Kdysi jsem tu již pár věcí na toto téma napsal. Pak jsem psal drobný referát na toto téma z důvodů, již dnes neaktuálních. Bohužel. Kdo chce, najde si, co jsme zde psal v předchozích letech a může porovnat, co se změnilo. Ted sem asi na 3 nebo 4 díly překopíruji a drobně upravím skoro dva roky starou práci na téma Práce řidiče autobusu.
Takže začněmež úvodemJako řidič autobusu pracuji již přes 11 let. Celou dobu pro jednu společnost, kde jsem jezdil linky MHD našeho města, potom příměstské linky v systému Středočeské Integrované Dopravy příměstské a dnes již jezdím plně v režimu Pražské Integrované Dopravy - PID. Zkusil jsem i práci na dálkových linkách a občas si odskočím ke známému, který jezdí převážně výlety s dětmi a přes léto kyvadlovou dopravu do Chorvatska či Itálie. Mám tedy zkušenosti s prací ve dvou režimech práce řidiče – podle Nařízení vlády č. 589/2006 Sb. a Nařízení Evropského parlamentu a rady č. 561/2006
Jak jsem se stal „Řiditel“ autobusu
K řidičskému oprávnění skupiny D jsem se dostal díky Úřadu práce. Vždy jsem chtěl dělat strojvedoucího, ale nesplňuji zdravotní předpoklady. (dnes už bych je splnil, ale když jsem to poptával, tak jsem dostal odpověď, že byli vybráni uchazeči lépe vyhovující) Nakonec i díky filmu „Účastníci zájezdu“ a shody jména s filmovými řidiči jsem se nakonec odhodlal k pokusu, abych se stal řidičem autobusu.
Úřad práce mi zaplatil psychologické vyšetření a rekvalifikaci rovnou ze skupiny B, což je pro mnohé řidiče dodnes nepřijatelná možnost. Je pravda, že absolvovaní výcviku nebylo lehké, hlavně zvyknout si na větší rozměry autobusu bylo poněkud těžší. Běžný autobus je široký 2,55m a dlouhý 10 a více metrů. Navíc je potřeba zohlednit, že řidič sedí před přední nápravou a okamžik, kdy jsem prvně vyjel s autoškolou do provozu si mám stále v živé paměti. Dnes mi to již tak nepřijde a nemám problém ani s řízením třínápravového autobusu s délkou skoro 15 m. Přesto všechno si nemyslím, že bych byl nějaký extra dobrý řidič.
K řidičskému oprávnění skupiny D jsem se dostal díky Úřadu práce. Vždy jsem chtěl dělat strojvedoucího, ale nesplňuji zdravotní předpoklady. (dnes už bych je splnil, ale když jsem to poptával, tak jsem dostal odpověď, že byli vybráni uchazeči lépe vyhovující) Nakonec i díky filmu „Účastníci zájezdu“ a shody jména s filmovými řidiči jsem se nakonec odhodlal k pokusu, abych se stal řidičem autobusu.
Úřad práce mi zaplatil psychologické vyšetření a rekvalifikaci rovnou ze skupiny B, což je pro mnohé řidiče dodnes nepřijatelná možnost. Je pravda, že absolvovaní výcviku nebylo lehké, hlavně zvyknout si na větší rozměry autobusu bylo poněkud těžší. Běžný autobus je široký 2,55m a dlouhý 10 a více metrů. Navíc je potřeba zohlednit, že řidič sedí před přední nápravou a okamžik, kdy jsem prvně vyjel s autoškolou do provozu si mám stále v živé paměti. Dnes mi to již tak nepřijde a nemám problém ani s řízením třínápravového autobusu s délkou skoro 15 m. Přesto všechno si nemyslím, že bych byl nějaký extra dobrý řidič.
Žádné komentáře:
Okomentovat