Od května mám nastavené toto téma. Přišlo mi docela osobní, ale za ty měsíce se staly věci, kdy jsem některé strachy překonal a do jiných spadl.
Ale začněme jedním, kdy jsem se překonal, ani nevím jak. Jeho překonání nakonec nebylo tak těžké jak se původně zdálo. A tím je, respektive byl, strach z jehel a strach z odběru krve. Pamatuji si, a díky dětem mám i čerstvé zkušenosti, s tím jak jsme vyváděl, když jsme měl dostat injekci, nebo, nedej bože, mne čekal odběr krve. To byl horor. A ještě v dospělosti jsme byl schopen při odběru krve na sedimentaci omdlít. A sestra u obvoďáka mne raději posílala na odběr jinam...
Tenhle strach se mi podařilo překonat před nějakou dobou. A jsem na to docela pyšný. V současné době jsem dárce krve a mám za sebou již 15 odběrů. Sice jsme sebou hned při prvním odběru praštil, ale pak už to šlo dobře... Až teda ještě asi na jeden či dva případy, kdy mi bylo trochu šoufl...
Je to strach, který se mi podařilo překonat. A díky tomu mohu být i trochu užitečný...
A skončeme dvěma které se mne drží.
Jedním je obecný strach z nejistoty. Je hrozný. A jakmile se někde u něčeho vážnějšího projeví jistý nejistý prvek, tak šílím, Naštěstí se mne ta nejistota docela vyhýbá.
Druhým je strach ze zubaře. Do střední školy bylo vše relativně v pohodě. Bohužel tehdy začaly problémy, které se táhnou... Dokonce mne kdysi museli na křesle i křísit. Naštěstí tady už došlo k určitému obroušení hran a občas k zubaři i zajdu, ale... nikdy nevydržím u jednoho zubaře dlouho. A dneska se tak těžko hledají...
Žádné komentáře:
Okomentovat