Třetí část věnuji kočce Barboře. Po tom, co jsme přišli o Julii, bylo nám všem smutno. Říkali jsme si, že by to chtělo pro Felixe jiného parťáka. A tak když v nás toto rozhodnutí dozrálo, vyrazili jsme do pražského kočičího útulku. Tehdy ještě sídlil v Praze Troji, tam, kde dnes je útulek pouze psí...
Abych pravdu řekl, moc se mi tam nelíbilo. Zavedli nás s dětmi do takové místnosti, kde bylo několik plechových kotců a v nich, světe div se, kočky. Celé to tam bylo cítit desinfekcí a bylo to takové "sterilní". Tam jsme paní řekl, že máme doma submisivního kocourka, který přišel o kamarádku, tak jestli by pro nás něco neměli. Vybírat jsme si moc nemohli :( ale paní nám přinesla krásnou mourovatou kočičku a řekla, že to je přesně to co chceme. Tak jsme podepsali papíry a vezli si ji domu. Bylo 19.9. 2003.
 |
| První foto |
 |
| Že by už chtěla ven? |
 |
| Skamarádili se velmi rychle |
 |
| Tady je mi mi nejlépe |
S Barborou se pojí jedna historka. Kočky původně nesměly do ložnice ale Barboře se to nějak povedlo... Jednou v noci se mi zdálo, že mi na obličej leží kočka, vzbudil jsme se, lapaje po dechu a... bylo tomu tak, spala mi na obličeji...
Barbora u nás byla asi měsíc, potom se bez rozloučení, odstěhovala asi o čtyři domy dál v ulici, a tam ji říkali Zuzanka.
Jméno Zuzanka je poslední dobou značně oblíbené, nezdá se ti?
OdpovědětVymazatPěkná kočička, nedivím se, že se s Felixem skamarádili...