Po dvou týdnech čtení toho, co jsem v minulosti napsal, a po dvou týdnech přemýšlení o totmtéž, mohu konstatovat jen to, že se mi moc nechce číst, co jsem psal. A ohledně mazání - nebudu mazat. Taky proč. Když budu chtít najdu v Googlu stopy i po mých velmi starých věcech... Co se stalo, stalo se a nic s tím neudělám. Litovat nebudu. A snad se i poučím. A navíc, co se teď zdá jako chyba se časem může ukázat jako dobrý krok. A naopak.
Něco k mé historii - první blog jsem si totiž psal již veeelmi dávno. Na přesné datum si nevzpomenu :-P stejně jako na data jiných událostí mého života... Například vím, kdy jsem se narodil. A kdybych to zapomněl, najdu to v občance. Vím zhruba, kdy se narodily děti. Teda skoro přesně :-P O moc víc toho nevím... Vím, že nic nevím a kolikrát ani nevím, že vím...
K otázce z minula - ono mazání minulosti - aniž bych to věděl, narazil jsem na stejné téma, jako jedna stará známá. Upozornil mne na to "neznámý" přítel a sledování přístupu k mému blogu. Po letech se vrátila ke svému blogu a hned hodlá začít mazáním... Se slovy, že není pyšná, na to co se dělo... Co na to říci? Zase jen, co stalo, stalo se... Z minulosti je třeba se poučit... A litováním se a mazáním ničeho nedocílí. Navíc se tak velmi snadno dosáhne jen degradace minulosti...
Jinak se nemohu nabažit krásného slunečného počasí. Sice, slovy klasika, tento způsob zimy zdá se být poněkud nešťastným. V zimě má být zima a ne teplo. V zimě má být sníh a ne to co teď. Vždyť je přece únor... Co bude v srpnu?
A jak tak čtu co jsem vyplodil výše - ono to nedává smysl... Přesto publikuji...
Žádné komentáře:
Okomentovat