Naše kočky, část sedmá

V září roku 2006 v nás znovu uzrálo rozhodnutí, pořídit si další kočku. V té době byl stav našich koček zase roven číslu dvě. Proto jsme si říkali, že ta třetí kočka není k zahození. Já jsem velmi toužil po zrzavém kocourovi a ostatní nebyli proti. Tak jsme vyrazili do útulku v Kladně - Švermově. Co tam jsme viděli se s útulkem v Praze nedalo srovnávat. Vidět to znovu už nechci. Venkovní výběhy byly ještě OK ale uvnitř bylo na cca 70 m podlahové plochy volně puštěno asi 30 různě velkých koťat... a smradu... no nic moc...

Když jsme to viděli, a shodou dalších okolností jsme si nakonec odnesli koťátka dvě. Jedno byla skoro černá, údajně deset týdnů stará, kočička. A druhý byl cca dvanáct týdnu starý zrzavý kocourek. Kočička byla evidentně mnohem mladší vždyť se opravdu vešla do dlaně. Kočička dostala jméno Líza, kocourka jsme pojmenovali Zrzek.

I veterinářka, která ji vyšetřoval druhý den prohlásila, že to kotě sotva umí jíst samo a dostali jsme sušené kočičí mléko na příkrm. U veterinářky jsme se i dozvěděli, či si potvrdili protože to bylo vidět, že obě koťata mají rýmu.

K tomu se přidal druhý den i krvavý průjem. Během další kontroly odhalila veterinářka i svrab v uších a po cca 3-4 týdnech, kdy koťata dostával obden injekci antibiotik, dávali jsme je i doma, se u kočičky objevil ještě kožní svrab nebo plíseň.
Nakonec se je podařilo vykurýrovat a ani Felix a ani Bílá nic z toho nechytili, což spíše bylo způsobeno tím, že se oba koťatům pokud možno vyhýbali.
Den po tom, co dostali poslední Injekci Zrzek utekl při raním vypravování do školy/školky. Od těch dob jsem ho neviděli.
Líza s námi pobyla ještě nějakou dobu. dokonce se skamarádila i s Felixem. Líza byla úžasná kočka, hlavně tím jak moc byla kotěcí.

 Líza se na konci roku 2008 začala toulat a v dubnu 2009 se nevrátila. Pravděpodobně došla do jedné blízké vesnice, kde se v té době objevila nová kočka Líze velmi podobná a i na jméno Líza slyšící