Jo, je to tak, z nouze jsem zpět na linkách ROPID... a jak jsem brzy zjistil, je to stále stejné ne-li horší. Takže ona pověstná řeka není stejná - pravda, jen některé balvany jsou na stejném místě. Možná jsou i záludnější a zatvrzelejší.
K tomu ten virus... Lidi z něj blbnou - mají strach... Pochopitelné, ale zároveň to v lidech probouzí jakousi temnější stránku. Nejsem z toho moc radostný. Zatím to nebudu dál komentovat.
Týden rozepsáno a bez pohybu - už jsem dva týdny zpátky. Teď se chystá, že se vrátí odbavování cestujících. A nikdo pořádně neví, jak nás budou chránit. Co dostaneme za ochranné pomůcky. A KDY a jak a kolik
V podstatě nemám strach z toho viru kvůli sobě. Mám strach kvůli staršímu člověku v rodině. I když to má žena komentovala slovy: "hele, je jí 8x to chceš aby tu strašila do 100 jako její sestra". To mne rozesmálo, ale neuklidnilo.
pátek 17. dubna 2020
středa 1. dubna 2020
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky
Tento citát je filozofickým oříškem, který pochází od starořeckého filozofa Herakleita. Když jsem ho slyšel použít poprvé, bylo použito v jiném kontextu, než vtom, v jakém se má používat.
Nebo v jakém kontextu je to správně?
Herakletois měl na mysli běh času a že všechno plyne, nic není stejné, vše se mění... Voda v řece teče - někdy rychle, někdy pomalu. Někdy je hladina vyšší a jindy nižší. Řeka se mění každým okamžikem, každým mrknutím oka. Nelze tedy vstoupit do téže řeky, protože řeka se mezi těmi dvěma vstupy změnila.
Seneca dokonce říká :
Kontext, který se používá častěji, vyplývá z té druhé části - že řeka má stále stejné jméno. A to vykládá tak, že člověk nic neudělá dvakrát. Ve smyslu příkazu. Či vyloženo jemněji, jako doporučení. Ještě častěji je to prezentováno ve významu: "nedělej dvakrát stejnou chybu."
A proč to celé píšu - dnes, a není to apríl, jsem se vrátil Do práce, kterou jsem před více jak půlrokem opustil - do ČSAD. Zájezdová a dálková doprava teď stojí a minimálně do dalšího školního roku bude...
Nezbývá mi než doufat, že má pravdu Herakleitos a řeka je již jiná. A já tak návratem nedělám stejnou chybu.
Nebo v jakém kontextu je to správně?
Herakletois měl na mysli běh času a že všechno plyne, nic není stejné, vše se mění... Voda v řece teče - někdy rychle, někdy pomalu. Někdy je hladina vyšší a jindy nižší. Řeka se mění každým okamžikem, každým mrknutím oka. Nelze tedy vstoupit do téže řeky, protože řeka se mezi těmi dvěma vstupy změnila.
Seneca dokonce říká :
Naše těla jsou unášena jako voda v řece. Všechno, co vidíš, běží s časem; nic z toho, co
vidíme, netrvá. I já sám jsem změněný, zatímco mluvím o tom, že se všechno mění. Toto měl
na mysli Hérakleitos, když řekl: „Do téže řeky dvakrát vstupujeme i nevstupujeme.“ Jméno
řeky totiž trvá, ačkoli voda už odtekla. Na říčním proudu je to nápadnější než v člověku.
Kontext, který se používá častěji, vyplývá z té druhé části - že řeka má stále stejné jméno. A to vykládá tak, že člověk nic neudělá dvakrát. Ve smyslu příkazu. Či vyloženo jemněji, jako doporučení. Ještě častěji je to prezentováno ve významu: "nedělej dvakrát stejnou chybu."
A proč to celé píšu - dnes, a není to apríl, jsem se vrátil Do práce, kterou jsem před více jak půlrokem opustil - do ČSAD. Zájezdová a dálková doprava teď stojí a minimálně do dalšího školního roku bude...
Nezbývá mi než doufat, že má pravdu Herakleitos a řeka je již jiná. A já tak návratem nedělám stejnou chybu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)