Fotky z výletů. Dneska Paříž

Jak jsem již dříve napsal, změnil jsem zaměstnavatele. Po skoro 11 letech jsem šel jezdit zájezdy. A na těch zájezdech se dostávám na zajímavá místa a vidím zajímavé věci a tak sem občas dám nějaké fotky.

Jeden z prvních výletů, které jsem absolvoval byla Paříž. Výlet to nebyl jednoduchý. Francouzi jezdí hůře jak Pražáci. Je tu i jiné pravidlo přednosti na kruhovém objezdu. 

Samostatnou kapitolou byla organizace výletu... V pátek večer tam, sobota program v sobotu přes den a v noci zase odjezd. Kolega tomu říká výlet na prasáka - celou dobu v jednom prádle :P

O překonávání strachu

Od května mám nastavené toto téma. Přišlo mi docela osobní, ale za ty měsíce se staly věci, kdy jsem některé strachy překonal a do jiných spadl.
Ale začněme jedním, kdy jsem se překonal, ani nevím jak. Jeho překonání nakonec nebylo tak těžké jak se původně zdálo. A tím je, respektive byl, strach z jehel a strach z odběru krve. Pamatuji si, a díky dětem mám i čerstvé zkušenosti, s tím jak jsme vyváděl, když jsme měl dostat injekci, nebo, nedej bože, mne čekal odběr krve. To byl horor. A ještě v dospělosti jsme byl schopen při odběru krve na sedimentaci omdlít. A sestra u obvoďáka mne raději posílala na odběr jinam...
Tenhle strach se mi podařilo překonat před nějakou dobou. A jsem na to docela pyšný. V současné době jsem dárce krve a mám za sebou již 15 odběrů. Sice jsme sebou hned při prvním odběru praštil, ale pak už to šlo dobře... Až teda ještě asi na jeden či dva případy, kdy mi bylo trochu šoufl...
Je to strach, který se mi podařilo překonat. A díky tomu mohu být i trochu užitečný...

A skončeme dvěma které se mne drží.
Jedním je obecný strach z nejistoty. Je hrozný. A jakmile se někde u něčeho vážnějšího projeví jistý nejistý prvek, tak šílím, Naštěstí se mne ta nejistota docela vyhýbá.
Druhým je strach ze zubaře. Do střední školy bylo vše relativně v pohodě. Bohužel tehdy začaly problémy, které se táhnou... Dokonce mne kdysi museli na křesle i křísit. Naštěstí tady už došlo k určitému obroušení hran a občas k zubaři i zajdu, ale... nikdy nevydržím u jednoho zubaře dlouho. A dneska se tak těžko hledají...

četba 2/20019

Tohle bude asi poslední výpis mojí četby. Ne že bych nečetl, ale nějak končím s potřebou tu informaci dávat dál.

Nejhloupější anděl 2006, C. Moore
Jojo, skvělá vánoční kniha. Milá, vtipná, plná pohody... Nebo je to jinak? Zase jsem se smíchy řezal od začátku do konce. Typická ukázka, toho i jak lze špatně pochopit jednoduchá přání.

Ostrov lásky 1998, C. Moore
Hlavní postava je smolař. HMMM. Když se vezme začátek knihy, tak čtenář přijde na to, že hlavní postava si za tu smůlu může sama. Tím že chlastá a že přemýšlí jiným orgánem, než je mozek... Obzvláště pokud jde o ženy... A pak se není čemu divit, že se dostane do situace, kdy mu nezbyde než útěk a strach o jeho "mužnost". A nakonec procitne a... Znovu docela zábavní kniha plná černého a absurdního humoru... akorát popis onoho zranění mohl být méně popisný. I čtení bolelo

Špinavá práce 2007, C. Moore
Tenhle typ humoru se mi docela líbí. Navíc je mi tady i sympatický hlavní hrdina. Kniha je dobře napsaná a je tam dosti míst, u kterých jsem se smál nahlas. Výborná oddechovka.

Použité duše 2017, C. Moore
Pokračování Špinavé práce začíná tam, kde skončil předchozí příběh. Je poněkud slabší než první díl, ale zase je čemu se smát a nad čím nevěřícně kroutit hlavou. Nejlepší je, že příběh je popisován tak, že by se podobné věci mohly dít vlastně komukoliv z nás...

Noc v osamělém říjnu 2002, R. Zelazny
Překvapení z pera RZ. Příjemná fantasy s atypickým vypravěčem. Příběh má spád, ale občas má čtenář pocit jistého nedostatku informací. A co se mne týká, musím říci, že konec jsem docela tušil.

Konec Věčnosti 1993, I. Asimov
Vždy píši komentář až nějakou dobu po přečtení knihy. Nechat ji jen tak uležet... Kniha se četla dobře, děj zajímavý, ale od určitého okamžiku předvídatelný. Navíc tam bylo několik paradoxů, které jsem měl trochu problém skousnout. Je však nutné souhlasit s tím, že přílišná ochrana a usměrňování jakéhokoliv vývoje není vždy tou pravou ochranou...

Svatá kniha vlkodlaka 2011, V. O. Pelevin
Tuhle knihu jsme kdysi koupil v levných knihách a dlouho ležela na poličce k přečtení. A asi to je kniha, kterou si buď přečtu po druhém nebo poputuje do knihobudky. Kniha je plná metafyzických myšlenek a různých zamyšlení a postřehů vhodných spíše pro osobnostní rozvoj než pro pobavení...

Vila na Sadové 2015, R. Sklář
Pěkný detektivní příběh, ale... Ta kniha by mohla být o polovičku kratší. Místy rozvláčné a příliš popisné.

Nejlepší víkend 2018, P. Hartl
Zpočátku jsem se ztrácel v množství postav. Ale pak se to rozklíčovalo a rozjelo docela dobře. Pro mne asi druhý nejlepší Hartl. Hartlova síla i slabina je, že je dnešní a proniká do témat, která nejsou moc příjemná, a která bývají "tabu". Když čtu některé komentáře, mám pocit, že tam se Hartl docela dost trefil do brňavky...

Doktore, poplach, jde o všecko! 2015, P. Taylor
Měl jsem delší přestávku mezi jednotlivými příběhy, ale tahle kniha mne opět vtáhla. Příběhy z války i život na irské vesnici, oboje popsáno s krásným nadhledem, humorem a hlavně umem... Už se těším na další

Přijde kůň do baru 2018, D. Grossman
Stejně jako diváci v knize jsem i já měl chutě od knihy odejít. Tohle totiž nebyl ten prvoplánový humor... Nakonec jsem vydržel a nelituji toho.

A Bůh pravil: Musíš mi pomoci! 2019, H. Rath
Často ztrácí pokračování dech, často se v nich vaří z vody. To ale Hans Rath překonává a tak máme v ruce již třetí díl této volné trilogie, která se stále drží na stejné úrovni a nikde nic nenastavuje ani se nezadýchává. A tak v sobě máme znovu knihou plnou vtipu i vážných témat napínavou s dobře prokreslenými postavami a ukrytými psychologickými poselstvími.

Ďábel je taky jenom člověk 2016, H. Rath
Už je to delší sobu, co jsem tu knihu dočetl. Na knihy Hanse Ratha jsem narazil náhodou a to, že jsou další, mne velmi potěšilo. Postava Jakoba Jakobiho mne dostala. A postava Ďábla taky. U této knihy asi velmi záleží, v jakém rozpoložení je člověk, který ji čte. Ač se totiž nejedná o typicky psychologickou knihu, tak se tak dá vnímat. Kniha je vtipná i tajemná, hluboká i povrchní... Ale hlavně, je skvělá.

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, L. Zibura
Cestopisy nemusím. Tohle však bylo něco jiného. Tohle snad ani cestopis nebyl. Jak totiž může cestovat někdo takovej? :P Navíc to byla neskutečná zábava, Ládínkovi hlody dost pobavily a navíc občas nějaká hluboká myšlenka. Ale taky to přineslo pohled, který bych nečekal. Třeba to, že lidé na tureckém venkově jsou hlavně lidé. A že i o ramadánu se umí chovat přátelsky a pohostinně...

Apatykář 2019, L. Hlavinková
ke knize jsem se dostal ani nevím jak. Prostě na mne tak nějak vykoukla v knihovním katalogu. Bylo to překvapivě lehké čtení. Příběh nikde moc nevázl, postavy uvěřitelné a zápletka, bohužel, jasná.

Bílí baroni II. 2014, J. Kučera
Když jsem kdysi četl první díl, dost jsem se bavil. Začít číst tenhle díl však byl docela problém. Po měsíci jsem se ke knize vrátil, tak se mi to podařilo dočíst. A nakonec to tak hrozné nebylo. Akorát některé případy byly až tak absurdní, že jsem rád, když mluvíme o době dávno minulé.

Maus – Souborné vydání 2012, A. Spiegelman
Mé první setkání s komiksem bylo kdysi dávno. Můj první komiks byl Čtyřlístek. A to jsem vlastně ještě nevěděl, že komiks je mnohem větší rodina příběhů... Čtyřlístku jsem odrostl a začal číst. A i komiks se mi občas dostal do ruky. Třeba Asterix a jeho příběhy, nebo komiksy z časopisu ABC... Ale to vše jen byl úvod k tomu, abych se dostal ke knize, která je sice komiks, ale... Komiks s velkým K Nejde jen o téma, které zpracovává, ale i o způsob podání. Kresby jsou jednoduché, černobílé, ale zároveň velmi emotivní. Do příběhu vtáhnou způsobem, který jsem od komiksu nečekal. Jedná se snad o nejlépe zpracovaný příběh zpracovávající téma holokaustu. Tuhle knihu by měli zavést do povinné četby a to nejen z literatury, ale i z dějepisu.

2020

Nový rok jsem začal prací...
Nepatřím mezi lidi, co si dávají na Nový rok předsevzetí. Ale jedno jsem si kdysi dal a to držím dodnes - nedávám si předsevzetí...
Je to spíše o tom, že nemám moc velkou výdrž - a většinou mne tak ta předsevzetí stresují a tak je nedodržuji.
Kdysi možná patřil k mým předsevzetím i blog. A jak to vypadá?
Mohl bych naspat mnoho důvodů, proč sem skoro nepíšu... ale byly by to hlavně zástupné důvody. Těžko však říci, který důvod je ten pravý... A těžko říci, co bude dál a co si zase vymyslím, jako důvod, proč nejde psát...
Nový rok jsme zahájil prací. Byl jsem na výletě v Rakouských Alpách. Se základní školou. A mám z toho zážitky... No, dalo by se to napsat jednoduše takto - u učitelů, který, svěříte své děti by člověk předpokládal určité vlastnosti, které jsem tady ale jaksi neviděl... A teď válčím s tím jestli to napsat a jak, aby z toho nebyl průšvih...

Přišla zima

Tedy, prakticky vzato, je ještě podzim, ale mrazíky už nás potkaly.
V nové práci je to zatím celkem fajn. Teď je práce sice poněkud méně, přesto je zajímavá. Pravda, v poslední době by mohla být považována za trochu jednotvárnou, ale... Nejméně jednou týdně jsem v Brně a teď pojedu potřetí po krátké době do Mladé Boleslaví...
V MB jsem se aspoň podíval do výrobny škodovek a byl jsme už i v TPCA u Kolína. V MB jsem bohužel neviděl finální výrobu. V TPCA jsem viděl vše. Prohlídka byla zajímavá a musím říci, že pracovat ve výrobně aut bych dělat nechtěl. A přiznám se, že výrobu malých aut, jako jsou ty z Kolína moc nechápu. Zato nová Octavie vypadá dost hezky. Jen ty kliky se mi nelíbí. A pokud se škodovce podaří udělat pořádný hybrid, bude to asi po dlouhé době škodovka, o které bych přemýšlel... Kdybych na ní měl...
Přesto mne napadlo, že škodovka se chová docela pokrytecky. V Evropě se snaží splnit skoro nesmyslné ekologické normy, aby na východě mohla prodávat auta s motory, které u nás tyto normy nesplňují...
Po dlouhé době se mi podařilo vrátit se k tancování. A ač mne to fyzicky ničí, docela mne to baví a naplňuje.

Stalo se mnoho

Od posledního příspěvku jsem udělal mnoho rozhodnutí, kterých jsem v minulosti nebyl schopen... Některá byla i docela zásadní.
Začalo to tím, že jsem skončil po 11 letech v ČSAD. To bylo rozhodnutí, které ve mne zrálo docela dlouho. Skoro rok. Nějak se nakumulovaly věci, které mne prostě přivedly na pokraj vyhoření.
Jednou z nich byl problém chodit na přednášky do školy a následně se připravovat na zkoušky a učit se. Moc rozebírat to nechci, ale bohužel se nedařilo domlouvat se nejen s kolegy ale ani s dispečery. A tak musím i ukončit studium na Vysoké škole. Dobrý pokus, nebyla to špatná zkušenost, ale krom kapacity časové nebyla ani ta vnitřní. K tomu někam zmizela motivace...
Těch problémů bylo více, ale dá se říci, že i škola ublížila v práci. Díky ní jsem opravdu věděl, jak se mají některé věci dělat. A díky škole jsme přestal chodit na přesčasy. A tak se podle toho ke mne chovali. A já se tedy začal chovat podle předpisů. No a podle toho to dopadlo.
A co teď dělám?
Stále jezdím. Tentokráte však jezdím hlavně zájezdovou dopravu. Je to sice takové hektické a neuspořádané, ale zatím je to fajn. Jen i teď mám problémy s časem. Zato už jsme byl v Berlíně, v Paříži, v Legolandu a na několika dalších místech, kde jsem do té doby nebyl.
Ale pořídil jsem si notebook a snad se mi podaří přidat pár postřehů z této práce.
Jenže i tento příspěvek už píšu od začátku srpna...

Četba 1/2019

I když v poslední době, pokud čtu, tak čtu hlavně skripta, tak přeci jen zůstalo trochu času i na knihy. i když je to dost ubohé... Loni bylo dokonce o jednu méně.

Neuvěřitelná hrdinství Sama Hollowaye 2019, R. Thomas
Tahle kniha patří k těm, které si mne vybraly samy. Nebo nějak podvědomě zasáhla ta hromada reklamy všude v metru, které jsem si všiml až potom... Ale ta obálka! A obsah? Super! A teď, jak knihu podrobněji ohodnotit, když tu jsou již 3 tak super hodnocení? Četla se super, postavy důvěryhodné a Sam je dokonalý.

Podivná svatba na Lichnici 2012, V. Vondruška
Zajímavý je začátek, kdy jsem se zase trochu dozvěděl něco z historie. Trochu mne mate zmatek v Oldřichových manželkách... buď díly nenavazují chronologicky, nebo mi něco uniklo... Jinak zase dobré oddychové čtení

Těžké časy 2006, B. Azzarello
Po delší době jsem zkusil číst komiks. Na doporučení... Taky mne zajímala série Johna Constantina. A jsem docela zklamán. Ta kresba je velmi podivná. Příběh má nápad a sled, ale ten storrytelling obrázku mne dost rušil...

Dobré úmysly 2012, B. Azzarello
Zkusil jsem i druhý díl této série a ... asi jsme s nimi skončil. tohle mne fakt nechytlo. Fakt ne. Sice se to čte samo, ale za chvíli nevíte co jste četli...

Psí rady pro šťastný život 2019, D. Barry
Dave Barry je ZPĚT ! Tohoto spisovatele prostě žeru a tohle je další povedená kniha. S lehkostí a absurditou jemu vlastní se dozvíme mnoho věcí o vážných i nevážných věcech z pohledu psího. A tak slovy autora: "Takže ještě jednou: nevěřím seberozvojovým knihám. A přesto jsem teď jednu napsal." A tak se kromě zajímavých rad do života dozvíme i, že to nejhorší co se při hurikán může stát je, že i když všechno ostatní nefunguje, váha v koupelně ano.

Ten mizernej Bucky Dent! 2017, D. Duchovny
Občas se sám divím, na jaké knihy narazím. A tahle na mne houkla v knihovně jménem Davida Duchovnyho, kterého mám rád jako spisovatele Hanka Moodyho... A jak se ukazuje, tak to nebyla jen role. A kniha mne velmi překvapila. Postava Tedyho se velmi krásně vyvíjí. Popis a přepis životního příběhu snad zná skoro každý. Kdo z nás si kolikrát o rodičích pamatuje jen to špatné, aby v podobných chvílích přišel na to, že i paměť může být ošidná. Ke knize se určitě ještě vrátím

Ve službách zla 2016, R. Galbraith (pseudonym)
No, tahle kniha se mi četla fakt špatně. Skoro dva měsíce... Nemám rád, když od půlky vím, co bude dál. Nemám rád když ze sebe hlavní postavy dělají blbce - vztahová linka Robin a Cormorana je něco co fakt nemohu zkousnout... Zápletka není špatná, ale pro mne by ta kniha mohla být poloviční - té vaty je tam zbytečně moc

Saturnin se vrací 2017, M. Macek
Když jsme tuto knihu před nějakou dobou kupoval, trochu jsem se bál, co z toho bude. Doktora Macka si pamatuji spíše z dob jeho pár facek doktoru Rathovi. Tak o to více jsme byl zvědavý. A teď jak to dopadlo. Četlo se to docela dobře. Krátké, svižné, vtipné a překvapivě podobné originálu. Co to mu však chybělo, byla trochu větší dějová provázanost. Nějaká větší myšlenka. V originále je nosným tématem sám Saturnin a tady?

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka 2018, E. Boček
První tři díly jsem přečetl jedním dechem na dovolené. Tenhle díl jsem přelouskal během jediného dne. Vtipné, má to spád a zcela mi to zlepšilo den i týden.

Duch místa 2014, S. Shem
Dlouho mi tato kniha ležela na stolku, než jsem se k ní dostal. A našla si svůj čas. Samuel Shem se zase ukázal jako pan spisovatel. Skvěle vykreslené Postavy a zajímavý příběh o hledání sama sebe... Jen posledních cca 50 stran bylo, aspoň lpe mne, skoro nečitelnych.