Naše kočky, část pátá

Pátá kočka v naší rodině se jmenovala Mikeš. Jeho původ je nejasný. Jeho příchod k nám je však unikátní. Na začátku roku 2005 jsem pomáhal odvézt nějakou izolační vatu ze Sobotky do Hřebče u Kladna. A když jsem přijel domu, měl jsem v autě kocoura...
Jen pro jistotu připomenu, že v té době jsme doma již dvě kočky měli a další jsme neplánovali. Proto byl Mikeš takový trochu oříšek... "Co s ním?"
Do auta se mi dostal pravděpodobně ve Hřebči, kde si zalezl pod sedačku a všiml jsem si ho až v Praze, kde jsem si ho všiml při vystupování. Nakonec slovo dalo slovo, chytil jsme ho a představili ho Felixovi a Bílé. PO vzájemné poradně byl akceptován a stal se dalším kočičákem u nás doma.

Úplně první foto, hned se mu u nás líbilo

Aby se lépe seznámil, pomohlo dobré jídlo

S Felixem se vyřádili

 Jak je vidět z fotek, Mikešovi se u nás líbilo od začátku, byly mu asi tři měsíce a byl zdravý, tak u nás zůstal. Bílá ho více/méně ignorovala. Zato s Felixem si padli do oka skoro ihned. Jejich řádění bylo pravidelné a přetrvalo jim dost dlouho. Mikeš se s námi i přestěhoval z Prahy do našeho stávajícího bydliště. Zde se začal trochu toulat až jednou odešel... Potkávali jsme ho často, jen začal být plachý a do bytu již nepřišel.
Domů se vrátil až když jsme měli doma jednu mrouskající kočku, to se nebál za ní běhat po celém domě. Naposledy jsme ho viděli letos v zimě. Je stále drobný, ale podsaditý a má natržené ucho a nemá jedno oko...