středa 15. června 2011

Začátek týdne, a hned jobovka

V pondělí jsem měl velmi divnou náladu. Nějak mi nebylo dobře, byl jsme unavený a bolela mne hlava (já vím, jsem chudáček). Prostě jsem měl pocit, jako bych ráno vstal levačkou a na levačku to pak bylo i dál. Nicméně, den v práci jsem nějak přežil bez problémů... Prostě se mi furt daří se za volantem dostat do takové nějaké pohody...
Bohužel po příchodu domu jsem zjistil že děťátka neudělala prakticky žádné domácí práce... Navíc ta nejstarší nebyla doma... A to smí ven, jen s výslovným souhlasem mne nebo manželky a jen s informací, kde je a dokdy tam bude... Když přišla domů, tvrdila, že byla jen něco odevzdat kamarádce, že byla venku chvilku. Domu přišla v 17:30 a venku jsem ji viděl už v cca 14:30... Navíc z ní táhly cigarety...
Prý holky kouří, tak proto... To ovšem neprošlo... ty cigarety z ní byli cítit i z rukou a úst.
Prý jedné držela cigaretu, když šla na záchod... A z úst jí táhlo proto,že pily ze stejné flašky...
Dostala "pár facek" a pak se přiznala, napřed k jedný, pak ke dvěma...
Řekl jsme jí na to, že kouří každá kráva (dvounohá) a jestli si chce vytvořit návyk, že teď je nejlepší doba... na to řekla že je to její problém...
Řekl jsme jí, že dokud nebude plnoletá a dokud bude bydlet u nás a bude na nás chtít, abychom ji živili a šatili, bude dodržovat naše pravidla, a jedno z nich je nekouřit...
A taky jsem jí řekl, že jsem se v ní zklamal...
A zklamal... ale fakt už nevím co s ní... kde jsme udělali chybu?

1 komentář:

  1. Já bych řekla, že chyba není ve vás, ale v partě kamarádů a slabé vůli jí samotné.
    Pakliže by její kamarádky nekouřily, nepokoušelo by jí to a neměla by potřebu dělat frajerku, také kdyby byla sama pevně odhodlaná nikdy nekouřit, nehlo by s ní ani zemětřesení...

    Každá mince má dvě strany, u nás kouřil táta a tolik mi to zhnusil, že u mě to opravdu nehrozí...

    OdpovědětVymazat

Blog je mrtev

 P o několika marných pokusech oživit toto místo, si i Google všiml. že sem skoro nikdo nechodí a že zde není nový obsah. A tak to přiznávám...