Byl jsem u porodu 1

Toto vyprávění jsem psal pro server rodina.cz a vynesl mi dokonce první cenu mezi otci, kteří psali o svých zážitcích z porodu. U mne to byly porody dva. Dnes tedy o narození mé první dcery.
Jsem otec čtyř dětí. Dvě jsem však přiženil, a tak jsem u jejich narození nebyl. Byl jsem tedy u porodu dvou dětí. Dva porody a dva různé zážitky. Jeden porod byl „klasicky“ v porodnici a druhý doma.
Na svého prvního malého potomka jsem se těšil celých devět měsíců. Dítě bylo plánované, chtěné…
Na to, že nám všichni říkali, že třetí porod bývá rychlý, dal si náš potomek docela načas. První poslíčci přišli již den předem. Nakonec jsme se i vyspali, a po obědě, kdy byly kontrakce již pravidelné, jsme přesně dle pokynů vyrazili do porodnice. Tam si manželku vzali na vyšetřovnu, a mě poslali převléknout do zelených hadrů. Na ošetřovně jsme se dozvěděli, že jsme klidně mohli ještě počkat – dítě ještě nesestoupilo – ale dneska jistě porodíme. Manželku vzali na přípravu, a já na ní čekal.
Následující dvě hodiny jsme strávili na přípravně, kde jsme si čas krátili čtením. Pak nás přesunuli na porodím box. Manželku připojili na monitor, a pak jsme leželi a čekali. Cca jednou za hodinku se objevila porodní asistentka, koukla na křivky z monitoru, manželku vyšetřila, a zase odešla. Při asi třetí návštěvě přišly dvě, zase koukly na křivky, vyšetřily a zjistily, že děťátko má abnormální rotaci a poměrně velký nádor. Až když si všimly našeho vyděšeného výrazu nám vysvětlily, že se jedná o „porodní otok“ na hlavičce děťátka. Protože děťátko mělo abnormální rotaci, leželi jsme chvíli na boku a chvíli na zádech a chvíli na druhém…
Když už se rozhodlo, že je manželka plně otevřená, začali jsme „tlačit“. Druhá doba porodní trvala skoro hodinu a na manželku bylo působeno různými „donucovacími“ prostředky. Napřed jí radili jak tlačit a kam tlačit, potom ji napomínali, že tlačí špatně. Chvíli jí tlačili na břicho až dvě sestry…
Mno a najednou kde s vzalo tu se vzalo dalších pár lidí, a na svět vykoukla moje dcera Anežka. Byl to krásný okamžik a moje žena tak statečná…
Každý, kdo u toho byl, ví o čem mluvím. Ještě teď, když to píši, mám oči vlhké. A tenkrát jsem brečel jak malé dítě. Bylo 18:55 18.7.2002. Chvíle na kterou v životě nezapomenu.