Pro nadpis tohoto příspěvku jsem si vypůjčil název příručky od slavného Čecha Járy Cimrmana, který, cituji: "Nechápal, proč nástroj sloužící k pouhému mechanickému drcení potravy obdařil Stvořitel něčím tak nepotřebným a zákeřným, jako jsou nervy." A tak jsem se ve středu jednoho nervu ze zubu nechal zbavit...
(zbytek článku je drastický a nevhodný pro děti a slabší povahy)
Když jsem se konečně odhodlal a dorazil do čekárny, k zubaři s akutní bolestí, jsem si užil svoje už v čekárně. U nás je společná čekárna pro x ordinaci, vlastně je to taková hala a ordinace jsou podél delších stěn. Takže pacient slyší co se kde děje... a vidí... Z jedné ordinace se ozýval dětský křik... a tak jsem si vzpomněl na své první zkušenosti se zubaři.
Moje první vzpomínky na zubaře jsou drastické. Nevím kolik mi bylo. Vím jen, že jsem v té době chodil do školky. Ani nevím co mi dělali, jen si pamatuji, že mi do pusy strčili kovový prst, abych měl pusu otevřenou...
Pak si jen pamatuji, že mi v druhé či třetí třídě trhali trojku vpravo nahoře, aby udělal místo druhým zubům... moc se jim to nepovedlo... Když jsem na střední škole řešil nedostatek místa na zuby v ústech, tak na jednom edukačním pracovišti jsem sloužil jako praktický příklad pro mediky. "Podívejte se na oboučelistní osovou nesouměrnost..." či tak něco říkal profesor žákům... a všichni se chodili koukat...
Na zkušenosti se zubaři mezi oním trháním zubu a tím co budu povídat dál, si moc nepamatuji. Jediná taková nesouvisí přímo s tím, že se mi rýpali v zubech... Jednou na střední jsem akutně potřeboval zubaře. Už ani nevím proč jsem se chtěl ulít ze školy... Školní zubař měl dovolenou či co, ale tak nezbylo než jít na nejbližší polikliniku. Zde sídlilo asi pět zubařů. Přišel jsem asi v 7:30, prohlédl si ordinační hodiny a říkal si, jsem tu dobře, za 15 minut je čas vyhrazený pro akutní případy... V 8 hodin ještě nikdo neordinoval. V 8:15 se objevil první doktor. V 9 jsem byl na křesle... "Jo zubaři mají život", říkal jsme si...
Mé další zkušenosti jsou spíše nepříjemné a je to další důvod, proč jsem se začal více bát a proč jsem k zubařům přestal chodit... Trhali mi všechny 4 osmičky, ještě předtím, než se stačily prořezat. Prostě na ně nebylo místo a tak musely pryč. První stoličce trvalo cca 45 minut, než opustila má ústa. To se dalo přežít... Ale ta druhá... ta druhá se držela přes dvě hodiny... měli jsme toho dost já i doktorka... Třetí mi trhali pod celkovou analgezii... Jak dlouho to nevím, ale kdy jsem se probral, dozvěděl jsem se, že mne museli křísit... že jsem málem umřel... čtvrtou mi trhali v nemocnici pod celkovou anestezií...
Tím mé hrůzy nekončí...
Naštěstí teď mám rozumného zubaře, který mne zatím vždy ukecal a ani mi zatím nedělal nic extra bolestivého... tak uvidíme...
Žádné komentáře:
Okomentovat