A je tu další úterý a já mám konečně chvilku času sepsat události uplynulého týdne. Hloupé na tom je, že v úterý si již většinou nepamatuji co se dělo týden minulý. Naneštěstí pro vás, mé čtenáře, si na něco sem tam vzpomenu. Například, jsem se potkal se svou spolužačkou ze základky... Ale vezměme to od pondělka.
Jak už je zvykem v našich zeměpisných šířkách, týden začíná pondělím. Nejsem jako můj oblíbený kocour Garfield a pondělí tak není mým nenáviděným dnem. Pokud... Pokud nemusím vstávat ve 3:30 jako toto pondělí. Jak mně se nechtělo z postele snad nemusím vykládat. No, nakonec jsem přežil...
V úterý bylo lépe. To jsem vstával až v 5:00. Zato konec šichty byl až v 18:15 :-(
Středa byla taky celkem odpočinková a asi se nic nestalo, protože si na ni nepamatuji. Jen mi na Autorské tlupě vyšla fotka k tématu "Poznej místo". A málem bych zapomněl na návštěvu u psychologa...
Čtvrtek - ten si pamatuji, to jsem seděl na vrbě a šil si kabátek a botičky, do sucha i do vodičky... a měsíček tak krásně svítil.
V pátek zase velmi brzké vstávání a odpoledne návštěva kina, kde jsem shlédl vcelku zajímavý film Pan Popper a jeho tučňáci jak dělaný pro děti. I já jako dospělý jsem se docela bavil jako dítě. Pátek byl také plný emocí...
V sobotu jsem původně plánoval návštěvu Národního technického muzea v Praze. Naštěstí mne okolnosti nakonec přivedly do železničního muzea v Lužné u Rakovníka. Malá reportáž se připravuje. Naštěstí proto, že cestou ve vlaku jsem potkal spolužačku ze základní školy, kterou jsem, dvacet let neviděl a poznal ji na první pohled. Také jela s dětmi do stejného muzea.
A neděle? Nějak nevím, co vše napsat. Neděle byla trochu pokračováním pátku a trochu jiná. Byla plná emocí. Dobrých i špatných. Mám z ní dobré i špatné pocity...
Nějak mám problémy zvládat příliš velké výkyvy nálad u svých blízkých. Ač je mi kolikrát jasné, že jejich špatná nálada je jen odrazem nějakého jejich problému, mívám problémy se nenechat tou náladou stáhnout. Také mi vadí, když někdo něco špatně pochopí a urazí se kvůli vlastní narážce a rejpu, který je mu vrácen.
A nechápu žárlivost, i když sám jsem velmi žárlivý. Žárlivost je totiž velmi často zakořeněna v malém sebevědomí a malé sebehodnotě... (vlastní zkušenost) Člověk se srovnává se svým "sokem" reálným i virtuálním a podle tohoto srovnání pak často reaguje. A nejhorší je asi když je za soka považován každý... Rád bych úvaze o žárlivosti věnoval více místa někdy v budoucnu...
Žádné komentáře:
Okomentovat