Tenhle článek píšu už asi týden... nelehko se mi píše. Nedávno jsem si "stěžoval", že bych chtěl milenku. No... já ji v té době měl... ALE
Byla krásná a byla mladá. Možná až moc. A nezkušená. Úplně... aspoň to tvrdila...
Bylo to moc hezké, co jsme spolu zažili... a docela jsme si to užili... Jenže, měla kamarádku, a kamaráda... A těm se občas svěřila... a já znal kamarádku a přes ní jsem se i dostal k nějakým informacím... kdyby si tak lidi odpustili strkat nos do cizích věcí.
A tak jsem se dozvěděl, že současně se mnou to táhne s dalším nejméně jedním... A teď co s tím... Možná jsem byl první, možná ne... ale být další... já nevím, možná žárlím... ale nemám rád, když se mi tvrdí, že jsem jediný... a nejsem... a byl jsem vůbec první? Nemám rád, když se mi lže.
Teď někdo namítne - vždyť i já jsem nevěrný své stálé partnerce. Tak proč se čílím? Protože já mám jen dvě, a v něvěře jsem věrný... Pohádali jsme se... Byl první máj, lásky čas... a mě se v lásce moc nevedlo...
Mnoha lidem to vyjde nastejno...první nebo jediný...co na tom...to pomyslné prvenství tam stále je. Já nemám ráda, když nejsem první. Jedinou býti nemusím. To prvenství a pomyslná výhra nad ostatními tu stále je.
OdpovědětVymazatTady se mi chce hodně smát, všichni jsou pokrytci.
OdpovědětVymazatSmát? Nad čím? Nebo kým... A ano, každý jen v něčem pokrytec a sobec...
OdpovědětVymazatJe to jednoduché, mnoho věcí se lépe vyřeší, když se neřeší. První můžeš být od začáítku, první můžeš být od konca. ;-)
OdpovědětVymazat