Omnia vincit amor

A další kus mé historie. Pro ty více zvědavé, je to cca rok 2000
Láska nad vším vítězí.
Přemýšlel už někdo z vás o tom, kdo je pánem času? Ano pánem času. Toho času, který nám všem dělá tolik problémů. Ten čas, který nám provádí ty nejneuvěřitelnější kousky. Ten čas, který nám jednou běží tak rychle a po druhé zase tak pomalu. Zkrátka čas nás všechny drží v hrsti. Nebo ne ?
Pravdou je, že každý je pánem svého času, pokud sám chce, a pokud to umí. Dokonce existují různé návody jak se stát pánem svého času. Počínaje těmi jednoduššími, jako spáchat sebevraždu, či se stát absolutním lenochem, až po asertivně plánovaný rozvrh. Je ovšem na nátuře každého z nás, který způsob plánování času si vybere.
Vemte si jedno velmi známé rčení o tom, že čas jsou peníze. Toto platí jen tehdy pokud jste výdělečně činní. Pro lidi, kteří jsou zažraní do své práce. Pro tyto lidi je strávení času jinak než prací jeho stráta.
Nejzávažnější stráta času je láska. Chvíle strávené s milovanou osobou jsou však k nezaplacení. Ať už se jedná o krásné chvíle, které vždy tak rychle utečou, přestože trvají celou věčnost, nebo o chvíle plné utrpení strávené někde v koutě pozorováním milované osoby s nadějí, že si nás někdy všimne.
Láska je natolik krásná, že se o ní velmi často píše. Dokonce se tvrdí, že šťastnější je ten, kdo lásku stratil, než ten, kdo ji nepoznal.
Já se však ptám: Stojí láska za tu bolest, která po ní vždy zůstane ? Po lásce vždy zbyde rána, kterou čas jen velmi pomalu hojí.
A odpověď nechť si každý doplní sám.

Já tvrdím že ANO.

Láska je nejkrásněji strávený čas.
Láska je nejlepší lék na bolesti lásky a času.

Láska je pánem (vlastně paní) času.