Začala mi dovolená a tak je konečně čas zase si sednou k počítači a psát. Minule jsem se tu hezky rozepsal o tom, jak jsme se k té práci dostal. Dneska se snad dostanu k tomu, abych napsal, jaké to tedy je. Snad se nezakecám...
Dělám tuhle práci hlavně proto, že mne baví práce s lidmi a proto, že mne baví řízení. Jinak je to práce jako každá jiná. Tady je několik postřehů co mě baví a co ne. Co mě těší a co štve...
Prý jsem člověk, který si neustále stěžuje a nic neumí správně pochválit a vážit si toho. No, je to asi pravda, ale dnes se pokusím být maximálně pozitivní.
Co mě na práci baví.
Baví mě lidi. Baví mne řídit. Baví mne hezký holky co potkávám. Baví mne úsměvy malých dětí, které vozím.
Co mě nebaví.
Teď je to aktuálně horko. V zimě to je zima... No, je to takové všelijaké. Ještě bych mohl napsat déšť... A otravní lidé. Je fakt, že někteří opravdu umí - více viz co mne štve. Občas se práce stává jednotvárnou.
Co mě štve
Dost často mne štvou pracovní podmínky. Jezdíme v autobusech, které kolikrát netopí. Spolehlivost některých vozů je limitně blízká nule. Vadí mi, že ne většině konečných je nouze o WC. Štve mne, jak se k nám chová naše vedení. Vadí mi i jak se střetla představa se skutečností ohledně toho, jak jsou všichni řidiči kamarádi... Občas mne štvou cestující, o tom ale někdy příště.
Co mě nabíjí.
Jeden jediný člověk, který je spokojený s mojí prací, který mi poděkuje za svezení. Takový člověk mi dává chuť do života. Také si vzpomínám, jak jsme jako malý kluk jezdil do školy a jak jsem koukal na řidiče, jak řadí, a jak otvírá a zavírá dveře, a jak jsme toužil být na tom, jako on. Teď vozím takové kluky do školy...
Žádné komentáře:
Okomentovat