Mám toho všeho dost...

... ale čeho?
Tato slova se mi hlavou honí v poslední době velmi často... Ale proč? Co se to děje? Nebo neděje... Čert ví. Aspoň snad on ví. Já totiž ne...
Všechno se to nějak kloní na stranu a jde to od desíti k pěti... a teď i pod pět. Nic se mi nechce a nic mne nebaví...
Abych nekecal, vím o dvou věcech, které by mohly mít souvislost s mým současným duševním rozpoložením. I když, možná jsou i tyhle věci příčinou...
Zklamal jsem se v člověku, kterého jsem měl rád, a kterému jsem věřil... A za vším bylo nedorozumění... Netěší mne práce... Puberta řádí v naší rodině...
Jsem na tom tak, že se bojím i dojít si na krev, aby náhodou něco nenašli... Doktoři...
Ač mne práce nebaví, tak mne za volantem většina chmur přejde. I když mi vynadá cestující za kolegu, tak jako dnes, přejdu to.
Snad mi i tohle vylití nálady tady pomůže k tomu, abych se odrazil ode dna a vyplaval zpět na hladinu... Držte mi palce