Vzpomínám, když jsem věřil na Ježíška a Vánoce byly ta nejhezčí část roku. Jenže teď už jsem sám rodič a ani moje děti už nevěří.
Když jsem byl starší a stále na Ježíška věřil (první, druhá třída), začaly mne Vánoce štvát. V určitou dobu jsme museli zavřít obývák a přestat se koukat na pohádky v televizi. Taky mne omezovaly určité zvyky, které se u nás dodržovaly - jako, že se neodejde od stolu, dokud všichni VŠECHNO nedojíme. A táta si s oblibou přidával...
Jako rodič, bych rád u vánočního stolu také nějaké zvyky dodržoval, ale udržet neposedné děti u stolu, dokud se nedojí, je nemožné. Nevím jak to moji rodiče zvládli, ale já to nezvládám.
Když jsem přestal věřit, na Ježíška přidal se k vánocům další stresový faktor. Nákup dárků. Jako žák základky jsem byl odkázaný jen na kapesné a trochu těch peněz od babičky. Na střední to bylo obdobné, jen jsem mohl o prázdninách chodit na brigády. Stejně to bylo divné. Občas člověka napadly pro někoho dárky samy od sebe, včas a s předstihem. Bohužel častěji to bylo naopak a já musel horko těžko vymýšlet pro každého dárky. Přitom jsem je měl všechny rád a tím že bych jim nedal dar, bych nic neříkal o opaku... V dnešní době se k tomu bohužel přidává jistá platební neschopnost. Prostě občas nejsou peníze na to, aby člověk mohl koupit dětem to, co by chtěly. A to jim kupuji různé drobnosti po celý rok. A to tu nemluvím o balení dárků...
Další co mne štve je domácí úklid před Vánoci. Nejsme úplně schopni držet doma pořádek a obývací pokoj je toho jasným důkazem... Nemá cenu to dál rozvádět, ale obývák je z určité části takové meziskladiště prádla a dalších věcí. Kolikrát se člověk diví, že mají děti v čem chodit, když vidí, kolik oblečení je v obýváku... A tak každý rok je tu řev a boj o úklid. A uklizený obývák vydrží tak Tři týdny a pak zase je to naprd.
Když si tak přečtu co jsem napsal, přemýšlím, zda je, či není třeba změnit nadpis. Já si, bohužel, moc klidu a míru neužiju. A to tu ani nepíši o tom, že je třeba uvařit a upéct vánočky. Těsto na vánočky je totiž další moje noční můra...
Žádné komentáře:
Okomentovat