Nedávno jsme si v autobuse znovu pouštěl nádhernou českou adaptaci amerického muzikálu Divotvorný hrnec. Pod touto adaptací je podepsáno duo Voskovec a Werich. Tito dva pánové dokázali ještě v roce 1948 do této adaptace dostat věci... Bohužel tento muzikál byl poslední věc, na které autorské duo Voskovec & Werich spolupracovali před Voskovcovou emigrací.
středa 7. prosince 2011
sobota 3. prosince 2011
Železniční muzeum Lužná u Rakovníka
Další slib který se snažím dodržet. Bohužel cosi mi brání tento příspěvek napsat a dopsat... Píši ho již napotřetí tak snad to do třetice vyjde.
Bývaly doby, kdy jsme do tohoto muzea jezdili dvakrát ročně. V poslední době to docela flákáme a zatímco loni jsme tam nebyli vůbec, letos jednou. Bohužel děti odrostly a taky v současné době pro nás muzeum nenabízí již nic moc nového...
Bývaly doby, kdy jsme do tohoto muzea jezdili dvakrát ročně. V poslední době to docela flákáme a zatímco loni jsme tam nebyli vůbec, letos jednou. Bohužel děti odrostly a taky v současné době pro nás muzeum nenabízí již nic moc nového...
pátek 25. listopadu 2011
Zuby - pohroma huby
Pro nadpis tohoto příspěvku jsem si vypůjčil název příručky od slavného Čecha Járy Cimrmana, který, cituji: "Nechápal, proč nástroj sloužící k pouhému mechanickému drcení potravy obdařil Stvořitel něčím tak nepotřebným a zákeřným, jako jsou nervy." A tak jsem se ve středu jednoho nervu ze zubu nechal zbavit...
(zbytek článku je drastický a nevhodný pro děti a slabší povahy)
(zbytek článku je drastický a nevhodný pro děti a slabší povahy)
sobota 19. listopadu 2011
Nepříjemná zkušenost
Ač jsem slíbil, že si nebudu stěžovat, bohužel, teď není možno jinak. Včera večer při posledním kole jsem zažil mírný otřes. Vezl jsem jedinou cestující a tak jsme si povídali... A jak jsem si tak povídali, dozvěděl jsem se, že dělá na dispečinku 112. A tak jsme probírali tím co nejčastěji řeší... Když... při příjezdu k jednomu kruháku v takové malé prohlubní, kterou tam silnice tvoří, jsem spatřil jen díky světlům protijedoucích vozidel na mé straně chodkyni v červené bundě. A tak jsem mezi řečí říkal té cestující: "Vidíte ji?"
pondělí 31. října 2011
Proč?
Poslední mé články zde jsou poněkud depresivní. Pokud se tedy zmůžu něco napsat... Proto tento článek diktuji svému mobilu. Kdo se o něco podobného již pokoušel, ví že to není nijak snadné. Ale za tu srandu mi to dneska stojí.
středa 12. října 2011
Čas? Kde ho sebrat...
To je to co řeším v poslední době. Čas... Zatím co v práci je vše řízeno jízdním řádem, mimo práci mi chybí řád jakýkoliv. Tedy skoro...nebo úplně?
čtvrtek 29. září 2011
pondělí 26. září 2011
pondělí 5. září 2011
A je tu září
Hola hola, škola volá... A tak mi prvním zářijovým dnem, tím prvním školním, skončila dovolená, která mi začala dost podivně... Ulovili jsme si nové kotě - fotky se chystají. Jeden víkend jsme strávili na vodě. Jeli jsme Berounku. Koupili jsme si auto.
Tyhle články se mi píší čím dál hůře.
Tyhle články se mi píší čím dál hůře.
pátek 19. srpna 2011
Druhý srpnový...
...týden...
Je neděla a já se marně snažím vypotit, co se dělo tento týden... Hlava děravá mi vůbec nepomáhá... Co jsme dělal včera si vzpomenu, ale co se dělo v pátek... On byl nějaký pátek?
Je neděla a já se marně snažím vypotit, co se dělo tento týden... Hlava děravá mi vůbec nepomáhá... Co jsme dělal včera si vzpomenu, ale co se dělo v pátek... On byl nějaký pátek?
úterý 9. srpna 2011
pondělí 8. srpna 2011
První srpnový týden minul...
Minulý týden byl 100% pracovní. Pracoval jsem od pondělí do neděle... Dost jsem si to užil... V dobrém i zlém...
Naše kočky, část další
Když jsme psal poslední pokračování mého seriálu o našich kočkách, nečekal jsem, že budu psát pokračování takhle brzo...
Dnes ráno přinesl kluk k nám do ložnice malé zrzavé kotě. Prý ho našel na zahradě... se psem... (naším psem, ano, máme psa, ale o něm někdy jindy). Tak jsem si říkali, že si ho snad necháme... jen kdyby ty třetí a další kočky neměly u nás tak blbé konce... To jsme ale ještě nevěděli, co se stalo v noci...
Dnes ráno přinesl kluk k nám do ložnice malé zrzavé kotě. Prý ho našel na zahradě... se psem... (naším psem, ano, máme psa, ale o něm někdy jindy). Tak jsem si říkali, že si ho snad necháme... jen kdyby ty třetí a další kočky neměly u nás tak blbé konce... To jsme ale ještě nevěděli, co se stalo v noci...
sobota 6. srpna 2011
Smutné výročí
Válka je hrozná. Hrozná a plná obludných činů a jeden je horší jak druhý. Zahynou při nich statisíce vojáků a miliony civilistů, hlavně žen a dětí. Toto množství se týká celé války. Když je válka, umírají lidi všude. Nejvíce lidí v jednom okamžiku zahynulo 6.8.1945.
neděle 31. července 2011
Poslední tři týdny
Skoro tři týdny jsem nic nevytvořil :( Mám rozdělány dva články a nějak nestíhám nic... Ani na Facebook nechodím, a když už pustím počítač, tak jen ztáhnu poštu, a běžím... případně si pustím nějaké mp3...
Týden mi nešel internet a ani mi nechyběl...
Naštěstí jsme měl v zásobě pár svých starých děl a tak blog nezůstal opuštěn. Ještě mám v zásobě jednu věc, ale co pak... Navíc mám pocit, že sem stejně nikdo nechodí...
Sice jsme slíbil, že si budu psát deník, a to alespoň týdně, ale není chuť. Nějak mne ovládají obavy a pesimismus, jako dlouho ne...
Viděl jsme poslední díl posledního dílu Harryho Pottera... No... byl jsem na tom v IMAXu... Podívaná dobrá, akorát jsem měl občas pocit, že se to video trhá a že nejsou správně poměry stran... 3D zážitek však nebyl špatný. A dojem z filmu? Knížka byla lepší. Kdo ji nečetl a šel na film, získá úplně jiný dojem. Knížka není akční thriller...
No, zkusím se polepšit...
Týden mi nešel internet a ani mi nechyběl...
Naštěstí jsme měl v zásobě pár svých starých děl a tak blog nezůstal opuštěn. Ještě mám v zásobě jednu věc, ale co pak... Navíc mám pocit, že sem stejně nikdo nechodí...
Sice jsme slíbil, že si budu psát deník, a to alespoň týdně, ale není chuť. Nějak mne ovládají obavy a pesimismus, jako dlouho ne...
Viděl jsme poslední díl posledního dílu Harryho Pottera... No... byl jsem na tom v IMAXu... Podívaná dobrá, akorát jsem měl občas pocit, že se to video trhá a že nejsou správně poměry stran... 3D zážitek však nebyl špatný. A dojem z filmu? Knížka byla lepší. Kdo ji nečetl a šel na film, získá úplně jiný dojem. Knížka není akční thriller...
No, zkusím se polepšit...
sobota 30. července 2011
První výprava
Protože nějak nemám myšlenky, jistě si někteří již všimli, že se dávám věci z mé dávné historie. Tedy alespoň ty, které za něco stojí. Tahle povídka je další historická věc, která původně vyšla v jedněch skautských novinách.
Ihned po revoluci, kdy přestal být Pionýr povinný, přihlásil jsem se ke skautům. Řeknu vám na první pohled to bylo to samé, a na druhý taky. Pravda bylo pár rozdílů, ale pouze v maličkostech. Například jsme si neříkali soudruhu, ale bratře, družinový vedoucí nebyl předseda, ale rádce, a uniforma či kroj měly sice stejné části, ale v jiné barvě. Červenou a modrou vystřídala khaki zelená a hnědá.
Mým nejsilnějším zážitkem ze skautingu je moje první výprava.
Ihned po revoluci, kdy přestal být Pionýr povinný, přihlásil jsem se ke skautům. Řeknu vám na první pohled to bylo to samé, a na druhý taky. Pravda bylo pár rozdílů, ale pouze v maličkostech. Například jsme si neříkali soudruhu, ale bratře, družinový vedoucí nebyl předseda, ale rádce, a uniforma či kroj měly sice stejné části, ale v jiné barvě. Červenou a modrou vystřídala khaki zelená a hnědá.
Mým nejsilnějším zážitkem ze skautingu je moje první výprava.
pondělí 25. července 2011
Omnia vincit amor
A další kus mé historie. Pro ty více zvědavé, je to cca rok 2000
Láska nad vším vítězí.
Přemýšlel už někdo z vás o tom, kdo je pánem času? Ano pánem času. Toho času, který nám všem dělá tolik problémů. Ten čas, který nám provádí ty nejneuvěřitelnější kousky. Ten čas, který nám jednou běží tak rychle a po druhé zase tak pomalu. Zkrátka čas nás všechny drží v hrsti. Nebo ne ?
Pravdou je, že každý je pánem svého času, pokud sám chce, a pokud to umí. Dokonce existují různé návody jak se stát pánem svého času. Počínaje těmi jednoduššími, jako spáchat sebevraždu, či se stát absolutním lenochem, až po asertivně plánovaný rozvrh. Je ovšem na nátuře každého z nás, který způsob plánování času si vybere.
Vemte si jedno velmi známé rčení o tom, že čas jsou peníze. Toto platí jen tehdy pokud jste výdělečně činní. Pro lidi, kteří jsou zažraní do své práce. Pro tyto lidi je strávení času jinak než prací jeho stráta.
Nejzávažnější stráta času je láska. Chvíle strávené s milovanou osobou jsou však k nezaplacení. Ať už se jedná o krásné chvíle, které vždy tak rychle utečou, přestože trvají celou věčnost, nebo o chvíle plné utrpení strávené někde v koutě pozorováním milované osoby s nadějí, že si nás někdy všimne.
Láska je natolik krásná, že se o ní velmi často píše. Dokonce se tvrdí, že šťastnější je ten, kdo lásku stratil, než ten, kdo ji nepoznal.
Já se však ptám: Stojí láska za tu bolest, která po ní vždy zůstane ? Po lásce vždy zbyde rána, kterou čas jen velmi pomalu hojí.
A odpověď nechť si každý doplní sám.
Já tvrdím že ANO.
Láska je nejkrásněji strávený čas.
Láska je nejlepší lék na bolesti lásky a času.
Láska je pánem (vlastně paní) času.
Láska nad vším vítězí.
Přemýšlel už někdo z vás o tom, kdo je pánem času? Ano pánem času. Toho času, který nám všem dělá tolik problémů. Ten čas, který nám provádí ty nejneuvěřitelnější kousky. Ten čas, který nám jednou běží tak rychle a po druhé zase tak pomalu. Zkrátka čas nás všechny drží v hrsti. Nebo ne ?
Pravdou je, že každý je pánem svého času, pokud sám chce, a pokud to umí. Dokonce existují různé návody jak se stát pánem svého času. Počínaje těmi jednoduššími, jako spáchat sebevraždu, či se stát absolutním lenochem, až po asertivně plánovaný rozvrh. Je ovšem na nátuře každého z nás, který způsob plánování času si vybere.
Vemte si jedno velmi známé rčení o tom, že čas jsou peníze. Toto platí jen tehdy pokud jste výdělečně činní. Pro lidi, kteří jsou zažraní do své práce. Pro tyto lidi je strávení času jinak než prací jeho stráta.
Nejzávažnější stráta času je láska. Chvíle strávené s milovanou osobou jsou však k nezaplacení. Ať už se jedná o krásné chvíle, které vždy tak rychle utečou, přestože trvají celou věčnost, nebo o chvíle plné utrpení strávené někde v koutě pozorováním milované osoby s nadějí, že si nás někdy všimne.
Láska je natolik krásná, že se o ní velmi často píše. Dokonce se tvrdí, že šťastnější je ten, kdo lásku stratil, než ten, kdo ji nepoznal.
Já se však ptám: Stojí láska za tu bolest, která po ní vždy zůstane ? Po lásce vždy zbyde rána, kterou čas jen velmi pomalu hojí.
A odpověď nechť si každý doplní sám.
Já tvrdím že ANO.
Láska je nejkrásněji strávený čas.
Láska je nejlepší lék na bolesti lásky a času.
Láska je pánem (vlastně paní) času.
pondělí 18. července 2011
Chlapi nebrečí
Další historie z mého šuplíku... Připraveno na blogu k zveřejnění a tak jsem to jen přes mobil povolil...
„Chlapi nebrečí.“
Tyto slova nebo jejich obměnu, slyšel každý dospívající kluk nesčetněkrát. Vždy v případě, že se na jeho tváři objevily slzy.
Ale když ten kluk dospěje zjistí, že to tak není. I chlapi brečí. Jen opravdový chlap dokáže dát průchod svým citům a rozbrečet se.
Nebo to co jsem výše napsal není pravda a já nejsem chlap. V poslední době se stalo mnoho věcí, ze kterých mi bylo do breku, ale nebrečel jsem. V poslední době naši rodinu mnohokrát navštívila smrt. A já nebrečel, až teď, když zemřela náše fenka Peggy, kterou jsme měli všichni rádi.
Ale asi jsem chlap, protože brečel i můj otec, kterého já považuji za chlapa. Když se to dozvěděl, měl vztek, ale byl to ten vztek z bezmocnosti. A pak šel kopat hrobeček. A když se vrátil, vím že brečel.
Myslím, že brečet se může tehdy, když člověka něco bolí. A bolí to hodně, tak zevnitř, tak že má člověk pocit, že se všechna světla setměla a je tma, taková tma, která nebude vystřídána světlem. A člověk má pocit úplné bezmocnosti.
Potom slzy tu tmu a bezmocnost mohou odplavit.
„Chlapi nebrečí.“
Tyto slova nebo jejich obměnu, slyšel každý dospívající kluk nesčetněkrát. Vždy v případě, že se na jeho tváři objevily slzy.
Ale když ten kluk dospěje zjistí, že to tak není. I chlapi brečí. Jen opravdový chlap dokáže dát průchod svým citům a rozbrečet se.
Nebo to co jsem výše napsal není pravda a já nejsem chlap. V poslední době se stalo mnoho věcí, ze kterých mi bylo do breku, ale nebrečel jsem. V poslední době naši rodinu mnohokrát navštívila smrt. A já nebrečel, až teď, když zemřela náše fenka Peggy, kterou jsme měli všichni rádi.
Ale asi jsem chlap, protože brečel i můj otec, kterého já považuji za chlapa. Když se to dozvěděl, měl vztek, ale byl to ten vztek z bezmocnosti. A pak šel kopat hrobeček. A když se vrátil, vím že brečel.
Myslím, že brečet se může tehdy, když člověka něco bolí. A bolí to hodně, tak zevnitř, tak že má člověk pocit, že se všechna světla setměla a je tma, taková tma, která nebude vystřídána světlem. A člověk má pocit úplné bezmocnosti.
Potom slzy tu tmu a bezmocnost mohou odplavit.
sobota 16. července 2011
Bez internetu
Krátké hlášení... Po bouřce ve středu večer se najednou přerušilo spojení naší domácnosti s internetem... Pravda, bouřka to byla pěkná. Dokonce jednou prásklo i někde velmi blízko. Až mě to zase probudilo... Výpadek proudu se tentokrát nekonal, přesto se našlo zařízení, které nepřežilo...
Ve čtvrtek ráno internet stále nešel. Závadu jsem nahlásil hned před 4tou ranní... Zdělili mi, že je tam větší výpadek a že to řeší. Odpoledne internet stále nešel, tak jsem tam zavolal a dozvěděl jsem se něco o tom, že nás je hodně a že technik se dostaví v pátek odpoledne. V pátek se dopstavil technik a řekl, že vedení je v pořádku a problémem je VDSL router, který asi nepřežil tu bouřku... a že jiný nemá a že musím na reklamaci.
ještě v pátek jsem se na infolince dozuvěděl, že stačí zaajet do blízkého, bývalého okresního, města, kde mi na prodejně reklamaci zapíší a po dobu opravy půjčí jiný. Jenže... Na prodejně zařízení neměli, protože po tomto týdnu je reklamací tolik, že to nestíhají řešit. A všechna (obě) zařízení jsou již rozpůjčována. A navíc, že pokud se ukáže poškození býti v souvislosti s tou bouřkou, tak mi to stejně neopraví a budu muset platit 1500 za nový...
Reklamaci jsme teda sepsal s tím, že se uvidí. Ihned jsem také telefonoval na infolinku, kde jsem se z automatické hlásky dozvěděl, že díky pověrtnoistním problémům mají mnoho práce a že budu čekat, a že problémy se službou v mé lokalitě jsou v řešení... Když jsme se dostal na živého operátora, vyslechl mne a následně mne nechal cca 3-5 minut čekat při hudbě. Nakonec mi sdělil, že mi pošlou nový modem, nezávisle na výsledku reklamace a to za 1Kč!!! jako byl ten původní.
Tak jsem teď zvědav, jak to dopadne...
Tento článek píši díky mobilu... a je to velmi zdlouhavé to psát... tak se asi delší dobu tady nic nového neobjeví.
Tak mi držte palce.
Ve čtvrtek ráno internet stále nešel. Závadu jsem nahlásil hned před 4tou ranní... Zdělili mi, že je tam větší výpadek a že to řeší. Odpoledne internet stále nešel, tak jsem tam zavolal a dozvěděl jsem se něco o tom, že nás je hodně a že technik se dostaví v pátek odpoledne. V pátek se dopstavil technik a řekl, že vedení je v pořádku a problémem je VDSL router, který asi nepřežil tu bouřku... a že jiný nemá a že musím na reklamaci.
ještě v pátek jsem se na infolince dozuvěděl, že stačí zaajet do blízkého, bývalého okresního, města, kde mi na prodejně reklamaci zapíší a po dobu opravy půjčí jiný. Jenže... Na prodejně zařízení neměli, protože po tomto týdnu je reklamací tolik, že to nestíhají řešit. A všechna (obě) zařízení jsou již rozpůjčována. A navíc, že pokud se ukáže poškození býti v souvislosti s tou bouřkou, tak mi to stejně neopraví a budu muset platit 1500 za nový...
Reklamaci jsme teda sepsal s tím, že se uvidí. Ihned jsem také telefonoval na infolinku, kde jsem se z automatické hlásky dozvěděl, že díky pověrtnoistním problémům mají mnoho práce a že budu čekat, a že problémy se službou v mé lokalitě jsou v řešení... Když jsme se dostal na živého operátora, vyslechl mne a následně mne nechal cca 3-5 minut čekat při hudbě. Nakonec mi sdělil, že mi pošlou nový modem, nezávisle na výsledku reklamace a to za 1Kč!!! jako byl ten původní.
Tak jsem teď zvědav, jak to dopadne...
Tento článek píši díky mobilu... a je to velmi zdlouhavé to psát... tak se asi delší dobu tady nic nového neobjeví.
Tak mi držte palce.
pondělí 11. července 2011
První prázdninový týden
První prázdninový týden se začal ve velmi krásné pohodě. V pondělí jsem sice musel do práce, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Bylo to jen dlouhé a o tom, kdo vymyslel, že se pojede cca 30 km na lince, kde nikdo nejede, místo toho aby se jelo 40 km na lince, kde jezdí hodně lidí... O tom si budu myslet svoje...
čtvrtek 7. července 2011
Klášter Sázava
Jak jsem sliboval, je tu malinkatá fotoreportáž z mé návštěvy Sázavského kláštera. Byli jsme tam loni v srpnu, když jsme byli u známých na chatě. Předtím jsme na něj koukali dvakrát, když jsme sjížděli Sázavu.
Nebudu tu psát nic o historii tohoto místa, kdo chce najde si. Dám zde jen tři fotky, které jako jediné použitelné mám. Na prohlídce areálu jsem byl s holčičkami 6 a 8 let a s klukem 12 let a prohlídka je celkem bavila. Fotky najdete uvnitř článku.
Nebudu tu psát nic o historii tohoto místa, kdo chce najde si. Dám zde jen tři fotky, které jako jediné použitelné mám. Na prohlídce areálu jsem byl s holčičkami 6 a 8 let a s klukem 12 let a prohlídka je celkem bavila. Fotky najdete uvnitř článku.
středa 6. července 2011
Dětmi dlouho očekávaný týden
Je za námi poslední týden školy. Pro děti dlouho očekávaný okamžik nastal, skončil školní rok a začaly prázdniny. Sice to je trochu hyzděno tím kusem papíru, který děti dostanou poslední den školy - vysvědčení.
U nás dopadlo vysvědčení celkem očekávatelně...
U nás dopadlo vysvědčení celkem očekávatelně...
neděle 3. července 2011
Film Lidice
Včera jsem při potulkách Prahou, kdy jsem vlastní vinnou byl připraven o možnost fotit (zapomněl jsme zkontrolovat zda mám založenou kartu a zda mám nabitou baterku), jsem navštívil kino a shlédl český film Lidice... Osud Lidic mi není neznámý a tak mne zajímalo, jak si tvůrci poradili se všemi fakty, které zpečetily osud této středočeské vesnice...
středa 29. června 2011
Pozor ! Životu nebezpečno!
Varování tento příspěvek není vhodný pro mladší a citlivější a prudérnější povahy. V tomto postu se ukáži ve své pravé podstatě a odkryji svou nejhorší stránku. A ještě varování, článek je o... dekoltech a o... prsou...
úterý 28. června 2011
Co týden dal
A je tu další úterý a já mám konečně chvilku času sepsat události uplynulého týdne. Hloupé na tom je, že v úterý si již většinou nepamatuji co se dělo týden minulý. Naneštěstí pro vás, mé čtenáře, si na něco sem tam vzpomenu. Například, jsem se potkal se svou spolužačkou ze základky... Ale vezměme to od pondělka.
pátek 24. června 2011
Tři ZOO, tři foto
Jak jsem tu psal. Mám rád ZOO. A když už jdu do ZOO, jde foťák se mnou. A tak se pokusím vybrat pár lepších snímků a nechám si je zde zkritizovat.
 |
| Veverka Kapská ze ZOO Praha |
středa 22. června 2011
Makro pokusy
Na následujících fotkách najdete pár mých pokusů o makrofotografii. Kupodivu nejjednodušší bylo nafotit tu vážku, kterou najdete uvnitř článku.
úterý 21. června 2011
Týdení hlášení
Minulý týden, začal, jak začal. Co stalo se, nedá se vrátit...
Změnil jsem si design blogu... sice jsem zůstal u zelené, ale trochu jsem to obměnil...
Ale změnou designu, jako by skončila má invence...
Nemám připravené žádné články dopředu. A to co mne napadá je depresívní.
Na jednom blogu, na blog.cz mám zakázáno komentovat... Asi jsem zlobil :-) Nebo mi tak je děláno to místo u B (ohuš) :-P
Začal jsem koukat na soutěž MasterChef. Kam se hrabe česká napodobenina Na nože...
A asi nakažen touhle soutěží jsem od pátku do neděle jsem uvařil čtyři hlavní jídla. Pekl jsem Lasagne, Pizzu a sekanou. Asi jsem se moc snažil a tak to moc nedopadlo...
Na neděli jsem měl slíbené sexuální orgie... a usnul jsem...
Necelé dva týdny do prázdnin a stále nevím co budu jezdit o nich - hodně spojů se ruší a už jsem i kvůli tomu dostal vynadáno... Lidé se ptají, jak se dostaneme do práce? k doktorovi?... Proč si cestující neuvědomují, že mi, řidiči také moc nevíme a hlavně že jezdíme, co se nám řekne... A o tom co a kde se škrtne rozhodují dokonce mimo náš podnik...
Mimochodem, dnes byl první letní den, všiml si toho někdo?
Změnil jsem si design blogu... sice jsem zůstal u zelené, ale trochu jsem to obměnil...
Ale změnou designu, jako by skončila má invence...
Nemám připravené žádné články dopředu. A to co mne napadá je depresívní.
Na jednom blogu, na blog.cz mám zakázáno komentovat... Asi jsem zlobil :-) Nebo mi tak je děláno to místo u B (ohuš) :-P
Začal jsem koukat na soutěž MasterChef. Kam se hrabe česká napodobenina Na nože...
A asi nakažen touhle soutěží jsem od pátku do neděle jsem uvařil čtyři hlavní jídla. Pekl jsem Lasagne, Pizzu a sekanou. Asi jsem se moc snažil a tak to moc nedopadlo...
Na neděli jsem měl slíbené sexuální orgie... a usnul jsem...
Necelé dva týdny do prázdnin a stále nevím co budu jezdit o nich - hodně spojů se ruší a už jsem i kvůli tomu dostal vynadáno... Lidé se ptají, jak se dostaneme do práce? k doktorovi?... Proč si cestující neuvědomují, že mi, řidiči také moc nevíme a hlavně že jezdíme, co se nám řekne... A o tom co a kde se škrtne rozhodují dokonce mimo náš podnik...
Mimochodem, dnes byl první letní den, všiml si toho někdo?
neděle 19. června 2011
Kluk
Ve městě, kde bydlím je dětský domov pro děti ve věku od 0 do 3 let nebo do 6? Netuším přesně. Když jsme se sem nastěhovali, vedla jedna z našich cest právě okolo tohoto domečku. A tam, u plotu, stál chlapec a koukal se co se děje tam venku... Chlapec, který z nějakého důvodu nemůže žít normální život a musí být mimo domov v zařízení, kde sice je o něj postaráno, ale chybí mu to nejdůležitější, co potřebuje - Rodičovská láska.
Neznám jeho příběh a nevím proč se octl v dětském domově. Nevím... Vím jen to, že jinde jsou lidé, kteří děti mít nemohou a tady je dítě bez rodičů... bez lásky...
Nelze než nevzpomenout na film Indiáni z Větrova... Nebo na film Smradi...
Neznám jeho příběh a nevím proč se octl v dětském domově. Nevím... Vím jen to, že jinde jsou lidé, kteří děti mít nemohou a tady je dítě bez rodičů... bez lásky...
Nelze než nevzpomenout na film Indiáni z Větrova... Nebo na film Smradi...
sobota 18. června 2011
Kočky a teplo
Trochu navážu na to co psala Nobody jako komentář k fotce koček na monitoru. Ano zima je svině :-) A kočky jsou tepložrouti. Jeden ze zákonů termodynamiky, říká, že teplo přechází z teplejšího tělesa do toho studenějšího. Kočky porušují tyto zákony, protože do nich přechází všechno teplo... a tak je u nás v zimě v některých místnostech pěkná kladnra, protože...viz foto
čtvrtek 16. června 2011
Naše kočky, odhalení hádanky
Tak, ten kdo hádal, že se jedná o monitor PC, uhodl zcela správně.
Monitor tak krásně hřeje... Škoda jen, že se na něj vejde jen jedna kočka...
středa 15. června 2011
Začátek týdne, a hned jobovka
V pondělí jsem měl velmi divnou náladu. Nějak mi nebylo dobře, byl jsme unavený a bolela mne hlava (já vím, jsem chudáček). Prostě jsem měl pocit, jako bych ráno vstal levačkou a na levačku to pak bylo i dál. Nicméně, den v práci jsem nějak přežil bez problémů... Prostě se mi furt daří se za volantem dostat do takové nějaké pohody...
Bohužel po příchodu domu jsem zjistil že děťátka neudělala prakticky žádné domácí práce... Navíc ta nejstarší nebyla doma... A to smí ven, jen s výslovným souhlasem mne nebo manželky a jen s informací, kde je a dokdy tam bude... Když přišla domů, tvrdila, že byla jen něco odevzdat kamarádce, že byla venku chvilku. Domu přišla v 17:30 a venku jsem ji viděl už v cca 14:30... Navíc z ní táhly cigarety...
Prý holky kouří, tak proto... To ovšem neprošlo... ty cigarety z ní byli cítit i z rukou a úst.
Prý jedné držela cigaretu, když šla na záchod... A z úst jí táhlo proto,že pily ze stejné flašky...
Dostala "pár facek" a pak se přiznala, napřed k jedný, pak ke dvěma...
Řekl jsme jí na to, že kouří každá kráva (dvounohá) a jestli si chce vytvořit návyk, že teď je nejlepší doba... na to řekla že je to její problém...
Řekl jsme jí, že dokud nebude plnoletá a dokud bude bydlet u nás a bude na nás chtít, abychom ji živili a šatili, bude dodržovat naše pravidla, a jedno z nich je nekouřit...
A taky jsem jí řekl, že jsem se v ní zklamal...
A zklamal... ale fakt už nevím co s ní... kde jsme udělali chybu?
Bohužel po příchodu domu jsem zjistil že děťátka neudělala prakticky žádné domácí práce... Navíc ta nejstarší nebyla doma... A to smí ven, jen s výslovným souhlasem mne nebo manželky a jen s informací, kde je a dokdy tam bude... Když přišla domů, tvrdila, že byla jen něco odevzdat kamarádce, že byla venku chvilku. Domu přišla v 17:30 a venku jsem ji viděl už v cca 14:30... Navíc z ní táhly cigarety...
Prý holky kouří, tak proto... To ovšem neprošlo... ty cigarety z ní byli cítit i z rukou a úst.
Prý jedné držela cigaretu, když šla na záchod... A z úst jí táhlo proto,že pily ze stejné flašky...
Dostala "pár facek" a pak se přiznala, napřed k jedný, pak ke dvěma...
Řekl jsme jí na to, že kouří každá kráva (dvounohá) a jestli si chce vytvořit návyk, že teď je nejlepší doba... na to řekla že je to její problém...
Řekl jsme jí, že dokud nebude plnoletá a dokud bude bydlet u nás a bude na nás chtít, abychom ji živili a šatili, bude dodržovat naše pravidla, a jedno z nich je nekouřit...
A taky jsem jí řekl, že jsem se v ní zklamal...
A zklamal... ale fakt už nevím co s ní... kde jsme udělali chybu?
úterý 14. června 2011
Podivné žvíže
Rád chodím do ZOO. Velmi rád. A už jsem tak byl snad ve všech zoo v ČR. Při jedné z posledních návštěv ZOO Praha, jsem v právě rekonstruované voliéře velkých dravců zachytil jedno unikátní zvíře. Co zvíře, přímo monstrum, jaké nemá v jiných ZOO obdoby. Kdo má odvahu, nechť se podívá do nitra článku.
pondělí 13. června 2011
A další týden v tahu...
Tohle vzpomínání na dny minulé mi jde čím dál hůře... Ale na doporučení mého psychologa si mám psát deníček, a tak když už si ho píši, nechávám projevit svůj exhibicionismus a píši jej veřejně... Minulý týden jsem nějak nezvládal... Prostě toho všeho bylo moc a tak má cholerická povaha vyplula na povrch v nejhorší možné míře...
čtvrtek 9. června 2011
Naše kočky, část osmá
Osmá, poslední a závěrečná. Zatím poslední kočka, která nás poctila svou přítomností byl cca půlroční britský modrý kocourek jménem Max. A jak jsme k němu přišli? Max napřed byl na bytě u jednoho našeho souseda, u kterého jsme jej velmi často obdivovali a záviděli jsme ho. Byl opravdu krásný. Jenže...
středa 8. června 2011
Nechal jsem se vyprovokovat
V posledních dvou dnech jsem udělal něco, na co nejsem moc hrdý. Nechal jsem se vyprovokovat k nesmyslné diskusi a hádce. Nebylo mne to hodno. Omlouvám se těm, kteří ve mne věřili, a mysleli si, že toto nemám zapotřebí. Ale když někdo na mém blogu napíše komentář, který absolutně nesouvisí s článkem, pod který komentuje, to je i na mě moc. Ještě více mne vadí, když si někdo hraje na chytrého a pak je ukřivděn, když je chycen...
Úplně nejlepší je, když jsou reakce takového člověka podloženy žárlivostí, která je založena na úmyslném klamu. Nemám totiž rád drby. A jak jsem tu kdysi psal, dostal jsem se k určitému kolotoči drbů, který mne dost naštval... Tak jsme do toho kolotoče pustil určitou informaci s tím, že se ji někdo určitě nemá dovědět... a dověděl se ji... A pak spustil... Napřed to začalo ukřivděností a potom i výčitkami... A nakonec mravokárností a žárlivostí... Bavím se já i kamarádka, s kterou jsme to vymysleli a realizovali. Chudák si ani není schopen přiznat, že je úplně mimo...
A navíc při své "obhajobě" úmyslně použije zkomoleninu cizího jména, takovou, kterou jeho nositel obzvlášť nemá rád...
A když už mi někdo teda chce radit. Mám špinavé nohy... Mám si je umýt před spaním? Nebo ne?
Úplně nejlepší je, když jsou reakce takového člověka podloženy žárlivostí, která je založena na úmyslném klamu. Nemám totiž rád drby. A jak jsem tu kdysi psal, dostal jsem se k určitému kolotoči drbů, který mne dost naštval... Tak jsme do toho kolotoče pustil určitou informaci s tím, že se ji někdo určitě nemá dovědět... a dověděl se ji... A pak spustil... Napřed to začalo ukřivděností a potom i výčitkami... A nakonec mravokárností a žárlivostí... Bavím se já i kamarádka, s kterou jsme to vymysleli a realizovali. Chudák si ani není schopen přiznat, že je úplně mimo...
A navíc při své "obhajobě" úmyslně použije zkomoleninu cizího jména, takovou, kterou jeho nositel obzvlášť nemá rád...
A když už mi někdo teda chce radit. Mám špinavé nohy... Mám si je umýt před spaním? Nebo ne?
úterý 7. června 2011
Medvěd ze ZOO Chomutov
ZOO Chomutov je jedna z těch, kam jsem se po letec vrátil. Jedná se zase o celkem malou a příjemnou ZOO a rád se do ní podívám znovu, jen doufám, že fotka medvěda bude trochu jíná než ty následující :-) První fotka je z roku 2005.
Druhá fotka je uvnitř článku...
Druhá fotka je uvnitř článku...
neděle 5. června 2011
A týden je pryč...
Mám za sebou další týden života. Tento týden jsem se vůbec nenudil... jak jsem psal ve středu tenhle týden měl fakt grády... Postarala se o to má nevlastní dcera... Nevlastní... ale znám jí od jejích 3let... a i když mne v současné době nejspíše nemá moc ráda, já jí rád mám...
čtvrtek 2. června 2011
Naše kočky, část sedmá
V září roku 2006 v nás znovu uzrálo rozhodnutí, pořídit si další kočku. V té době byl stav našich koček zase roven číslu dvě. Proto jsme si říkali, že ta třetí kočka není k zahození. Já jsem velmi toužil po zrzavém kocourovi a ostatní nebyli proti. Tak jsme vyrazili do útulku v Kladně - Švermově. Co tam jsme viděli se s útulkem v Praze nedalo srovnávat. Vidět to znovu už nechci. Venkovní výběhy byly ještě OK ale uvnitř bylo na cca 70 m podlahové plochy volně puštěno asi 30 různě velkých koťat... a smradu... no nic moc...
středa 1. června 2011
Den dětí...
Dnes je mezinárodní den dětí. Den, který by měl být pro děti zábavný a veselý a tak... U nás letos je tento den poznamenán nepříjemnými zážitky ze dnů předchozích... Typicky se stalo, co stát se nemělo, co nikdo nečekal a co nám jistě mnoho "chytráků" rádo vyčte...
úterý 31. května 2011
Foto ze ZOO Brno
Tentokráte se jedná o skoro dva roky staré fotky. Ještěři se fotí velmi špatně, kvůli tomu, že jsou za sklem...
 |
| Když nedostanu k večeři pannu, budu mooooc zlej... |
neděle 29. května 2011
Poslední dny
Dneska jsme nejmladší dceru vypravili na školu v přírodě. Balení bylo poněkud hektické. To i proto, že ještě včera ráno to vypadalo, že nikam nepojede. A je pryč.
Včera jsem po cca šesti letech vytáhl a nasadil kolečkové brusle. Byl jsem tak odvážný, že jsem v nich jel na nákup. Ke krámu to je cca kilometr do mírného kopce. Jel jsem po silnici, protože chodníky u nás jsou převážně skládány ze zámkové dlažby. Nevím však, jestli by cesta po ní nebyla pohodlnější a rovnější... asfalt byl velehrubý... No, nakonec jsme přežil i brzdění z kopce směrem domu... K obědu byl smažák, takže kalorie vydané cestou jsme honem rychle nabral. Poučení je i v tom, kolik toho naše mládež ve vývinu sní... příště půl kila sýra nestačí.
V pátek jsem nechal opravit pár drobností na autobuse... utíkal vzduch u dveří. Byl na dílně od cca 11 do cca 17:30... Při převozu domů jsem zjistil že únik vzduchu je stále slyšet... a to vyměnili skoro vše, co se vyměnit dalo... Večer jsem se odhodlal k malé procházce. Bohužel začalo pršet a já zmokl a prochladl.. fuj...
Čtvrtek... co se dělo ve čtvrtek... zapomněl jsem, asi nic moc zvláštního, stejně jako zbytek týdne.
Mám problém s telefonem... no je jich více, ale ten hlavní je, že mám problémy s baterií. Telefon je brandován a prodáván pod značkou operátora, a tak jsem se na něj obrátil se žádostí o radu, kde seženu novou baterii. První telefonát byl super, vše proběhlo jako po másle a operátorka mi slíbila, že do dvou dnů obdržím baterii poštou za cenu 139 Kč. Paráda... Za týden volám znovu na infolinku.. kde je baterie? Operátorka se mi omluvila, že objednávka vypadla ze systému, ale že ji zadá znovu a vše bude OK. Ještě toho dne mi volala, že baterie se poslat nedá, že si ji mám vyzvednou na prodejně. Tak jsem jí řekl, kde jsou mé nejblížšší prodejny. Ona zjistila, že tam nejsou na skladě, ale že mi ji tam nechá poslat, a že se ozve. Neozvala se.
Při posledním telefonátu mi operátorka vysvětlila, že baterie je možné sehnat jen na prodejně, řekl jsme, kde jsou mé nejbližší, a ona zjistila, že tam nejsou a ani je nemají v sortimentu... Od té doby mi poslal tři SMS že se můj problém řeší. A tak čekám... Uvidíme...
Včera jsem po cca šesti letech vytáhl a nasadil kolečkové brusle. Byl jsem tak odvážný, že jsem v nich jel na nákup. Ke krámu to je cca kilometr do mírného kopce. Jel jsem po silnici, protože chodníky u nás jsou převážně skládány ze zámkové dlažby. Nevím však, jestli by cesta po ní nebyla pohodlnější a rovnější... asfalt byl velehrubý... No, nakonec jsme přežil i brzdění z kopce směrem domu... K obědu byl smažák, takže kalorie vydané cestou jsme honem rychle nabral. Poučení je i v tom, kolik toho naše mládež ve vývinu sní... příště půl kila sýra nestačí.
V pátek jsem nechal opravit pár drobností na autobuse... utíkal vzduch u dveří. Byl na dílně od cca 11 do cca 17:30... Při převozu domů jsem zjistil že únik vzduchu je stále slyšet... a to vyměnili skoro vše, co se vyměnit dalo... Večer jsem se odhodlal k malé procházce. Bohužel začalo pršet a já zmokl a prochladl.. fuj...
Čtvrtek... co se dělo ve čtvrtek... zapomněl jsem, asi nic moc zvláštního, stejně jako zbytek týdne.
Mám problém s telefonem... no je jich více, ale ten hlavní je, že mám problémy s baterií. Telefon je brandován a prodáván pod značkou operátora, a tak jsem se na něj obrátil se žádostí o radu, kde seženu novou baterii. První telefonát byl super, vše proběhlo jako po másle a operátorka mi slíbila, že do dvou dnů obdržím baterii poštou za cenu 139 Kč. Paráda... Za týden volám znovu na infolinku.. kde je baterie? Operátorka se mi omluvila, že objednávka vypadla ze systému, ale že ji zadá znovu a vše bude OK. Ještě toho dne mi volala, že baterie se poslat nedá, že si ji mám vyzvednou na prodejně. Tak jsem jí řekl, kde jsou mé nejblížšší prodejny. Ona zjistila, že tam nejsou na skladě, ale že mi ji tam nechá poslat, a že se ozve. Neozvala se.
Při posledním telefonátu mi operátorka vysvětlila, že baterie je možné sehnat jen na prodejně, řekl jsme, kde jsou mé nejbližší, a ona zjistila, že tam nejsou a ani je nemají v sortimentu... Od té doby mi poslal tři SMS že se můj problém řeší. A tak čekám... Uvidíme...
sobota 28. května 2011
Dvě kytí
Skoro každý v poslední době vystavuje na blogu kytičky tak já dnes vystavím také dvě. A kdo je zvědavý rozklikne si celý článek...
čtvrtek 26. května 2011
Naše kočky, část šestá
Šestá kočka se do našeho života dostala spolu s novým domem. Původní majitelka říkala, že do bytu si ho vzít nemůže. Tak se naše rodina rozrostla o cca 9tiletého, dle nepřesných informací od majitelky, mohutného mourovatého kocoura. Nikdo z nás si nepamatoval jeho jméno.. a tak jsme mu prostě říkali Starej.
středa 25. května 2011
Dalších pár foto ze ZOO
Ještě jednou fotky z mé letošní první návštěvy ZOO Praha. A pokud se budou líbit, přidám i pár fotek z jiných zoo v ČR. Tuším že jsme byli už ve všech. Jako první dávám mého oblíbeného Ledního medvěda.
A další foto uvnitř článku.
 |
| Nevím jak vy, ale já ho furt vidím na tom obrázku na polárce... |
neděle 22. května 2011
Pár foto ze ZOO
Je to tak týden co jsem byl v Pražské ZOO... A bylo tam krásně. Tak tady máte tři fotky zvířátek.
A další jsou uvnitř článku
 |
| že by to byl varan |
sobota 21. května 2011
Co se mi děje...
Tuhle otázku v poslední době dostávám docela často. V posledních dvou týdnech, abych byl přesnější... Otázka mne štve. štve mne proto, že ne ní není odpověď... Nebo je... nevím... kdo chce, nechť čte dál... Pozor! bude to chaotické...
čtvrtek 19. května 2011
Naše kočky, část pátá
Pátá kočka v naší rodině se jmenovala Mikeš. Jeho původ je nejasný. Jeho příchod k nám je však unikátní. Na začátku roku 2005 jsem pomáhal odvézt nějakou izolační vatu ze Sobotky do Hřebče u Kladna. A když jsem přijel domu, měl jsem v autě kocoura...
Další krásné ráno
Ranní vstávání je nejvíce nenáviděnou součástí mé práce. Jenže jen díky tomu je mi dopřáno patřiti tak krásné výjevy přirody. Fotil jsem své město v době, kdy končila noc a začínal den. A nad mým městem ještě visel mesíc. Zase jen škoda tomu, že foto je jen z mobilu.
neděle 15. května 2011
Já a kůň
Další historická věc... Jen pro jistotu musím upozornit, že následující řádky jsou poněkud drastické a neměly by je číst malé děti, těhotné osoby a citlivky. Ještě upozorním, že můj vztah ke koním je poněkud jiný, než jak jej zde popisuji.
Přestože vlastním řidičský průkaz již nějaký pátek a myslím si, že řídím docela obstojně, to, co mne potkalo, když jsem poprvé sedl na koně, mi doslova vzalo dech.
Byli jsme tenkrát kdesi v jižních Čechách a mí přátelé, se kterými jsem tam byl, se nechali unést myšlenkou na projížďku koňmo. Já jsem se samozřejmě nedržel zpět, ba naopak, já byl ten, kdo byl pro nejvíc. Ten, který ostatní vyhecoval, když chtěli couvnout.
Přestože vlastním řidičský průkaz již nějaký pátek a myslím si, že řídím docela obstojně, to, co mne potkalo, když jsem poprvé sedl na koně, mi doslova vzalo dech.
Byli jsme tenkrát kdesi v jižních Čechách a mí přátelé, se kterými jsem tam byl, se nechali unést myšlenkou na projížďku koňmo. Já jsem se samozřejmě nedržel zpět, ba naopak, já byl ten, kdo byl pro nejvíc. Ten, který ostatní vyhecoval, když chtěli couvnout.
čtvrtek 12. května 2011
Naše kočky, část čtvrtá
Protože jsme nepoučitelní, po odchodu Barbory jsme zase přemýšleli nad tím, jak si pořídit další kočku. Dokonce jsem jednu chvíli i přemýšleli nad čistokrevnou kočičkou. Hrozně moc se nám líbila Mainská mývalí. I na výstavu čistokrevných koček jsme se leli podívat... no a nakonec rozhodly money... Mainská mývalí by vyšla v bratru na jeden měsíční plat... Čtvrtá kočka nakonec nebyla čistokrevná...
úterý 10. května 2011
Krásné ráno
Ač jsem dnes po ránu vstal levou nohou, hned při první ranní jízdě se mi nálada trochu zvedla. Mohlo za to velmi krásné svítání. Škoda, že foto je jen z mobilu.
pondělí 9. května 2011
Cyklisté podruhé
Není to ani dva týdny co jsem tu žehral na cyklisty. V sobotu jsem byl v Praze Troji a co jsem neviděl. Buď to byli samí cizinci nebo ignoranti... viz tři fotky vyfocené v průběhu dvou minut... První je správně...
neděle 8. května 2011
Přátelství, to je někdy víc než láska...
Název moc krásné písničky z roku 1974, kterou zpívá Petr Rezek. Tahle písnička byla svého času zakázaná. Proč... Zpívá přitom o něčem, co je v každém režimu stejné... Ale režim minulý je nám spíše neznámý a tak se můžeme jen divit...
čtvrtek 5. května 2011
Naše kočky, část třetí
Třetí část věnuji kočce Barboře. Po tom, co jsme přišli o Julii, bylo nám všem smutno. Říkali jsme si, že by to chtělo pro Felixe jiného parťáka. A tak když v nás toto rozhodnutí dozrálo, vyrazili jsme do pražského kočičího útulku. Tehdy ještě sídlil v Praze Troji, tam, kde dnes je útulek pouze psí...
úterý 3. května 2011
Čas...
To je to co v poslední době vůbec nemám. A jak tak koukám, nemají ho ani ostatní...
Něco si naplánuji a pak bum, buď mi do toho něco přijde, třeba nemoc, nebo rodinná oslava, nebo jen návštěva, nebo práce... A když už můžu já, nemůže ten druhý...
Jen tak pro obrázek. Pracujeme s manželkou tak, že máme volné společně jen každý druhý víkend, a to ne vždy. A když už mám víkend volný jen tak pro sebe, snažím se ho užít si po svém. Bohužel, naposledy do toho přišla nemoc, a pak to odvolala protistrana... Která to mimochodem odvolala nejméně potřetí. Dokonce jsem se jednou doslech, že jsem to plánoval jen já... že ona neřekla kterou sobotu...grrr to mě tenkrát ale vytočilo.. Ať se pak nediví, že si plánuji čas s někým jiným. Chci prostě mít větší jistotu, že vše klapne...
A to jsem se teď nedávno doslechl, že si tahle známá "stěžuje" že na ní nemám čas, že se neozvu a tak...
ICQ a Facebook už skoro ani nepouštím, protože chodím spát brzo, ale sakra je tu email, je tu mobil... a když se budete se mnou chtít potkat, tak se sakra budu snažit i já, aby to vyšlo, ale s výše uvedenými omezeními...
Něco si naplánuji a pak bum, buď mi do toho něco přijde, třeba nemoc, nebo rodinná oslava, nebo jen návštěva, nebo práce... A když už můžu já, nemůže ten druhý...
Jen tak pro obrázek. Pracujeme s manželkou tak, že máme volné společně jen každý druhý víkend, a to ne vždy. A když už mám víkend volný jen tak pro sebe, snažím se ho užít si po svém. Bohužel, naposledy do toho přišla nemoc, a pak to odvolala protistrana... Která to mimochodem odvolala nejméně potřetí. Dokonce jsem se jednou doslech, že jsem to plánoval jen já... že ona neřekla kterou sobotu...grrr to mě tenkrát ale vytočilo.. Ať se pak nediví, že si plánuji čas s někým jiným. Chci prostě mít větší jistotu, že vše klapne...
A to jsem se teď nedávno doslechl, že si tahle známá "stěžuje" že na ní nemám čas, že se neozvu a tak...
ICQ a Facebook už skoro ani nepouštím, protože chodím spát brzo, ale sakra je tu email, je tu mobil... a když se budete se mnou chtít potkat, tak se sakra budu snažit i já, aby to vyšlo, ale s výše uvedenými omezeními...
pondělí 2. května 2011
Je lepší být první nebo jediný?
Tenhle článek píšu už asi týden... nelehko se mi píše. Nedávno jsem si "stěžoval", že bych chtěl milenku. No... já ji v té době měl... ALE
Byla krásná a byla mladá. Možná až moc. A nezkušená. Úplně... aspoň to tvrdila...
Bylo to moc hezké, co jsme spolu zažili... a docela jsme si to užili... Jenže, měla kamarádku, a kamaráda... A těm se občas svěřila... a já znal kamarádku a přes ní jsem se i dostal k nějakým informacím... kdyby si tak lidi odpustili strkat nos do cizích věcí.
A tak jsem se dozvěděl, že současně se mnou to táhne s dalším nejméně jedním... A teď co s tím... Možná jsem byl první, možná ne... ale být další... já nevím, možná žárlím... ale nemám rád, když se mi tvrdí, že jsem jediný... a nejsem... a byl jsem vůbec první? Nemám rád, když se mi lže.
Teď někdo namítne - vždyť i já jsem nevěrný své stálé partnerce. Tak proč se čílím? Protože já mám jen dvě, a v něvěře jsem věrný... Pohádali jsme se... Byl první máj, lásky čas... a mě se v lásce moc nevedlo...
Byla krásná a byla mladá. Možná až moc. A nezkušená. Úplně... aspoň to tvrdila...
Bylo to moc hezké, co jsme spolu zažili... a docela jsme si to užili... Jenže, měla kamarádku, a kamaráda... A těm se občas svěřila... a já znal kamarádku a přes ní jsem se i dostal k nějakým informacím... kdyby si tak lidi odpustili strkat nos do cizích věcí.
A tak jsem se dozvěděl, že současně se mnou to táhne s dalším nejméně jedním... A teď co s tím... Možná jsem byl první, možná ne... ale být další... já nevím, možná žárlím... ale nemám rád, když se mi tvrdí, že jsem jediný... a nejsem... a byl jsem vůbec první? Nemám rád, když se mi lže.
Teď někdo namítne - vždyť i já jsem nevěrný své stálé partnerce. Tak proč se čílím? Protože já mám jen dvě, a v něvěře jsem věrný... Pohádali jsme se... Byl první máj, lásky čas... a mě se v lásce moc nevedlo...
neděle 1. května 2011
Cyklisti
Dlouho jsem přemýšlel, zda na toto téma psát... Bohužel negativní zkušenosti s těmito účastníky silničního provozu mne přesvědčily o nutnosti toto toto napsat...
Je jaro, je teplo a tak se cyklisté vyrojili v hojném počtu. To by v podstatě nevadilo, kdyby ta více viditelná část cyklistů nedělal různé vylomeniny, jimiž znepříjemňují život svému okolí a někdy i riskují život vlastní. Tady se pokusím popsat ty tři, co mi vadí nejvíce.
Je jaro, je teplo a tak se cyklisté vyrojili v hojném počtu. To by v podstatě nevadilo, kdyby ta více viditelná část cyklistů nedělal různé vylomeniny, jimiž znepříjemňují život svému okolí a někdy i riskují život vlastní. Tady se pokusím popsat ty tři, co mi vadí nejvíce.
čtvrtek 28. dubna 2011
Tři přání
9Každý z nás jistě zná pohádky ve kterých vystupují postavy jako kouzelný dědeček, dobrá víla a nebo zlatá rybka, které po vykonání dobrého skutku zaplatí splněním několika, obvykle tří, přání. Přání jsou nejrůznější od skromných typu bezedný pytel plný dukátů, přes zámky se zlatými střechami až k neskromným přáním vlastnit celou zemi, miliony peněz a mít za ženu Miss Univers.
Tato většinou sobecká přání jsou protipólem malé skupiny přáni nesobeckých. Nesobecká přání mají však jednu velkou chybu. Málokterá nadpřirozená bytost je dokáže splnit. Odpovězme si přímo - nikdo. Nebo jste se snad setkali v nějaké pohádce či příběhu, aby hlavní hrdina chtěl změnit svět k lepšímu třeba tím, že si přál konec hladomoru v Africe, konec nesvárů mezi náboženstvími či nalezení léku na rakovinu či AIDS. Já osobně jsem se s tím setkal v jednom vtipu, kde rybář chytí malou zlatou rybku a ta mu poví: "Lybáži, lybáži, když mě pustíš žpátky do vody, šplním ti jedno pšáníško."
Rybář se zamyslí a zeptá se rybky: "Proč jen jedno? Normálně se splňují tři přání."
Ryba odpoví: "Víš, já jsem jen lyba tšetí kategolie, a tak víc pšáníšek splnit neumím."
"Tak dobře, přál bych si aby skončila válka v bývalé Jugoslávii."
"Víš, já jsem jen lyba tšetí kategolie, a tak takhle těžká pšáni neumím splnit. Nemáš nějaké lehčí přání."
"Přál bych si, aby má žena byla hezká," předloží rybář rybce nové přání.
"Máš její fotku," ptá se rybka.
Potom, co ji dostane, se zhrozí a zeptá se rybáře: "Co jsi to říkal o té Jugoslávii?"
Tady je vidět zcela jasně, že nadpřirozené bytosti plní nesobecká přání jen v krajní nouzi. Vyvstává zde však otázka, co si přát, když chce člověk změnit svět a přitom musí být sobec.
Původně vyšlo v roce 2000 na gentelman.cz
Tato většinou sobecká přání jsou protipólem malé skupiny přáni nesobeckých. Nesobecká přání mají však jednu velkou chybu. Málokterá nadpřirozená bytost je dokáže splnit. Odpovězme si přímo - nikdo. Nebo jste se snad setkali v nějaké pohádce či příběhu, aby hlavní hrdina chtěl změnit svět k lepšímu třeba tím, že si přál konec hladomoru v Africe, konec nesvárů mezi náboženstvími či nalezení léku na rakovinu či AIDS. Já osobně jsem se s tím setkal v jednom vtipu, kde rybář chytí malou zlatou rybku a ta mu poví: "Lybáži, lybáži, když mě pustíš žpátky do vody, šplním ti jedno pšáníško."
Rybář se zamyslí a zeptá se rybky: "Proč jen jedno? Normálně se splňují tři přání."
Ryba odpoví: "Víš, já jsem jen lyba tšetí kategolie, a tak víc pšáníšek splnit neumím."
"Tak dobře, přál bych si aby skončila válka v bývalé Jugoslávii."
"Víš, já jsem jen lyba tšetí kategolie, a tak takhle těžká pšáni neumím splnit. Nemáš nějaké lehčí přání."
"Přál bych si, aby má žena byla hezká," předloží rybář rybce nové přání.
"Máš její fotku," ptá se rybka.
Potom, co ji dostane, se zhrozí a zeptá se rybáře: "Co jsi to říkal o té Jugoslávii?"
Tady je vidět zcela jasně, že nadpřirozené bytosti plní nesobecká přání jen v krajní nouzi. Vyvstává zde však otázka, co si přát, když chce člověk změnit svět a přitom musí být sobec.
Původně vyšlo v roce 2000 na gentelman.cz
úterý 26. dubna 2011
Kde je blýskání na lepší časy?
Minuluý týden byl, po dlouhé době, konečně týdnem, který přinesl více dobrého, než špatného. Hlavní událost je, že dcerka je konečně doma z nemocnice.
Přesto má nálada je u bodu mrazu. Proč?
Nic se mi nechce a všechno mne štve. Nic mne netěší. Nic mne nebaví. Nic mne neláká...
Na velikonoce jsem nebyl ani koledovat... Proč? Co z toho kdo má?
Trošku zábavná byla neděle. Netradiční pracovní výlet s holkami se celkem vydařil. Osvěžil jsem si trochu své středoškolské vzdělání... přesto bych se asi v oboru neuchytil...
Mám pocit, že kdybych přišel o práci, asi bych se těžko uživil jinak :-(
Dneska ráno jsem doma zapomněl doklady a peníze. Ještě štěstí, že mám milující ženu a vše mi donesla. Ta mne asi musí mít ráda...
Pak mne nabourali. Škoda na voze prakticky nulová... vše spravilo pul hodiny práce. Přesto jsem tři hodiny čekali na policii. A to i když byl viník jasný.
Zbytek dne se už pak držel nastaveného režimu a vše šlo od desíti k pěti...
Navíc ty dvě starší děti flákají školu a manželka má problémy v práci...
Přesto má nálada je u bodu mrazu. Proč?
Nic se mi nechce a všechno mne štve. Nic mne netěší. Nic mne nebaví. Nic mne neláká...
Na velikonoce jsem nebyl ani koledovat... Proč? Co z toho kdo má?
Trošku zábavná byla neděle. Netradiční pracovní výlet s holkami se celkem vydařil. Osvěžil jsem si trochu své středoškolské vzdělání... přesto bych se asi v oboru neuchytil...
Mám pocit, že kdybych přišel o práci, asi bych se těžko uživil jinak :-(
Dneska ráno jsem doma zapomněl doklady a peníze. Ještě štěstí, že mám milující ženu a vše mi donesla. Ta mne asi musí mít ráda...
Pak mne nabourali. Škoda na voze prakticky nulová... vše spravilo pul hodiny práce. Přesto jsem tři hodiny čekali na policii. A to i když byl viník jasný.
Zbytek dne se už pak držel nastaveného režimu a vše šlo od desíti k pěti...
Navíc ty dvě starší děti flákají školu a manželka má problémy v práci...
pondělí 25. dubna 2011
Naše kočky, část druhá
Po necelém měsíci, kdy si u nás Felix začal zvykat, přišel někdo s nápadem, že by přeci jen neměl být sám... Děti taky máme dvě, tak co mu nepoříditi kumpána, kamaráda a tak... Felixe jsem získal v srpnu v Rakovníku a shodou okolností se mne v listopadu ptali v Kolíně, jestli už máme to kotě... A to ani nevím, že jsem ho sháněl... :-) A tak jsem se jedno páteční odpoledne v listopadu vydal s dětmi do Kolína.
pátek 22. dubna 2011
Krasavec
Rád fotím, ale nerad se svými fotkami chlubím. S touhle se však pochlubím rád, i když se nepovedla tak abych byl 100% spokojen. Ten pohled, to oko...
středa 20. dubna 2011
Ježíš Kristus výtržník aneb Třetí zákon
Divný nadpis, ale věřte, že se jedná o název knihy, kterou jsem nedávno dočetl.
Jak jsem se k téhle knize dostal? Tahle kniha si mne vybrala. když jsem v naší knihovně čekal na vydání knih ze skladu, mrkla na mne police s novými knihami. Tak jsem rozevřel její stránky a podíval se, co mi nabízí. Byl jsem nadšen a tak jsem si ji odnesl domů.
Doma si ta bestie ihned vyhradila místo u mne v posteli a nedala pokoj, dokud jsem ji nezačal laskat prsty po stránkách a vůbec ji nevěnoval náležitou pozornost. Musím říci, že si to zasloužila, protože i ona mne dokázala náležitě uspokojit...
Její děj by šel shrnout snadno - Ježíš Kristus se rozhodne znovu vrátit na zem, Vybere si k tomu rok 2010 a Čechy. Vše to dělá za jediným účelem - trochu pozdvihnout víru. A jak mu jeho "taťka" říká, stačí obrátit na víru jediného člověka a tvá mise bude úspěšná. Ježíš se tedy vrátí. A aby lépe zapadl do moderní doby, začne opracovat jako sportovní redaktor největšího bulvárního deníku v Čechách. A protože je vševědoucí a umí dělat zázraky, vzbudí vcelku nevinně pozdvižení... A pokud by zůstal jen u sportu, nedostal by se podruhé v životě do situace, kdy bude "ukřižován"...
Kniha se mi velmi líbila nejen zvoleným tématem, ale i způsobem, jakým byla napsána. Představte si, že Ježíš pošle svého "taťku" (Boha) do patřičných mezí, a nebo mu vyčte zkažené dětství... Ježíš je dokonce nucen řešit, zda ve svých 33letech má, či nemá přijít o panictví...
Tato kniha by v jiných dobách byla zcela jistě zakázána a autor upálen na hranici z jeho knih.
Autor knihy je skryt pod pseudonymem Felix Boom
Knihu vydalo nakladatelství Brána v roce 2010
Jak jsem se k téhle knize dostal? Tahle kniha si mne vybrala. když jsem v naší knihovně čekal na vydání knih ze skladu, mrkla na mne police s novými knihami. Tak jsem rozevřel její stránky a podíval se, co mi nabízí. Byl jsem nadšen a tak jsem si ji odnesl domů.
Doma si ta bestie ihned vyhradila místo u mne v posteli a nedala pokoj, dokud jsem ji nezačal laskat prsty po stránkách a vůbec ji nevěnoval náležitou pozornost. Musím říci, že si to zasloužila, protože i ona mne dokázala náležitě uspokojit...
Její děj by šel shrnout snadno - Ježíš Kristus se rozhodne znovu vrátit na zem, Vybere si k tomu rok 2010 a Čechy. Vše to dělá za jediným účelem - trochu pozdvihnout víru. A jak mu jeho "taťka" říká, stačí obrátit na víru jediného člověka a tvá mise bude úspěšná. Ježíš se tedy vrátí. A aby lépe zapadl do moderní doby, začne opracovat jako sportovní redaktor největšího bulvárního deníku v Čechách. A protože je vševědoucí a umí dělat zázraky, vzbudí vcelku nevinně pozdvižení... A pokud by zůstal jen u sportu, nedostal by se podruhé v životě do situace, kdy bude "ukřižován"...
Kniha se mi velmi líbila nejen zvoleným tématem, ale i způsobem, jakým byla napsána. Představte si, že Ježíš pošle svého "taťku" (Boha) do patřičných mezí, a nebo mu vyčte zkažené dětství... Ježíš je dokonce nucen řešit, zda ve svých 33letech má, či nemá přijít o panictví...
Tato kniha by v jiných dobách byla zcela jistě zakázána a autor upálen na hranici z jeho knih.
Autor knihy je skryt pod pseudonymem Felix Boom
Knihu vydalo nakladatelství Brána v roce 2010
pondělí 18. dubna 2011
Naše kočky, část první
Kočky... Velmi zajímavý aspekt mého života. Když jsem byl malý a chodil do školky, jednou jsem od paní školníkové dostali mourovaté koťátko. Byl to kocour a dostal jméno Mourek. Postupem času se z něj stal pořádný kocour a rváč, který neprohrál jedinou bitvu. A byl to taky tulák. Několikrát přišel domů až po dvou týdnech potrhanýma ušima ale nikdy s ničím vážnějším. Jednou, to jsem byl ještě na prvním stupni základky, se ze svých potulek nevrátil, ale v té době se všude v okolí rodilo hodně mourovatých koťat... Bohužel jeho foto se nedochovalo.
pátek 15. dubna 2011
Stále špatně
Můj milý deníčku,
minulý týden jsem si ti stěžoval, jak se všechno kazí. Tento týden to není o nic lepší... Naštěstí teď vím, že může být hůře, takže si budu i méně stěžovat. Podrobnosti si však nechám pro sebe.
Ano jsem zlý. Hodně zlý a škodolibý a vůbec nevím proč sem píšu... Navíc mi na levé ruce spí kočka... ano ta bílá... a tak se mi píše dost špatně. K tomu mám hlad a jsem líný vstávat a něco dělat. Nelíbí se mi počasí. Brrrr to je hnus a ne počasí, tohle... déšť a sníh a zima a vítr... fuj
Dcerka je pořád v nemocnici. V podstatě na "observaci". Nemám rád doktory - nemám rád jejich aroganci. vědí, že bychom se bez nich neobešli a podle toho se chovají... klidně vás nechají bez informací dusit a pak rozhodnou a zdůvodní to stylem - vy tomu nerozumíte a my víme jak a co nejlépe (na vás vydělat)
V sobotu se jdu školit...měl jsem něco v plánu po školení... nevyšlo to... Proč jsem si myslel, že to stejně nevyjde? Nevím, ač připraven, naštvalo mne to... Asi to je důsledek, toho že jsem posledně zase nemohl já...
Někdy je problém si něco naplánovat sám pro sebe... když už je ta možnost, pere se ve mne povinnost k rodině a povinnost k sobě...
Chtěl bych milenku. Proč? to nevím...A k čemu, když bych na ní stejně neměl čas... Chtěl bych mít čas...
Jdu umřít hlady...
minulý týden jsem si ti stěžoval, jak se všechno kazí. Tento týden to není o nic lepší... Naštěstí teď vím, že může být hůře, takže si budu i méně stěžovat. Podrobnosti si však nechám pro sebe.
Ano jsem zlý. Hodně zlý a škodolibý a vůbec nevím proč sem píšu... Navíc mi na levé ruce spí kočka... ano ta bílá... a tak se mi píše dost špatně. K tomu mám hlad a jsem líný vstávat a něco dělat. Nelíbí se mi počasí. Brrrr to je hnus a ne počasí, tohle... déšť a sníh a zima a vítr... fuj
Dcerka je pořád v nemocnici. V podstatě na "observaci". Nemám rád doktory - nemám rád jejich aroganci. vědí, že bychom se bez nich neobešli a podle toho se chovají... klidně vás nechají bez informací dusit a pak rozhodnou a zdůvodní to stylem - vy tomu nerozumíte a my víme jak a co nejlépe (na vás vydělat)
V sobotu se jdu školit...měl jsem něco v plánu po školení... nevyšlo to... Proč jsem si myslel, že to stejně nevyjde? Nevím, ač připraven, naštvalo mne to... Asi to je důsledek, toho že jsem posledně zase nemohl já...
Někdy je problém si něco naplánovat sám pro sebe... když už je ta možnost, pere se ve mne povinnost k rodině a povinnost k sobě...
Chtěl bych milenku. Proč? to nevím...A k čemu, když bych na ní stejně neměl čas... Chtěl bych mít čas...
Jdu umřít hlady...
úterý 12. dubna 2011
Cizí jazyky - slohová práce
Tak tohle je skutečná slohovka z roku jež nepamatuji…
Když jsem uslyšel, jaké je téma na tento měsíc, první věc, která mne napadla, byl pořádný kus vařeného hovězího jazyka s křenem. A když jsem se dozvěděl, že je téma blíže nespecifikováno, rozhodl jsem se na toto téma reflektovat...
Když jsem uslyšel, jaké je téma na tento měsíc, první věc, která mne napadla, byl pořádný kus vařeného hovězího jazyka s křenem. A když jsem se dozvěděl, že je téma blíže nespecifikováno, rozhodl jsem se na toto téma reflektovat...
neděle 10. dubna 2011
Bez nálady
Minulý týden začal krásně. Po nemoci jsem se dostal do práce a celkem v pohodě jej i začal. Bohužel se po týdnu kdy se na voze vystřídali jiní řidiči, projevily dvě závady, o kterých jsme věděl a které jsem dokázal řešit. Bohužel kolegové nebyli zvyklí a tak mám teď nefunkční ovládání topení a netěsnící dveře. Naštěstí vůz má těsně před velkou údržbou a STK, takže závady budou odstraněny co nejdříve...
Bohužel práce není jediný problém na pořadu dne... Já jsem nemocný být přestal, dcera začala...
Druhá nejmladší dostala virózu a zánět středního ucha, které jí píchli na nejbližší ORL. Bohužel po týdnu zánět stále trval... A následně se ukázaly ještě další problémy a tak nakonec dcerku hospitalizovali v naší okresní nemocnici odkud ji během 24 hodin rychle přesunuli do Prahy, kde se podrobila operaci středního ucha, kde se zánět poněkud rozšířil...
Teď je dcerka již 5 dní po operaci a cítí se mnohem lépe. Jen nás, hlavně manželku, to stojí hodně sil... Každý den ráno dojet do Prahy a tam celý den bavit nemocné dítě... Snad ji už v úterý pustí...
Tenhle článek jsem psal celý týden a nebyl jsem schopen ho pořádně dopsat...
Bohužel práce není jediný problém na pořadu dne... Já jsem nemocný být přestal, dcera začala...
Druhá nejmladší dostala virózu a zánět středního ucha, které jí píchli na nejbližší ORL. Bohužel po týdnu zánět stále trval... A následně se ukázaly ještě další problémy a tak nakonec dcerku hospitalizovali v naší okresní nemocnici odkud ji během 24 hodin rychle přesunuli do Prahy, kde se podrobila operaci středního ucha, kde se zánět poněkud rozšířil...
Teď je dcerka již 5 dní po operaci a cítí se mnohem lépe. Jen nás, hlavně manželku, to stojí hodně sil... Každý den ráno dojet do Prahy a tam celý den bavit nemocné dítě... Snad ji už v úterý pustí...
Tenhle článek jsem psal celý týden a nebyl jsem schopen ho pořádně dopsat...
sobota 9. dubna 2011
Globalizace
Tento článeček jsem napsal v roce 2000. To o čem je se však dá použít i dnes. Globálních protestů proti globalizaci je čím dál více…
Když jsem sledoval nedávno minulé protiglobalizační protesty, vzpomněl jsem si na jednu záležitost z května tohoto roku. Tenkrát jsme jeli s kamarádkou H. K. z koncertu Lucie. V metru proti nám seděly čtyři holky z cca deváté třídy. Taky jely z Lucie. Jedna z nich mněla hrozný problém. Doma neřekla, že jde na koncert a dohadovala se s kamarádkou, že přespí u ní. Tak nějak jsme se s nimi začali bavit, jak se jim koncert líbil. Řekly, že moc ne, že se Lucie stává moc komerční. A to proto, že hráli v Americe. Prý nemají Ameriku rády, protože… Pak najednou padla otázka, jestli chodíme k Mc'Donaldovi (dále jen McD).
A pak to začalo. Kvůli McD umírají zbytečně zvířata, a že kvůli jídlu vůbec umírá moc zvířat. Obzvlášť v Americe, kde prý ty jejich steaky a berbecue dělají jenom proto, aby se vytáhli před sousedy. A že ani ony moc nemají rády maso.
Zeptal jsem se, co teda jedí. Odpověď byla, že brokolici. A vše pokračovalo. Prý že u McD udělají hamburger, a pokud si ho nikdo do 15 minut neobjedná, tak ho ještě čerstvý vyhodí.
Koukal jsem na ně a stěží jsem udržel smích. Pak jsem se podíval, co má za boty. Měla takové ty barevné vysoké kožené boty, co se dělají ze zvířecí kůže.
Zeptal jsem se ji tedy, z čeho má boty. Ona že z kůže. A já na ni: To znamená, že kvůli tvejm botám taky muselo umřít zvíře… A chvíli bylo ticho. Pak rozhořčeně pravila, že se jí ty boty líbí a že stejně to zvíře zabil McD. A že nemá ráda, když umírají zvířata… Tak jsem kapituloval. Měl jsem sto chutí se jich zeptat ještě na pár dalších věci, které měly na sobě, ale bylo by to házení hrachu na zeď.
Co z těhle holek vyroste, pokud zůstanou u svých názorů? A kde je vůbec berou?
Nevím. Ale mám z toho strach.
Když jsem sledoval nedávno minulé protiglobalizační protesty, vzpomněl jsem si na jednu záležitost z května tohoto roku. Tenkrát jsme jeli s kamarádkou H. K. z koncertu Lucie. V metru proti nám seděly čtyři holky z cca deváté třídy. Taky jely z Lucie. Jedna z nich mněla hrozný problém. Doma neřekla, že jde na koncert a dohadovala se s kamarádkou, že přespí u ní. Tak nějak jsme se s nimi začali bavit, jak se jim koncert líbil. Řekly, že moc ne, že se Lucie stává moc komerční. A to proto, že hráli v Americe. Prý nemají Ameriku rády, protože… Pak najednou padla otázka, jestli chodíme k Mc'Donaldovi (dále jen McD).
A pak to začalo. Kvůli McD umírají zbytečně zvířata, a že kvůli jídlu vůbec umírá moc zvířat. Obzvlášť v Americe, kde prý ty jejich steaky a berbecue dělají jenom proto, aby se vytáhli před sousedy. A že ani ony moc nemají rády maso.
Zeptal jsem se, co teda jedí. Odpověď byla, že brokolici. A vše pokračovalo. Prý že u McD udělají hamburger, a pokud si ho nikdo do 15 minut neobjedná, tak ho ještě čerstvý vyhodí.
Koukal jsem na ně a stěží jsem udržel smích. Pak jsem se podíval, co má za boty. Měla takové ty barevné vysoké kožené boty, co se dělají ze zvířecí kůže.
Zeptal jsem se ji tedy, z čeho má boty. Ona že z kůže. A já na ni: To znamená, že kvůli tvejm botám taky muselo umřít zvíře… A chvíli bylo ticho. Pak rozhořčeně pravila, že se jí ty boty líbí a že stejně to zvíře zabil McD. A že nemá ráda, když umírají zvířata… Tak jsem kapituloval. Měl jsem sto chutí se jich zeptat ještě na pár dalších věci, které měly na sobě, ale bylo by to házení hrachu na zeď.
Co z těhle holek vyroste, pokud zůstanou u svých názorů? A kde je vůbec berou?
Nevím. Ale mám z toho strach.
čtvrtek 7. dubna 2011
Kávu nebo Čaj?
Na toto téma je diskuze věčná. Sám jsem prošel vývojem vlastního názoru v této otázce. Od malička snídám čaj a v raném mládí jsem si říkal, kafe fuj, to pít nebudu... A nakonec byla doba kdy jsem vypil i 6 až 8 kafí denně...
úterý 5. dubna 2011
Byl jsem u porodu 2
Toto vyprávění jsem psal pro server rodina.cz a vynesl mi dokonce první cenu mezi otci, kteří psali o svých zážitcích z porodu. U mne to byly porody dva. Dnes tedy o narození mé druhé dcery. Ta se narodila doma. A byl to zážitek, který bude nadosmrti zapsán v mém srdci.
neděle 3. dubna 2011
Plynové lampy
Pravda, nevím zda ty na snímku jsou na plyn, protože jsem se zapomněl podívat. Ale v centru Prahy na pár takových narazíte. A věřte je to příjemná změna vidět jejich světlo oproti světlu normálně používaných výbojek...
sobota 2. dubna 2011
Byl jsem u porodu 1
Toto vyprávění jsem psal pro server rodina.cz a vynesl mi dokonce první cenu mezi otci, kteří psali o svých zážitcích z porodu. U mne to byly porody dva. Dnes tedy o narození mé první dcery.
Jsem otec čtyř dětí. Dvě jsem však přiženil, a tak jsem u jejich narození nebyl. Byl jsem tedy u porodu dvou dětí. Dva porody a dva různé zážitky. Jeden porod byl „klasicky“ v porodnici a druhý doma.
Jsem otec čtyř dětí. Dvě jsem však přiženil, a tak jsem u jejich narození nebyl. Byl jsem tedy u porodu dvou dětí. Dva porody a dva různé zážitky. Jeden porod byl „klasicky“ v porodnici a druhý doma.
čtvrtek 31. března 2011
Zase v práci
Po deseti dnech se zase musím zapojit do pracovního procesu. Naštěstí včera i dnes ráno jsem nevstával nijak extrémně brzo, jen ve čtyři, přesto je to nepříjemný nezvyk. A to budu zítra vstávat ve tři čtvrtě na čtyři... Fuj, jak se netěší.
Delší nepřítomnost v práci sebou přinesla i nepříjemnosti. Trochu nepořádek ve voze se dá pochopit. Cestující se totiž dost často předhánějí v tom, kdo udělá větší binec... Horší závada je rozbité ovládání topení. To je sice taková nemoc tohoto autobusu, ale z citem to šlo vždy. Nejhorší je, že je to závada, která se blbě a dlouho opravuje a tak si to buď opravím sám, nebo budu jezdit s furt otevřeným topením... Tak uvidíme.
A teď dobrou.
Delší nepřítomnost v práci sebou přinesla i nepříjemnosti. Trochu nepořádek ve voze se dá pochopit. Cestující se totiž dost často předhánějí v tom, kdo udělá větší binec... Horší závada je rozbité ovládání topení. To je sice taková nemoc tohoto autobusu, ale z citem to šlo vždy. Nejhorší je, že je to závada, která se blbě a dlouho opravuje a tak si to buď opravím sám, nebo budu jezdit s furt otevřeným topením... Tak uvidíme.
A teď dobrou.
středa 30. března 2011
úterý 29. března 2011
pondělí 28. března 2011
Zase u lékaře
Minulý týden jsem si zde posteskl, jak nerad sedím čekárně u doktora. Dneska jsem tu zas. Sice čekám jen na uschopnění, ale zase v plné čekárně...
Tentokrát je přede mnou asi devět lidi, čekajících prevazne jen na recepty. Přesto tu čekám už hodinu a půl...
Nakonec po skoro dvou hodinách jsem byl uschopněn během pěti minut...
Tak se těšte ve středu jdu do práce ! hurá
Tentokrát je přede mnou asi devět lidi, čekajících prevazne jen na recepty. Přesto tu čekám už hodinu a půl...
Nakonec po skoro dvou hodinách jsem byl uschopněn během pěti minut...
Tak se těšte ve středu jdu do práce ! hurá
Chvíle před bouřkou
neděle 27. března 2011
Znáte Kupida?
Neznáte?
Opravdu ne?
Je to takový ten malý kluk s křídly a lukem, co okolo sebe střílí šípy lásky. To by nebylo na škodu, kdyby ten kluk neměl dva druhy šípů, a kdyby to nebyl malý nerozumný kluk. Má šípy olověné a zlaté. Koho trefí šípem zlatým, ten se šťastně zamiluje. Koho však trefí olověným šípem, ten se zamiluje nešťastně a není větší bolesti než nešťastné lásky.
Tenhle malý kluk je velmi těžko k vidění. Vystřelí svůj šíp ze zálohy a ve chvíli, kdy ho vůbec nečekáte, a vůbec ho nezajímá, z jakého je kovu.
Proto vám radím, aby jste se na Kupida a jeho šíp připravili, nebo se mu zdaleka vyhýbejte. Kupido si vás přesto všimne a trefí vás svým šípem. pozor na něj.
Kupido je prevít!
Původně vyšlo v roce 2000 na gentelman.cz
Opravdu ne?
Je to takový ten malý kluk s křídly a lukem, co okolo sebe střílí šípy lásky. To by nebylo na škodu, kdyby ten kluk neměl dva druhy šípů, a kdyby to nebyl malý nerozumný kluk. Má šípy olověné a zlaté. Koho trefí šípem zlatým, ten se šťastně zamiluje. Koho však trefí olověným šípem, ten se zamiluje nešťastně a není větší bolesti než nešťastné lásky.
Tenhle malý kluk je velmi těžko k vidění. Vystřelí svůj šíp ze zálohy a ve chvíli, kdy ho vůbec nečekáte, a vůbec ho nezajímá, z jakého je kovu.
Proto vám radím, aby jste se na Kupida a jeho šíp připravili, nebo se mu zdaleka vyhýbejte. Kupido si vás přesto všimne a trefí vás svým šípem. pozor na něj.
Kupido je prevít!
Původně vyšlo v roce 2000 na gentelman.cz
sobota 26. března 2011
Pomoc, bílá kočka!
Divné zvolání, pro toho kdo nezná naše kočky. Pro toho kdo je zná, je jasné o co jde...
V současné době máme dvě kočky. Jsou to dokonce i kočky, které máme nejdéle. První z nich je černobílý kocour, druhá je bílá kočka. Kocour je nalezenec a kočku máme z umisťovací výstavy. V průběhu doby jsme měli i další kočky, ale o všechny jsme neblahým řízením osudu přišli...
V současné době máme dvě kočky. Jsou to dokonce i kočky, které máme nejdéle. První z nich je černobílý kocour, druhá je bílá kočka. Kocour je nalezenec a kočku máme z umisťovací výstavy. V průběhu doby jsme měli i další kočky, ale o všechny jsme neblahým řízením osudu přišli...
čtvrtek 24. března 2011
Pole s obylím
Normálně takováto témata nefotím... Ale tohle mi prostě nedalo
A to Obylí :-) vždyť o to pole tu přeci ani nejde...
pondělí 21. března 2011
Podlehl jsem nemoci
Doufal jsem, že usilovné kurýrování o víkendu mi pomůže překonat onu rýmyčku, co mne minulý týden připravila o hlas. Bohužel na mne přišly teploty a kašlík a zánět spojivek... Tak jsem tedy byl donucen jit k lékaři.
Jak já tam nerad chodím... Kvůli 10 minutám v ordinaci musím strávit dvě hodiny v čekárně...
A to ještě k tomu má moje doktorka dovolenou a tak sedím v dvojnásob plné čekárně u zastupující lékařky. Nejméně tři další pacienti jsou na tom podobně jako já. Jeden, dva vypadají, že jdou na kontrolu po nemoci. Zbytek jsou "receptáři"...
Tak mi nezbývá než to tu přečkat a nechytit dalšího bacila...
pátek 18. března 2011
Přišel jsem o hlas...
Jojo, je to tak, a nebyl to hlas volební... Prostě jsem se ve středu ráno probudil a nemluvil jsem... Od soboty po mne pokukuje nějaká rýma, já si jí nevšímal a takhle se mi mrcha odvděčila. Napřed obvyklé pálení nosohltanu, následoval ucpaný nos a věčná kapička na jeho špičce a teď nemluvím, navíc mne mluvení bolí :( jsem zvědav jak se z toho do víkendu dostanu... A já se z toho chci dostat... A dnes je pátek... a nedostal, sice mluvím, ale mám teplotu :-( takže sbohem výlete...
Venku je hnusně (psáno ve čtvrtek). Je tam taková mlha, že se sráží a kondenzuje na všem, co je k tomu vhodné i nevhodné... Navíc k tomu poprchává. Proto přišla velmi "vhod" porucha na autobuse, která mne dnes postihla - nefungující stěrače. Po puštění stírače chvilku šly a pak se zastavily - vypálená pojistka. Vyměnil jsem ji a po chvíli zase pak došly pojistky... takže jsem jel cca 5 stanic bez stěračů. Lahůdka. Naštěstí mi pak jeden kolega půjčil pojistku o dvojnásobné kapacitě a ta vydržela.
Dneska (pátek), představte si to, sněžilo... Jinak pohoda... až na to že se mi okolo poledně uplně zabetonoval nos...a ten pocit nesnáším grrrr. takže sice mluvím, ale přesně - "báb rýbu"...
no, hold bude celý víkend věnován léčení se...
Venku je hnusně (psáno ve čtvrtek). Je tam taková mlha, že se sráží a kondenzuje na všem, co je k tomu vhodné i nevhodné... Navíc k tomu poprchává. Proto přišla velmi "vhod" porucha na autobuse, která mne dnes postihla - nefungující stěrače. Po puštění stírače chvilku šly a pak se zastavily - vypálená pojistka. Vyměnil jsem ji a po chvíli zase pak došly pojistky... takže jsem jel cca 5 stanic bez stěračů. Lahůdka. Naštěstí mi pak jeden kolega půjčil pojistku o dvojnásobné kapacitě a ta vydržela.
Dneska (pátek), představte si to, sněžilo... Jinak pohoda... až na to že se mi okolo poledně uplně zabetonoval nos...a ten pocit nesnáším grrrr. takže sice mluvím, ale přesně - "báb rýbu"...
no, hold bude celý víkend věnován léčení se...
úterý 15. března 2011
Účastníci zájezdu
Při mém stonání v sobotu jsem si pustil tento skvělý filmeček. Sice mi autor předlohy, Viewegh, po literární stránce příliš nesedí, filmy se podle něj točí dobré. Tedy až na Případ nevěrné Kláry. To se mi fakt nelíbilo.
Ale to patří jinam. Film Účastníci zájezdu pro mne přinesl krásný pohled na typickou squadru téměř jakéhokoliv zájezdu. Jen tam chyběl někdo, kdo se ztratil a přišel v poslední chvíli před odloženým odjezdem... Velké překvapení pro mne byla v roli Jolany herečka Anna Polívková, která pro mne byla do té doby velkou neznámou. V tomto filmu vypadá, jako by ta sebeironie a sarkasmus šel přímo z ní.
Tenhle film byl taky předposlední kapka k tomu, abych šel řídit bus. Bohužel nejezdím zájezdy :-( a dostat se někam k zájezdovce znamená téměř se nevidět s rodinou...
Ale to patří jinam. Film Účastníci zájezdu pro mne přinesl krásný pohled na typickou squadru téměř jakéhokoliv zájezdu. Jen tam chyběl někdo, kdo se ztratil a přišel v poslední chvíli před odloženým odjezdem... Velké překvapení pro mne byla v roli Jolany herečka Anna Polívková, která pro mne byla do té doby velkou neznámou. V tomto filmu vypadá, jako by ta sebeironie a sarkasmus šel přímo z ní.
Tenhle film byl taky předposlední kapka k tomu, abych šel řídit bus. Bohužel nejezdím zájezdy :-( a dostat se někam k zájezdovce znamená téměř se nevidět s rodinou...
Miluji vaření
Sobotu jsem strávil s rýmičkou v postýlce. A ač mi v neděli nebylo o moc lépe, musel jsem povstat :-( A co hůře musel jsem vařit. Naštěstí rýma nezatemnila úplně moje čichové a chuťové buňky. Vařil jsem vepřový guláš s kynutými knedli. Nakonec to bylo celkem k jídlu, protože si přidala i jedna z dcer.
neděle 13. března 2011
Znovu svatý Gothard ve Slaném
Fotografie je pořízena ve stejný den, jako předchozí fotka z mobilu.
Tentokrát je však pořizena fotoaparátem :)
sobota 12. března 2011
Včera, dnes a...
Ovládla mne divná nálada. Ano, už zase :( Pokusím se Vás seznámit s tím, co mi ji způsobilo. Snad se tím udělá i mne jasněji. No od toho to tady vedu :-).
Začalo to středou...
Začalo to středou...
pátek 11. března 2011
jedno foto z Prahy
Tuhle fotku bych bez ponouknutí asi ani nechtěl fotit. Děkuji Ti múzo
 |
| Železniční most Praha |
čtvrtek 10. března 2011
Proč nepsal jsem básně?
Bývaly doby kdy jsem psal básně,
krátké i dlouhé básně ve verších.
Psal jsem když bylo mi špatně i krásně
už dlouho jsem nic nenapsal. Byl to hřích?
Co stalo se, že básně jsem přestal psát?
Nežil jsem, nebo žil jsem špatně?
Odešla mi múza a ani Bragi mne neměl rád
a já viděl verše jen tak matně.
Život byl ke mne velmi milý
a já zažíval krásné chvíle.
Já však potřeboval impuls jiný
a nepomohla ani snaha a píle.
A teď je to tu zase,
přišla má múza!
Já zase píšu básně
i když je to hrůza
krátké i dlouhé básně ve verších.
Psal jsem když bylo mi špatně i krásně
už dlouho jsem nic nenapsal. Byl to hřích?
Co stalo se, že básně jsem přestal psát?
Nežil jsem, nebo žil jsem špatně?
Odešla mi múza a ani Bragi mne neměl rád
a já viděl verše jen tak matně.
Život byl ke mne velmi milý
a já zažíval krásné chvíle.
Já však potřeboval impuls jiný
a nepomohla ani snaha a píle.
A teď je to tu zase,
přišla má múza!
Já zase píšu básně
i když je to hrůza
Krásné ráno
Dnešní ráno vonělo deštěm. Byla to velmi příjemná změna, proti dnům předchozím, kdy mrzlo. Docela mi to zvedlo náladu ač byly teprve 4 hodiny a dnešní den mne čekají spíše nepříjemnosti...
Budu řešit otázku, zda mne zaměstnavatel považuje za zloděje... A pokud to tak dopadne, musím si ujasnit jestli chci v takové práci zůstat...
Vůbec mam pocit, že tenhle měsíc se už od začátku nějak se...
Budu řešit otázku, zda mne zaměstnavatel považuje za zloděje... A pokud to tak dopadne, musím si ujasnit jestli chci v takové práci zůstat...
Vůbec mam pocit, že tenhle měsíc se už od začátku nějak se...
středa 9. března 2011
Mám rád svou práci, ale...
...nemám rád ranní vstávání.
...nemám rád tu ranní zimu, když se nepustí topení.
...nemám rád ani vysoké letní teploty, kdy za předním sklem je hodně přes 40°C.
...nemám rád ty z cestujících, kteří se neumějí chovat a v autobuse po nich zůstává nepořádek.
... a nemám rád cestující, kteří ztrátu jízdenky hází na řidiče.
...nemám rád tu ranní zimu, když se nepustí topení.
...nemám rád ani vysoké letní teploty, kdy za předním sklem je hodně přes 40°C.
...nemám rád ty z cestujících, kteří se neumějí chovat a v autobuse po nich zůstává nepořádek.
... a nemám rád cestující, kteří ztrátu jízdenky hází na řidiče.
úterý 8. března 2011
pondělí 7. března 2011
Tento týden se mic zvláštního nestalo... skoro
Zatímco poslední zde popisovaný týden byl velmi akční, tento týden se nic moc nedělo. Až na pátek, který byl korunován výjimečným kulturním zážitkem a sobotu... Ta zase byla s velkým S...někdy bych ty soboty měl popsat, ale zatím... si je nechám pro sebe.
Takže co se vlastně dělo...
Takže co se vlastně dělo...
Svatý Gothard ve Slaném
Další fotka z mobilu... Tuhle po ránu jsem si vzal do práce krom mobilu i fotoaparát, takže sem ještě přidám fotku lepší.
Málokdo o tomto kostele ví, že se v něm oženil pražský kat Jan Mydlář.
Málokdo o tomto kostele ví, že se v něm oženil pražský kat Jan Mydlář.
čtvrtek 3. března 2011
Blogování z mobilu?
Dostalo se mi do telefonu rozšíření pro publikaci na blogu. Zatim jsem z nadšený. Pro rychlé vystavení fotek ideální. Psát na mobilu se však moc nedá.
Tak uvidíme.
Jedna náladová
Občas je v práci hezky. Když je takový východ slunce...
Foceno mobilem a přes přední sklo. Kvalita odpovídá...
úterý 1. března 2011
Psáno kdysi, dívce ve vlaku
Nekrabaťte čelo své
a odežeňte myšlenky zlé.
K zármutku není důvod,
byť myšlenek zlých byl by průvod
v hlavě vaší.
Vždyť pomyslet na něco krásného stačí.
Každému se v hlavě myšlenky honí,
jedna, druhá, třetí po ní
Ten kdo chce smutný být
vybere si tu chmurnou z nich...
a odežeňte myšlenky zlé.
K zármutku není důvod,
byť myšlenek zlých byl by průvod
v hlavě vaší.
Vždyť pomyslet na něco krásného stačí.
Každému se v hlavě myšlenky honí,
jedna, druhá, třetí po ní
Ten kdo chce smutný být
vybere si tu chmurnou z nich...
pondělí 28. února 2011
Další týden za námi
Minulý týden byly v našem okrese prázdniny. A kupodivu se povedlo mít dovolenou. Takže zatím co já jsem se "rekreoval" doma s dětmi, moje žena byla doma jen ve středu a čtvrtek... Týden jsem zahájil hrabáním v minulosti... A skončil se zajímavými vyhlídkami na budoucnost...
čtvrtek 24. února 2011
Hnusná nálada
Včerejšek se vydařil tak napůl. Výlet do Prahy se vydařil relativně dobře. Vše jsem stihl, setkal jsem se, s kým jsem potřeboval a i odpolední program se docela vydařil... A snad jsem ani příliš nepokazil náladu. A i já nakonec odcházel bez důvodu k výčitkám.
Přesto se mi podařilo naštvat někoho, na kom mi docela záleží. Poznámkou, která sice byla míněna, jako provokační, a měla vyvolat nějaké emoce, ale určitě nebyla myšlena až tak, jak byla pochopena.
Navíc jsem tomu člověku přinesl i nesnáze doma. Možná jsem až moc vztahovačný, ale tohle je moje minimálně z 25%... Tohle si vyčítám :-( Navíc já ty rodiče chápu, sám bych se nejspíše choval podobně... A zároveň chápu i pocity, jež nepochopení a zákazy ze strany rodičů vyvolávají.
Dneska ráno jsme se probudil s náladou... no na zabití. Mohou za to i zlé sny, jež se mi v noci zdály, ale to mne neopravňuje okolo sebe metat blesky i na lidi, které mám rád... I když v tom jednom snu po narození dalšího dítěte moje žena oslepla... a v druhém jsme se jen a jen hádali...
Přesto se mi podařilo naštvat někoho, na kom mi docela záleží. Poznámkou, která sice byla míněna, jako provokační, a měla vyvolat nějaké emoce, ale určitě nebyla myšlena až tak, jak byla pochopena.
Navíc jsem tomu člověku přinesl i nesnáze doma. Možná jsem až moc vztahovačný, ale tohle je moje minimálně z 25%... Tohle si vyčítám :-( Navíc já ty rodiče chápu, sám bych se nejspíše choval podobně... A zároveň chápu i pocity, jež nepochopení a zákazy ze strany rodičů vyvolávají.
Dneska ráno jsme se probudil s náladou... no na zabití. Mohou za to i zlé sny, jež se mi v noci zdály, ale to mne neopravňuje okolo sebe metat blesky i na lidi, které mám rád... I když v tom jednom snu po narození dalšího dítěte moje žena oslepla... a v druhém jsme se jen a jen hádali...
neděle 20. února 2011
Hmmm...
Tak jsme přemýšlel, jestli tenhle blog budu tajit... Je to pro mne neřešitelná otázka...
Pokud budu tajit, mohu psát de facto co chci. Pokud tajit nebudu, budu si muset dávat pozor co a o kom píšu. Kdybych napsal vše co se mi honí hlavou a někdo mne poznal z toho co píšu...A někdo se toho chytil... Budu muset sakra přemýšlet, ale jak se znám, nakonec to sem dám na plnou "hubu" a budou problémy...
Beztak čert ví, co kdy napíšu... A co si kdo přečte... Mé minulé blogy zkrachovaly, protože jsem neměl chuť a vůli psát. Tak uvidíme
A děkuji prvnímu čtenáři. :-)
Pokud budu tajit, mohu psát de facto co chci. Pokud tajit nebudu, budu si muset dávat pozor co a o kom píšu. Kdybych napsal vše co se mi honí hlavou a někdo mne poznal z toho co píšu...A někdo se toho chytil... Budu muset sakra přemýšlet, ale jak se znám, nakonec to sem dám na plnou "hubu" a budou problémy...
Beztak čert ví, co kdy napíšu... A co si kdo přečte... Mé minulé blogy zkrachovaly, protože jsem neměl chuť a vůli psát. Tak uvidíme
A děkuji prvnímu čtenáři. :-)
sobota 12. února 2011
Nehezký týden
Tento týden by se vůbec nemusel stát...
Sám jsem ho přežil vcelku dobře, ale kolegové od volantu to vůbec neměli dobré... Napřed pátek 4. Jeden mrtvý a devět zraněných při nehodě autobusu , potom středa 9 Autobus srazil chlapce, jeho příbuzní řidiče zbili a čtvrtek 10. Autobusem sražený muž zraněním nakonec podlehl...
Prostřední nehoda naštěstí neskončila smrtí nikoho. Jen to ukazuje že agresivita mezi lidmi stoupá... A na počátku byla nepozornost na straně chodce...
První a poslední je pro mne osobnější. Prvním místem jsem projížděl krátce před nehodou... a byl to typ nehody, kdy v podstatě nelze nic dělat... Ta nehoda na autobusovém nádraží se stala v místě, kde to byla jen otázka času... Blbé to takhle říci, ale situace na místě obzvláště v pološeru či v noci byla značně nepřehledná, hlavě když chodci využívají svého práva na přednost a vlezou vám do cesty metr dva před vozem... Škoda že to stálo lidský život. A další životy to poznamená...
Byla to zbytečná úmrtí a zbytečné zranění. Vše v situaci, kterou řidič autobusu nemohl ovlivnit...
Sám jsem ho přežil vcelku dobře, ale kolegové od volantu to vůbec neměli dobré... Napřed pátek 4. Jeden mrtvý a devět zraněných při nehodě autobusu , potom středa 9 Autobus srazil chlapce, jeho příbuzní řidiče zbili a čtvrtek 10. Autobusem sražený muž zraněním nakonec podlehl...
Prostřední nehoda naštěstí neskončila smrtí nikoho. Jen to ukazuje že agresivita mezi lidmi stoupá... A na počátku byla nepozornost na straně chodce...
První a poslední je pro mne osobnější. Prvním místem jsem projížděl krátce před nehodou... a byl to typ nehody, kdy v podstatě nelze nic dělat... Ta nehoda na autobusovém nádraží se stala v místě, kde to byla jen otázka času... Blbé to takhle říci, ale situace na místě obzvláště v pološeru či v noci byla značně nepřehledná, hlavě když chodci využívají svého práva na přednost a vlezou vám do cesty metr dva před vozem... Škoda že to stálo lidský život. A další životy to poznamená...
Byla to zbytečná úmrtí a zbytečné zranění. Vše v situaci, kterou řidič autobusu nemohl ovlivnit...
neděle 6. února 2011
Balada o drobnostech - Villon
Znám mušku v mléce tonoucí,
znám šat, jak lidi přejinačí,
znám slunný čas i vichřici,
znám jabloň, kde se plody zračí,
znám strom, jejž čerstvá míza smáčí,
znám vše, co stejné, neměnné,
znám cokoli, jen sebe ne.
Znám drahý kabát po límci
znám mnicha, jak se v kápi mračí,
znám pána, jde-li sloužící,
znám mnišku, v závoji když kráčí,
znám podle křiku, kde jsou rváči,
znám labužníky ztřeštěné,
znám sud, neb vína druh mi značí,
znám cokoli, jen sebe ne.
Znám koně, mezka, oslici,
znám těžký náklad co je tlačí,
znám Blažku, Bělu po líci
znám vrhcáb, pro nějž hoří hráči,
znám lživé sny, co vidí spáči,
znám Čechy bludem zmámené,
znám Řím, jenž mocí na blud stačí,
znám cokoli, jen sebe ne.
Znám vše, ač nic bych neznal radši,
znám chlapy mdlé i ruměné,
znám Smrt, jež všechny pod zem vtlačí,
znám cokoli, jen sebe ne.
znám šat, jak lidi přejinačí,
znám slunný čas i vichřici,
znám jabloň, kde se plody zračí,
znám strom, jejž čerstvá míza smáčí,
znám vše, co stejné, neměnné,
znám cokoli, jen sebe ne.
Znám drahý kabát po límci
znám mnicha, jak se v kápi mračí,
znám pána, jde-li sloužící,
znám mnišku, v závoji když kráčí,
znám podle křiku, kde jsou rváči,
znám labužníky ztřeštěné,
znám sud, neb vína druh mi značí,
znám cokoli, jen sebe ne.
Znám koně, mezka, oslici,
znám těžký náklad co je tlačí,
znám Blažku, Bělu po líci
znám vrhcáb, pro nějž hoří hráči,
znám lživé sny, co vidí spáči,
znám Čechy bludem zmámené,
znám Řím, jenž mocí na blud stačí,
znám cokoli, jen sebe ne.
Znám vše, ač nic bych neznal radši,
znám chlapy mdlé i ruměné,
znám Smrt, jež všechny pod zem vtlačí,
znám cokoli, jen sebe ne.
čtvrtek 3. února 2011
Únor je tu
A je tu únor a sním i změny v dopravě v našem kraji. A co to přineslo z mého pohledu?
Hned první den jsme dostal vynadáno od cestující, "co že to je za vejmysly a kde že sem..." Linku posunuli o pět minut... A mimo jiné se tak nestíhá jede přestup... Na jiné zastávce se děti nedostaly do školy na druhou hodinu, příslušný spoj byl zrušen...
První den jsem jel linku v místech kde jsem minimálně 20 let nebyl. Krásně jsem se projel. Tady se mi bude jezdit dobře. Tahle linka je nová pro náš podnik, ale není zcela nová pro cestující a tak to přineslo trochu zmatku i na jejich straně, protože předchozí dopravce stavěl na trochu jiných zastávkách... Snad to bude další dny lepší.
Druhý den jsme se potkal s několika kolegy. Skoro všichni byli naštvaní na změny. Hodně nás přišlo o hodiny a tím i o peníze :-(
A cestující? I druhý den jich hodně čekalo na autobusy, které byly zrušeny...
Hned první den jsme dostal vynadáno od cestující, "co že to je za vejmysly a kde že sem..." Linku posunuli o pět minut... A mimo jiné se tak nestíhá jede přestup... Na jiné zastávce se děti nedostaly do školy na druhou hodinu, příslušný spoj byl zrušen...
První den jsem jel linku v místech kde jsem minimálně 20 let nebyl. Krásně jsem se projel. Tady se mi bude jezdit dobře. Tahle linka je nová pro náš podnik, ale není zcela nová pro cestující a tak to přineslo trochu zmatku i na jejich straně, protože předchozí dopravce stavěl na trochu jiných zastávkách... Snad to bude další dny lepší.
Druhý den jsme se potkal s několika kolegy. Skoro všichni byli naštvaní na změny. Hodně nás přišlo o hodiny a tím i o peníze :-(
A cestující? I druhý den jich hodně čekalo na autobusy, které byly zrušeny...
sobota 29. ledna 2011
A je pryč další pracovní týden
V noci na pondělí napadlo cca 10 cm sněhu. Paráda, mám sníh rád. A nevadí mi i na silnici. Prostě jedu si svoje a ani cestující moc neremcaj, protože vidí, že to nejde. Horší to je, když je holomráz... Led nevidí, to cítím já, jak autobus nesedí... Tuhle jsem dostal vynadáno, že jedu pomalu. Prý proč, když ta silnice je čistá... Jen vylezl z autobusu hodil krovky chytrák...
Horší je když takovýhle chytrák sedí za volantem... Ve středu jeden dostal přede mnou smyk až udělal otočku o více jak 180°. Bylo to při vyjíždění z vedlejší na hlavní. Měl štěstí, že nic nejelo, když tam vlétl roztočený jak káča...
Tenhle týden jsem se konečně dozvěděl, co se bude jezdit v únoru. Nedopadlo to tak hrozně. Když to vezmu v kontextu, prodělám cca 5-7% platu ale vydělám nejméně hodinu a pul spánku týdně a nejméně 3hodiny volného času pro rodinu...
Horší je když takovýhle chytrák sedí za volantem... Ve středu jeden dostal přede mnou smyk až udělal otočku o více jak 180°. Bylo to při vyjíždění z vedlejší na hlavní. Měl štěstí, že nic nejelo, když tam vlétl roztočený jak káča...
Tenhle týden jsem se konečně dozvěděl, co se bude jezdit v únoru. Nedopadlo to tak hrozně. Když to vezmu v kontextu, prodělám cca 5-7% platu ale vydělám nejméně hodinu a pul spánku týdně a nejméně 3hodiny volného času pro rodinu...
sobota 22. ledna 2011
Nejistota se šíří rychle
Je pryč polovina snad nejhoršího ledna mé pracovní kariéry. Pracovně činný jsem již nějaký pátek a prací jsem vystřídal... Škoda slov.
Jak už napovídá název mého blogu, jsem řidič autobusu. V aktuální době řídím autobus v tom nejméně vhodném kraji - ve středočeském...
Proč je to nejméně vhodný kraj asi víte všichni, od poloviny listopadu je ve vzduchu škrtání spojů. A to o cca 20-25%. Všichni křičí, že jim nebudou jezdit autobusy a že tohle a tamto... Nejvíce však budou postiženi řidiči. zmenší se i výplata, a to i víc jak o oněch 20%, protože přesčasové hodiny jsou s příplatkem. A průměrný plat řidiče autobusu ve Středočeském kraji je i s přesčasy a dietami okolo 23tisíc hrubého. Radši nebudu psát, kolik je v tom těch přesčasových hodin.
Je polovina ledna a nikdo nic neví. Nikdo vám neřekne, jak budou řešit vaši linku a jak to nakonec dopadne s vaším platem. Mám rodinu, mám dům, mám hypotéku... A nejsem sám, kdo v poslední době špatně spí.
Jak už napovídá název mého blogu, jsem řidič autobusu. V aktuální době řídím autobus v tom nejméně vhodném kraji - ve středočeském...
Proč je to nejméně vhodný kraj asi víte všichni, od poloviny listopadu je ve vzduchu škrtání spojů. A to o cca 20-25%. Všichni křičí, že jim nebudou jezdit autobusy a že tohle a tamto... Nejvíce však budou postiženi řidiči. zmenší se i výplata, a to i víc jak o oněch 20%, protože přesčasové hodiny jsou s příplatkem. A průměrný plat řidiče autobusu ve Středočeském kraji je i s přesčasy a dietami okolo 23tisíc hrubého. Radši nebudu psát, kolik je v tom těch přesčasových hodin.
Je polovina ledna a nikdo nic neví. Nikdo vám neřekne, jak budou řešit vaši linku a jak to nakonec dopadne s vaším platem. Mám rodinu, mám dům, mám hypotéku... A nejsem sám, kdo v poslední době špatně spí.
neděle 16. ledna 2011
První rána
A doufám že ne poslední.
Jeden kolega mi řekl, že bych se tady mohl vykecat z toho co se mi děje. Tak jsem zvědav, co to udělá.
Většina lidí si myslí, že řidič autobusu je člověk méněcenný a jsou s nimi jen problémy. Nejlepší je hned po ránu ho pořádně seřvat a případně si na něj i stěžovat.
Pro ostatní řidiče je autobus v silničním provozu spíše překážkou a i přes zákonné povinnosti vůči autobusům, se ostatní řidiči chovají... no hnusně.
A tak vzniká tento blog, kde si budu ulevovat z plných plic na nespravedlnosti, jež se mi dějí.
A aby to bylo aspoň trochu vyvážené, budu zde psát i o mé rodině a jiné zvířeně :-)
Jeden kolega mi řekl, že bych se tady mohl vykecat z toho co se mi děje. Tak jsem zvědav, co to udělá.
Většina lidí si myslí, že řidič autobusu je člověk méněcenný a jsou s nimi jen problémy. Nejlepší je hned po ránu ho pořádně seřvat a případně si na něj i stěžovat.
Pro ostatní řidiče je autobus v silničním provozu spíše překážkou a i přes zákonné povinnosti vůči autobusům, se ostatní řidiči chovají... no hnusně.
A tak vzniká tento blog, kde si budu ulevovat z plných plic na nespravedlnosti, jež se mi dějí.
A aby to bylo aspoň trochu vyvážené, budu zde psát i o mé rodině a jiné zvířeně :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)