Bývaly doby kdy jsem psal básně,
krátké i dlouhé básně ve verších.
Psal jsem když bylo mi špatně i krásně
už dlouho jsem nic nenapsal. Byl to hřích?
Co stalo se, že básně jsem přestal psát?
Nežil jsem, nebo žil jsem špatně?
Odešla mi múza a ani Bragi mne neměl rád
a já viděl verše jen tak matně.
Život byl ke mne velmi milý
a já zažíval krásné chvíle.
Já však potřeboval impuls jiný
a nepomohla ani snaha a píle.
A teď je to tu zase,
přišla má múza!
Já zase píšu básně
i když je to hrůza
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Blog je mrtev
P o několika marných pokusech oživit toto místo, si i Google všiml. že sem skoro nikdo nechodí a že zde není nový obsah. A tak to přiznávám...
-
Znám mušku v mléce tonoucí, znám šat, jak lidi přejinačí, znám slunný čas i vichřici, znám jabloň, kde se plody zračí, znám strom, jejž ...
-
Když vidím, jakou čtenost má první příspěvek s tímto názvem, nedá mi to a musím napsat pokračování. Tento příspěvek, dokonce dnešním dnem do...
-
Docela často přemýšlím nad otázkou, kterou pokládám v názvu tohoto příspěvku. Sama od sebe mne napadle několikrát jako malého, když jsem fas...
Není...
OdpovědětVymazatSouhlasím, není
OdpovědětVymazatDej si pozor na Tvoji múzu. Zdá se, že ji spalují pochybnosti... A pochybnosti a doměnky, obzvláště ty, jež vycházejí z vlastních nejistot, jsou zaijákem každého vztahu.
OdpovědětVymazatDej si pozor!