Červený trpaslík

Nedávno jsem se díky jedné cestující dostal k tomu, abych si přečetl knižní předlohu k tomuto kultovnímu seriálu. Jsou to čtyři knihy a přečetl jsme je jedním dechem. Samozřejmě jsme srovnával knihy a seriál a troufám si říci, že je kniha v některých věcech lepší jak seriál. A seriál zase více rozvádí některé drobné epizody.
Zatímco knihy zůstaly u 4 dílů seriál má v dnešní době už 10 sérií. Dokonce slibovali i film, ale na ten tak nějak nedošlo. Nedávno jsem dokoukal i poslední sérii. A kromě třídílné  minisérie "Zpátky na zem" nemohu říci, že by se mi něco výrazněji nelíbilo.
Desátá série je i trochu zvláštní. Je "divné" vidět hrdiny o pár let starší a je i divné, že nejsou použité původní kulisy. Navíc je v ní několik narážek na události, které jsme neviděli. Takže doufám, že je uvidíme.

Procházka Prahou - pokračování

Pokračování fotek z mé pražské procházky. Tyto byly foceny okolo sedmé hodiny v prosinci a tak je na nich celkem liduprázdno. Chystám se jít fotit ještě jednou teď někdy po změně času. Ale bude to chtít vyrazit už okolo 4té raní... Tak nevím, jestli se přesvědčím....

Rychlovka v autobuse?

Kupodivu jsem se tu po delší době dočkal jisté interakce a tak mi nedá než na to trochu reagovat. Snad trochu splním přání.
Když se podívám na svoje rozpisy jízd, tak na rychlovky se tam moc času nenajde. To spíš by došlo na nějaké "delší" akce. Problém je, že já s rychlovkami moc zkušeností nemám. A ty co mám... no ve většině případů se to dá přirovnat k fastfoodu - když si koupíte párek v rohlíku nebo hamburger někde u stánku, je to tak půl na půl, že zasytí a nebo vám po něm bude blbě... Pak jsou tu ještě případy, kdy vám to vyloženě sedne, ale musíte jet a není čas se dojíst...
Prostě si raději sednu k jídlu někde v příjemném prostředí a dopřeji si na něj dost času - aspoň těch 30 minut. jídlo je třeba si objednat, Chvilku se na něj těšit a vnímat je všemi smysly. Hezky vychutnávat sousto po soustu a nakonec i trochu v klidu pobýt po posledním soustu. A se sexem je to u mě dost podobné.
A za mého života řidiče autobusu bych na prstech spočítal nejen rychlovky, ale i všechny další akce v autobuse. Běžný linkový autobus na to bohužel není moc stavěný. Jednu dobu jsem jezdil v autobuse s reklamou na sklech, ale to zase nebylo s kým... Do autobusu je prostě vidět a nejde jen tak schovat někam do lesa. A záclonky na oknech taky nemám. To takový Ford Transit to je jiná...
Příště se pokusím sepsat zážitky kolegů...

Může existovat přátelství mezi mužem a ženou?

Otázka, která mne "pronásleduje" již mnoho let. Otázka, na kterou jsem slyšel mnoho odpovědí. Protichůdných. Jistých i nejistých... A je to i otázka, na kterou se odpovědi liší v odstupu času a dost lidí svůj pohled na věc mění...

A je to i otázka, na kterou si nakonec musí každý odpovědět sám. A já zde předkládám svůj pohled na věc...

Procházka Prahou

Velmi rád fotím. Nemyslím si, že by to bylo něco extra, ale rád to dělám. Rád fotím Prahu. Je to krásné město a stále jiné. Tady je pár fotek z loňské procházky naší stověžatou matičkou. A protože těch fotek vzniklo více, najdete další uvnitř příspěvku a příští týden bude pokračování.

Karlova ulička

Jaroslav Vrchlický : Za trochu lásky šel bych světa kraj

Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

A teď, kdo uhodne, jak jsem na tuhle báseň přišel.

Vražedný úsměv