Jo, je to tak, řadím se k mnoha lidem, kteří mají strach ze zubaře. U mne je to dáno díky mnoha skvělým zkušenostem, které s tímto povoláním mám. Trochu se o tom rozepíši níže, takže kdo nemá rád zubaře, a ani vyprávění o nich, nechť dál nečte.
První zážitky se zubařem mám z dob, kdy jsme chodil do školky. Už si nepamatuji proč jsme tam šli, ale pamatuji si, že mi zuby otvírali násilím a do pusy mi strkali kovový prst.
V době kdy jsme chodil na základní školu byly prohlídky u zubaře organizované školou a byly povinné jednou za půl roku. Kecal bych kdy, ale bylo to v době, kdy mi začal růst druhý zub nahoře, mi trhali ještě mléčné zuby, aby se tam udělalo místo. A tady začalo veselo...
Na střední škole mi trhali všechny osmičky ještě než se vyřezaly. Jednu mi trhali přes hodinu a půl... Dost jsem si s tím užil Od té doby k zubaři nemusím.
A taky mám dost štěstí na zubaře packaly. Jeden zubař byl sadista. Jedna zubařka zase rychlík a nepečlivka, další příliš mnoho pila. Pak jsem narazil na skvělého a lidského zubaře, který ani nebyl drahý... A po jeho práci se mi už rozpadly dva zuby, jeden kompletně předělávali, a jeden se ještě řeší... A teď se ukázalo, že o něj také přijdu.
Bohužel díky těmto zkušenostem jsem byl i více než dva roky bez zubaře. A protože má údržba zubů je tak maximálně 50%... Mám zuby spíše jak do hřebenu - zub, díra, zub, díra...
A taky mám ze zubaře skoro panickou hrůzu. Když opravdu nemusím, nejdu tam. I když ta poslední zubařka je docela hezká. Jen z toho křesla se na ní nekouká moc dobře.
Tak jsem nakonec ty nehezké zážitky moc nepopsal. Sám na ně nerad vzpomínám.
Žádné komentáře:
Okomentovat