To je to co řeším v poslední době. Čas... Zatím co v práci je vše řízeno jízdním řádem, mimo práci mi chybí řád jakýkoliv. Tedy skoro...nebo úplně?
Mnoho zmatku, málo času, únava, znechucení, bezmoc, vztek... Osciluji mezi mnoha pocity a mnoha extrémy. Alespoň celé září... Skoro propadám beznaději... Navíc komplikuji život sám sobě a i ostatním. Vím, zní to depresivně, ale kupodivu z toho depresi nepropadám. Alespoň né té úplně beznadějné a bezútěšné kalné hnusotě...
Vše je na hodně dlouhé povídání... Naštěstí mám nejméně jednoho kamaráda, který poslouchá... škoda jen, že ne vše lze takto vyřešit. Vymluvením se sice uleví, ale konečné řešení je stejně na mne...
Ale aby to tu nebyla jen deprese. Podařilo se nám jít s dětmi (krom Štěpky) do kina. Byli jsme na filmu Westernstory. Pro mne byl tenhle film návratem o nějakých 15 let zpátky v čase, kdy jsme v reáliích westernového městečka prožíval krásné i špatné, ale toho hezkého bylo více. Film nic moc... Ale ta trocha humoru a trocha romantiky a hlavně podobnost realitě mne nutí ten film úplně nezatratit. I já se tu kdysi zamiloval, i mne kdysi učila jezdit na koni krásná indiánka...
Žádné komentáře:
Okomentovat