17. listopad 1989

Tak se přidávám k té hromadě blogerů, kteří komentují toto datum Malé zamyšlení nad tím, co pro mne toto datum znamená nebo spíše, jak jsem ony památné dny prožil.
Na začátek jeden osobní údaj - v roce 1989 jsem byl v sedmé třídě základní školy. Takže tuto dobu jsem jen pozoroval. Starou dobu jsem tedy zažil jako děcko a "NOVOU" dobou žiju. Zatím nevím, kolik toho napíši, ale určitě by se toho dalo napsat dost. Takže začínáme.
Že se něco děje jsem mohl poznat už v lednu toho roku. Jezdíval jsem tou dobu dvakrát týdně do sokolovny v Žitné. A právě někdy v polovině ledna mi jednou či dvakrát nezastavilo metro na stanici Muzeum. To byl tak zvaný Palachův týden. Jenže to jsem tenkrát nevěděl. Nic jsem o tom nevěděl. Tak jsem si v klidu prožil zbytek roku a od září začal chodit do sedmé třídy. A někdy koncem října jsme začali trénovat uvnitř a tak jsem zase začal jezdit do Žitné. A tak jsem už v říjnu asi dvakrát na tréning nedorazil a v listopadu taktéž. V televizi tenkrát něco říkali, ale pozornost jsme tomu moc nevěnoval...
17. listopadu byl tuším pátek. Že se něco děje jsem si všiml díky tomu, že mi při cestě do školy dal kdosi do ruky papír s prohlášením o tom, co se stalo na Národní třídě. Nic moc mi to neříkalo... Pak jsou mé vzpomínky kusé. Pamatuji si například, že jsme z nějakého důvodu začali nosit trikolory a že nám je při vstupu do školy, hned mezi dveřmi sundavali učitelé. Z odstupem času si myslím, že to bylo hlavně kvůli té provokaci...
Pak si pamatuji, že v ulici u školy bydlel Klaus, a že pro něj jezdili autem...
Na jaře 1990 jsem začal chodit do skauta - nebylo to špatné, ale s odstupem času nemohu říci, o co to bylo lepší, než pionýr... V osmé třídě se přestal učit Ruský jazyk a tak nás chvíli učili německy a chvíli anglicky...
No a tenhle příspěvek mám rozepsaný již dobře dva týdny a nakonec jsem jej nedopsal. Ztratil jsme prostě nit... Asi se budu muset naučit psát krátce a úderně.