Včerejšek se vydařil tak napůl. Výlet do Prahy se vydařil relativně dobře. Vše jsem stihl, setkal jsem se, s kým jsem potřeboval a i odpolední program se docela vydařil... A snad jsem ani příliš nepokazil náladu. A i já nakonec odcházel bez důvodu k výčitkám.
Přesto se mi podařilo naštvat někoho, na kom mi docela záleží. Poznámkou, která sice byla míněna, jako provokační, a měla vyvolat nějaké emoce, ale určitě nebyla myšlena až tak, jak byla pochopena.
Navíc jsem tomu člověku přinesl i nesnáze doma. Možná jsem až moc vztahovačný, ale tohle je moje minimálně z 25%... Tohle si vyčítám :-( Navíc já ty rodiče chápu, sám bych se nejspíše choval podobně... A zároveň chápu i pocity, jež nepochopení a zákazy ze strany rodičů vyvolávají.
Dneska ráno jsme se probudil s náladou... no na zabití. Mohou za to i zlé sny, jež se mi v noci zdály, ale to mne neopravňuje okolo sebe metat blesky i na lidi, které mám rád... I když v tom jednom snu po narození dalšího dítěte moje žena oslepla... a v druhém jsme se jen a jen hádali...
Jak vysvětlit, že za ty problémy nemůžeš?
OdpovědětVymazatMůžu si za to sama, mám vlastní hlavu, peru se za svoje věci a s nekonečnou vitalitou otloukám hlavy argumenty, ať už je ta kedlubna číkoli...
Což se zrovna u rodičů moc nevyplácí...