čtvrtek 19. září 2013

Plná hlava nápadů a...

...a absolutně minimální možnost je realizovat. Ale abych pravdu řekl - ty možnosti by jaksi byly, ale není chuť. Nebo možná ještě lépe - jsem línej...
A protože je můj názor ovlivněn mnou samým, tudíž je subjektivní - těžko říci, kde je pravda. Pravda je, že tu mám 6 rozepsaných konceptů a více jak 14 dní jsem nic nezveřejnil. A jak koukám po oblíbených blozích, nejsem sám, kdo mlčí... Asi je září nějaké začarované - a to nejen díky počasí, které je prostě super.
Poslední dva víkendy jsme trávil pracovně - plnil jsem jeden eshop zbožím. Po dvou víkendech u PC jsem pak neměl chuť trávit další dobu u počítače.
Teď když u něj sedím, mám problémy, pořádně formulovat myšlenky a je mi zima na nohy.
Třeba v práci jsem si včera užíval - jezdil jsem do hlavního města a ty zácpy, to byla krása, zpoždění nešlo pod 20 minut... Na posledním spoji, mi jedna cestující vytkla, že jedu pozdě a dokonce mi poradila, že mám příště vyjet dříve. Jen mi neřekla jak, při tom nemám podjet jízdní řád... nebo ještě lépe, jak být současně na dvou zastávkách najednou.
Kouknul jsem na dva díly nové sanitky. Nevím co si o tom myslet... Kvalit staré nedosahuje. Nehledě na to, že nesedí třeba věk postav, které přišly z původní serie. A havárie autobusu v prvním díle, byla vyloženě reálná...
Koukám se před spaním znovu od začátku na Ally McBealovou a docela se bavím.
Narazil jsme na knihy od Jima Butchera o čaroději jménem Harry Dresden - dooručuji. Prý je to i seriál, tak asi budu hledat, kde ho najít a zkouknout.
Viděl jsme dvě epizody ze seriálu "Nadměrné maličkosti" - konkrétně díly Jubileum a Dámský gambit. Dělají tam z nás chlapů takové trošku blbce - ale je to pravdívé... bohužel. Více píšu v jednom z konceptů...
A na závěr - perlička, už mi zase cvaká v hdd. Doufám že to není ten novej a ten starej že to ještě chvilku vydrží.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Blog je mrtev

 P o několika marných pokusech oživit toto místo, si i Google všiml. že sem skoro nikdo nechodí a že zde není nový obsah. A tak to přiznávám...