Naše kočky, část čtvrtá

Protože jsme nepoučitelní, po odchodu Barbory jsme zase přemýšleli nad tím, jak si pořídit další kočku. Dokonce jsem jednu chvíli i přemýšleli nad čistokrevnou kočičkou. Hrozně moc se nám líbila Mainská mývalí. I na výstavu čistokrevných koček jsme se leli podívat... no a nakonec rozhodly money... Mainská mývalí by vyšla v bratru na jeden měsíční plat... Čtvrtá kočka nakonec nebyla čistokrevná...
Pro čtvrtou kočku jsme se vypravili také na výstavu, jenže na výstavu umísťovací. Tenkrát se konala v Praze na Alberově v budovách přírodovědné fakulty UK. JO a bylo to 14.12.2003 :-) Umísťovací výstava je výstava, kde se nabízejí kočky z útulků z celé ČR. Vstupné na výstavu byla konzerva kočičí dobroty a v asi 4 sálech byly rozmístěny kotce s kočkami. My jsme šli na tuto výstavu s jedinou představou - kočka by měla být maximálně rok stará a měla by být bílá. No a našli jsme. Jmenovala se Bělča a byla z útulku v České Lípě.

Musíme se pořádně vyspat

První den se Bílá, takhle jsme ji překřtili a už jí to zůstalo, prošla po bytě, zjistila kde je jídlo a kde se dá spát. Nechala se podrbat za ušima od koho šlo. Felix někam zalezl a když se ukázal, naježil se a na novou spolubydlící syčel. A ona na něj taky.

První den, a takhle blízko sebe...

S Felixem si tedy na první pohled moc do oka nepadli. Felix se asi bál a Bílá si hájila nově nabyté území. Ale když Bílá usnula první... mohli spát spolu nejen v jedné místnosti, ale i takhle blízko sebe.

Od začátku měla ráda přehled

Bílá u nás zůstala dodnes. S Felixem se navzájem respektují, Občas se i vyskytnou snahy o nějakou hru, ale vždy má náladu jen jeden. Spolu a vedle sebe spí jen u nás v posteli. S námi... A Bílá, je opravdová kočka. Co chce si prosadí.