekci, nebo, nedej bože, mne čekal odběr krve. To byl horor. A ještě v dospělosti jsme byl schopen při odběru krve na sedimentaci omdlít. A sestra u obvoďáka mne raději posílala na odběr jinam...
Tenhle strach se mi podařilo překonat před nějakou dobou. A jsem na to docela pyšný. V současné době jsem dárce krve a mám za sebou již 15 odběrů. Sice jsme sebou hned při prvním odběru praštil, ale pak už to šlo dobře... Až teda ještě asi na jeden či dva případy, kdy mi bylo trochu šoufl...
Je to strach, který se mi podařilo překonat. A díky tomu mohu být i trochu užitečný...
A skončeme dvěma které se mne drží.
Jedním je obecný strach z nejistoty. Je hrozný. A jakmile se někde u něčeho vážnějšího projeví jistý nejistý prvek, tak šílím, Naštěstí se mne ta nejistota docela vyhýbá.
Druhým je strach ze zubaře. Do střední školy bylo vše relativně v pohodě. Bohužel tehdy začaly problémy, které se táhnou... Dokonce mne kdysi museli na křesle i křísit. Naštěstí tady už došlo k určitému obroušení hran a občas k zubaři i zajdu, ale... nikdy nevydržím u jednoho zubaře dlouho. A dneska se tak těžko hledají...
středa 15. ledna 2020
četba 2/20019
Tohle bude asi poslední výpis mojí četby. Ne že bych nečetl, ale nějak končím s potřebou tu informaci dávat dál.
Nejhloupější anděl 2006, C. Moore
Jojo, skvělá vánoční kniha. Milá, vtipná, plná pohody... Nebo je to jinak? Zase jsem se smíchy řezal od začátku do konce. Typická ukázka, toho i jak lze špatně pochopit jednoduchá přání.
Ostrov lásky 1998, C. Moore
Hlavní postava je smolař. HMMM. Když se vezme začátek knihy, tak čtenář přijde na to, že hlavní postava si za tu smůlu může sama. Tím že chlastá a že přemýšlí jiným orgánem, než je mozek... Obzvláště pokud jde o ženy... A pak se není čemu divit, že se dostane do situace, kdy mu nezbyde než útěk a strach o jeho "mužnost". A nakonec procitne a... Znovu docela zábavní kniha plná černého a absurdního humoru... akorát popis onoho zranění mohl být méně popisný. I čtení bolelo
Špinavá práce 2007, C. Moore
Tenhle typ humoru se mi docela líbí. Navíc je mi tady i sympatický hlavní hrdina. Kniha je dobře napsaná a je tam dosti míst, u kterých jsem se smál nahlas. Výborná oddechovka.
Použité duše 2017, C. Moore
Pokračování Špinavé práce začíná tam, kde skončil předchozí příběh. Je poněkud slabší než první díl, ale zase je čemu se smát a nad čím nevěřícně kroutit hlavou. Nejlepší je, že příběh je popisován tak, že by se podobné věci mohly dít vlastně komukoliv z nás...
Noc v osamělém říjnu 2002, R. Zelazny
Překvapení z pera RZ. Příjemná fantasy s atypickým vypravěčem. Příběh má spád, ale občas má čtenář pocit jistého nedostatku informací. A co se mne týká, musím říci, že konec jsem docela tušil.
Konec Věčnosti 1993, I. Asimov
Vždy píši komentář až nějakou dobu po přečtení knihy. Nechat ji jen tak uležet... Kniha se četla dobře, děj zajímavý, ale od určitého okamžiku předvídatelný. Navíc tam bylo několik paradoxů, které jsem měl trochu problém skousnout. Je však nutné souhlasit s tím, že přílišná ochrana a usměrňování jakéhokoliv vývoje není vždy tou pravou ochranou...
Svatá kniha vlkodlaka 2011, V. O. Pelevin
Tuhle knihu jsme kdysi koupil v levných knihách a dlouho ležela na poličce k přečtení. A asi to je kniha, kterou si buď přečtu po druhém nebo poputuje do knihobudky. Kniha je plná metafyzických myšlenek a různých zamyšlení a postřehů vhodných spíše pro osobnostní rozvoj než pro pobavení...
Vila na Sadové 2015, R. Sklář
Pěkný detektivní příběh, ale... Ta kniha by mohla být o polovičku kratší. Místy rozvláčné a příliš popisné.
Nejlepší víkend 2018, P. Hartl
Zpočátku jsem se ztrácel v množství postav. Ale pak se to rozklíčovalo a rozjelo docela dobře. Pro mne asi druhý nejlepší Hartl. Hartlova síla i slabina je, že je dnešní a proniká do témat, která nejsou moc příjemná, a která bývají "tabu". Když čtu některé komentáře, mám pocit, že tam se Hartl docela dost trefil do brňavky...
Doktore, poplach, jde o všecko! 2015, P. Taylor
Měl jsem delší přestávku mezi jednotlivými příběhy, ale tahle kniha mne opět vtáhla. Příběhy z války i život na irské vesnici, oboje popsáno s krásným nadhledem, humorem a hlavně umem... Už se těším na další
Přijde kůň do baru 2018, D. Grossman
Stejně jako diváci v knize jsem i já měl chutě od knihy odejít. Tohle totiž nebyl ten prvoplánový humor... Nakonec jsem vydržel a nelituji toho.
A Bůh pravil: Musíš mi pomoci! 2019, H. Rath
Často ztrácí pokračování dech, často se v nich vaří z vody. To ale Hans Rath překonává a tak máme v ruce již třetí díl této volné trilogie, která se stále drží na stejné úrovni a nikde nic nenastavuje ani se nezadýchává. A tak v sobě máme znovu knihou plnou vtipu i vážných témat napínavou s dobře prokreslenými postavami a ukrytými psychologickými poselstvími.
Ďábel je taky jenom člověk 2016, H. Rath
Už je to delší sobu, co jsem tu knihu dočetl. Na knihy Hanse Ratha jsem narazil náhodou a to, že jsou další, mne velmi potěšilo. Postava Jakoba Jakobiho mne dostala. A postava Ďábla taky. U této knihy asi velmi záleží, v jakém rozpoložení je člověk, který ji čte. Ač se totiž nejedná o typicky psychologickou knihu, tak se tak dá vnímat. Kniha je vtipná i tajemná, hluboká i povrchní... Ale hlavně, je skvělá.
40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, L. Zibura
Cestopisy nemusím. Tohle však bylo něco jiného. Tohle snad ani cestopis nebyl. Jak totiž může cestovat někdo takovej? :P Navíc to byla neskutečná zábava, Ládínkovi hlody dost pobavily a navíc občas nějaká hluboká myšlenka. Ale taky to přineslo pohled, který bych nečekal. Třeba to, že lidé na tureckém venkově jsou hlavně lidé. A že i o ramadánu se umí chovat přátelsky a pohostinně...
Apatykář 2019, L. Hlavinková
ke knize jsem se dostal ani nevím jak. Prostě na mne tak nějak vykoukla v knihovním katalogu. Bylo to překvapivě lehké čtení. Příběh nikde moc nevázl, postavy uvěřitelné a zápletka, bohužel, jasná.
Bílí baroni II. 2014, J. Kučera
Když jsem kdysi četl první díl, dost jsem se bavil. Začít číst tenhle díl však byl docela problém. Po měsíci jsem se ke knize vrátil, tak se mi to podařilo dočíst. A nakonec to tak hrozné nebylo. Akorát některé případy byly až tak absurdní, že jsem rád, když mluvíme o době dávno minulé.
Maus – Souborné vydání 2012, A. Spiegelman
Mé první setkání s komiksem bylo kdysi dávno. Můj první komiks byl Čtyřlístek. A to jsem vlastně ještě nevěděl, že komiks je mnohem větší rodina příběhů... Čtyřlístku jsem odrostl a začal číst. A i komiks se mi občas dostal do ruky. Třeba Asterix a jeho příběhy, nebo komiksy z časopisu ABC... Ale to vše jen byl úvod k tomu, abych se dostal ke knize, která je sice komiks, ale... Komiks s velkým K Nejde jen o téma, které zpracovává, ale i o způsob podání. Kresby jsou jednoduché, černobílé, ale zároveň velmi emotivní. Do příběhu vtáhnou způsobem, který jsem od komiksu nečekal. Jedná se snad o nejlépe zpracovaný příběh zpracovávající téma holokaustu. Tuhle knihu by měli zavést do povinné četby a to nejen z literatury, ale i z dějepisu.
Nejhloupější anděl 2006, C. Moore
Jojo, skvělá vánoční kniha. Milá, vtipná, plná pohody... Nebo je to jinak? Zase jsem se smíchy řezal od začátku do konce. Typická ukázka, toho i jak lze špatně pochopit jednoduchá přání.
Ostrov lásky 1998, C. Moore
Hlavní postava je smolař. HMMM. Když se vezme začátek knihy, tak čtenář přijde na to, že hlavní postava si za tu smůlu může sama. Tím že chlastá a že přemýšlí jiným orgánem, než je mozek... Obzvláště pokud jde o ženy... A pak se není čemu divit, že se dostane do situace, kdy mu nezbyde než útěk a strach o jeho "mužnost". A nakonec procitne a... Znovu docela zábavní kniha plná černého a absurdního humoru... akorát popis onoho zranění mohl být méně popisný. I čtení bolelo
Špinavá práce 2007, C. Moore
Tenhle typ humoru se mi docela líbí. Navíc je mi tady i sympatický hlavní hrdina. Kniha je dobře napsaná a je tam dosti míst, u kterých jsem se smál nahlas. Výborná oddechovka.
Použité duše 2017, C. Moore
Pokračování Špinavé práce začíná tam, kde skončil předchozí příběh. Je poněkud slabší než první díl, ale zase je čemu se smát a nad čím nevěřícně kroutit hlavou. Nejlepší je, že příběh je popisován tak, že by se podobné věci mohly dít vlastně komukoliv z nás...
Noc v osamělém říjnu 2002, R. Zelazny
Překvapení z pera RZ. Příjemná fantasy s atypickým vypravěčem. Příběh má spád, ale občas má čtenář pocit jistého nedostatku informací. A co se mne týká, musím říci, že konec jsem docela tušil.
Konec Věčnosti 1993, I. Asimov
Vždy píši komentář až nějakou dobu po přečtení knihy. Nechat ji jen tak uležet... Kniha se četla dobře, děj zajímavý, ale od určitého okamžiku předvídatelný. Navíc tam bylo několik paradoxů, které jsem měl trochu problém skousnout. Je však nutné souhlasit s tím, že přílišná ochrana a usměrňování jakéhokoliv vývoje není vždy tou pravou ochranou...
Svatá kniha vlkodlaka 2011, V. O. Pelevin
Tuhle knihu jsme kdysi koupil v levných knihách a dlouho ležela na poličce k přečtení. A asi to je kniha, kterou si buď přečtu po druhém nebo poputuje do knihobudky. Kniha je plná metafyzických myšlenek a různých zamyšlení a postřehů vhodných spíše pro osobnostní rozvoj než pro pobavení...
Vila na Sadové 2015, R. Sklář
Pěkný detektivní příběh, ale... Ta kniha by mohla být o polovičku kratší. Místy rozvláčné a příliš popisné.
Nejlepší víkend 2018, P. Hartl
Zpočátku jsem se ztrácel v množství postav. Ale pak se to rozklíčovalo a rozjelo docela dobře. Pro mne asi druhý nejlepší Hartl. Hartlova síla i slabina je, že je dnešní a proniká do témat, která nejsou moc příjemná, a která bývají "tabu". Když čtu některé komentáře, mám pocit, že tam se Hartl docela dost trefil do brňavky...
Doktore, poplach, jde o všecko! 2015, P. Taylor
Měl jsem delší přestávku mezi jednotlivými příběhy, ale tahle kniha mne opět vtáhla. Příběhy z války i život na irské vesnici, oboje popsáno s krásným nadhledem, humorem a hlavně umem... Už se těším na další
Přijde kůň do baru 2018, D. Grossman
Stejně jako diváci v knize jsem i já měl chutě od knihy odejít. Tohle totiž nebyl ten prvoplánový humor... Nakonec jsem vydržel a nelituji toho.
A Bůh pravil: Musíš mi pomoci! 2019, H. Rath
Často ztrácí pokračování dech, často se v nich vaří z vody. To ale Hans Rath překonává a tak máme v ruce již třetí díl této volné trilogie, která se stále drží na stejné úrovni a nikde nic nenastavuje ani se nezadýchává. A tak v sobě máme znovu knihou plnou vtipu i vážných témat napínavou s dobře prokreslenými postavami a ukrytými psychologickými poselstvími.
Ďábel je taky jenom člověk 2016, H. Rath
Už je to delší sobu, co jsem tu knihu dočetl. Na knihy Hanse Ratha jsem narazil náhodou a to, že jsou další, mne velmi potěšilo. Postava Jakoba Jakobiho mne dostala. A postava Ďábla taky. U této knihy asi velmi záleží, v jakém rozpoložení je člověk, který ji čte. Ač se totiž nejedná o typicky psychologickou knihu, tak se tak dá vnímat. Kniha je vtipná i tajemná, hluboká i povrchní... Ale hlavně, je skvělá.
40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, L. Zibura
Cestopisy nemusím. Tohle však bylo něco jiného. Tohle snad ani cestopis nebyl. Jak totiž může cestovat někdo takovej? :P Navíc to byla neskutečná zábava, Ládínkovi hlody dost pobavily a navíc občas nějaká hluboká myšlenka. Ale taky to přineslo pohled, který bych nečekal. Třeba to, že lidé na tureckém venkově jsou hlavně lidé. A že i o ramadánu se umí chovat přátelsky a pohostinně...
Apatykář 2019, L. Hlavinková
ke knize jsem se dostal ani nevím jak. Prostě na mne tak nějak vykoukla v knihovním katalogu. Bylo to překvapivě lehké čtení. Příběh nikde moc nevázl, postavy uvěřitelné a zápletka, bohužel, jasná.
Bílí baroni II. 2014, J. Kučera
Když jsem kdysi četl první díl, dost jsem se bavil. Začít číst tenhle díl však byl docela problém. Po měsíci jsem se ke knize vrátil, tak se mi to podařilo dočíst. A nakonec to tak hrozné nebylo. Akorát některé případy byly až tak absurdní, že jsem rád, když mluvíme o době dávno minulé.
Maus – Souborné vydání 2012, A. Spiegelman
Mé první setkání s komiksem bylo kdysi dávno. Můj první komiks byl Čtyřlístek. A to jsem vlastně ještě nevěděl, že komiks je mnohem větší rodina příběhů... Čtyřlístku jsem odrostl a začal číst. A i komiks se mi občas dostal do ruky. Třeba Asterix a jeho příběhy, nebo komiksy z časopisu ABC... Ale to vše jen byl úvod k tomu, abych se dostal ke knize, která je sice komiks, ale... Komiks s velkým K Nejde jen o téma, které zpracovává, ale i o způsob podání. Kresby jsou jednoduché, černobílé, ale zároveň velmi emotivní. Do příběhu vtáhnou způsobem, který jsem od komiksu nečekal. Jedná se snad o nejlépe zpracovaný příběh zpracovávající téma holokaustu. Tuhle knihu by měli zavést do povinné četby a to nejen z literatury, ale i z dějepisu.
neděle 12. ledna 2020
2020
Nový rok jsem začal prací...
Nepatřím mezi lidi, co si dávají na Nový rok předsevzetí. Ale jedno jsem si kdysi dal a to držím dodnes - nedávám si předsevzetí...
Je to spíše o tom, že nemám moc velkou výdrž - a většinou mne tak ta předsevzetí stresují a tak je nedodržuji.
Kdysi možná patřil k mým předsevzetím i blog. A jak to vypadá?
Mohl bych naspat mnoho důvodů, proč sem skoro nepíšu... ale byly by to hlavně zástupné důvody. Těžko však říci, který důvod je ten pravý... A těžko říci, co bude dál a co si zase vymyslím, jako důvod, proč nejde psát...
Nový rok jsme zahájil prací. Byl jsem na výletě v Rakouských Alpách. Se základní školou. A mám z toho zážitky... No, dalo by se to napsat jednoduše takto - u učitelů, který, svěříte své děti by člověk předpokládal určité vlastnosti, které jsem tady ale jaksi neviděl... A teď válčím s tím jestli to napsat a jak, aby z toho nebyl průšvih...
Nepatřím mezi lidi, co si dávají na Nový rok předsevzetí. Ale jedno jsem si kdysi dal a to držím dodnes - nedávám si předsevzetí...
Je to spíše o tom, že nemám moc velkou výdrž - a většinou mne tak ta předsevzetí stresují a tak je nedodržuji.
Kdysi možná patřil k mým předsevzetím i blog. A jak to vypadá?
Mohl bych naspat mnoho důvodů, proč sem skoro nepíšu... ale byly by to hlavně zástupné důvody. Těžko však říci, který důvod je ten pravý... A těžko říci, co bude dál a co si zase vymyslím, jako důvod, proč nejde psát...
Nový rok jsme zahájil prací. Byl jsem na výletě v Rakouských Alpách. Se základní školou. A mám z toho zážitky... No, dalo by se to napsat jednoduše takto - u učitelů, který, svěříte své děti by člověk předpokládal určité vlastnosti, které jsem tady ale jaksi neviděl... A teď válčím s tím jestli to napsat a jak, aby z toho nebyl průšvih...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)