Ale jelikož jsem grafoman,kterému v jeho vývinu brání jen přirozená lenost, se dnes překonám a napíši toho více. Nebo vyhraje lenost? Jo abych nezapomněl, jsem taky nerozhodný...
Tak kdo má odvahu, pokračuje dál...V pondělí jsem totálně mrtvý nastoupil do práce...Nebyl jsem nevyspalý, jen unavený. A během týdne se to moc nezlepšilo. Navíc jsem k tomu byl docela naštvávací... A k tomu jsme procházel určitým stupněm sebetrýzně a sebelítosti. No prostě paráda!
Jak jsem již jednou psal, ani nevím kde a komu, stává se mi celkem často, že se mi lidé svěřují se svými trably. A v tento první týden roku se lidem s trably roztrhl pytel... S jedním z nich se pokusím vás seznámit. Snad se mi to podaří...
Na tomto problému se dokonale odráží určitá "dimenze" dnešní doby. Dnešnímu světu totiž vládnou internet a mobily... Na internetu je to otázka Facebooku, blogu, twitteru... Dříve, v době ne zcela minulé si lidé více psali dopisy, více si telefonovali a více se osobně setkávali. Dnes si napíšou SMS, mail, zprávu na "fejsu"... Nebo se svěří svému deníčku. A to i s věcmi, které by za "normálních" okolností měli zůstat v soukromí a pod pokličkou...
A tak se mi jeden mladý muž svěřil se svým osudem. S pomocí Internetu se seznámil s dívkou. On, dle mého odhadu a jeho slov, vysokoškolák ve funkci středního managementu. Podle obleku bych ho tedy původně hádal na pojišťováka... Ona středoškolačka, těsně po škole, nezaměstnaná. Víc jsem se nedozvěděl, ale pro příběh to tak moc důležité není...
Vše začalo na jednom chatu. Potom si psali přes ICQ, telefonovali přes Skype, a nakonec se potkali. Bylo to prý skvělé odpoledne a tak si vyměnili i čísla telefonů... Následovala společná noc, víkend, nakonec se k němu nastěhovala a začala se chystat svatba. Ona byla stále nezaměstnaná a tak dny trávila doma u internetu... Přibývali jí známí na facebooku, na lidech a bůhví kde ještě. A pak... Pak jednou díky její zdi na facebooku zjistil že má asi jiného... a to tak, že jí někdo označil na nějaké fotce, kde se líbala s cizím chlapem... Říkal si, že to je nějaký kamarád... budiž. nechal to být. Ale jednou, když odjela za rodiči, zjistil, že si nechala doma na PC puštěnou administraci nějakého blogu. A nějak mu v paměti uvízla jeho adresa. No a v den, kdy se mnou jel na ten blog narazil díky shodě náhod a vyhledávání na googlu a nestačil se divit. Jeho milá si psala deníček, ve kterém psala všechno, takže našel jak se seznámili, jaké bylo první rande, jaké první milování... Blbé na tom bylo, že styl psaní byl velmi arogantní a on z toho vycházel jako starý blbec, který se nechal klofnout. Dokonce se díky tomu blogu i dozvěděl, že když on byl v práci, nebývala sama doma a nakonec i to, že se chystá vysadit antikoncepci aby s ním otěhotněla a klofla ho o ty prachy co má...
Vezl jsem zlomeného člověka. člověka který jel domů za osobou která ho zradila... Díky tomu blogu mu scvaklo mnoho věcí, které neviděl. A on v tu chvíli nevěděl jak dál. A já nevěděl co mu říci. A bylo mi hnusně. K minulému týdnu mi to moc nepřidalo...
Nějak nemám slov, jak to tu zakončit. Budu jen doufat, že až ho znovu potkám, bude mu OK. Ale čert ví. Autobusem jel proto, že si dal panáka, či dva... jinak prý jezdí autem...
Žádné komentáře:
Okomentovat