Naše kočky, část šestá

Šestá kočka se do našeho života dostala spolu s novým domem. Původní majitelka říkala, že do bytu si ho vzít nemůže. Tak se naše rodina rozrostla o cca 9tiletého, dle nepřesných informací od majitelky, mohutného mourovatého kocoura. Nikdo z nás si nepamatoval jeho jméno.. a tak jsme mu prostě říkali Starej.

Když jsme byli na první obhlídce našeho nového domu, nemohli jsme si nevšimnou pravého pána domu. Byl jím mohutný mourovatý kocour, kterého se bál i pes původní majitelky. Možná i to byl důvod, proč se nakonec kocour nestěhoval...
Samozřejmě, že z počátku vládly obavy z toho, jak Starej přijme nové nájemníky a hlavně naše kočky. Stejně tak byly obavy o to, jak se zachovají naše tři kočky. Obavy byly zbytečné, Starej přijal do domu bez problémů  naše kočky i nás. Co nás se týká, byl hlavní ukazatel oblíbenosti to, že byl někdo, kdo vyměňoval píseček a plnil misku žrádlem. Jo a taky samozřejmě hned obsadil naší postel :-) Kočky přijal na milost, ukázal jím, kde je jejich místo a pokud mu nežraly z misky, bylo vše OK.

Kde jinde než v posteli...

U společné tabule :-)

Starej byl velmi zvláštní až zlomyslný. Nejraději spal u nás v ložnici a vždy se nacpal mezi mne a mojí ženu. A nejraději ležel u hlavy. A byl cítit...kolikrát tak moc, že to bylo až nepříjemné... Taky měl ve zvyku chodit k nám do postele v nejméně vhodnou chvíli... Jednou takhle přišel a kýchl... a zavřít dveře nepomáhalo, prostě je vždycky nějak otevřel...
Starej s námi pobyl od jara do podzimu. Ač byl kastrován, rád se toulal a jednou se nevrátil...