O rozchodech

K napsání této úvahy mne Přivedla jedna blogerka. No možná dvě...
Je to proto, že zrovna sama prožívá bolestivý rozchod. A ta druhá ho zase způsobila... A aby bylo jasno, myslím rozchod z dlouholetého vztahu...
Chci se vyhnout popisu obou výše uvedených případů. Popíši svoji minulost... A varování, vezmu to od dob, kam mi paměť sahá. Bude to dlouhé povídání

Moje první láska se jmenovala Petra. Bylo to v první či druhé třídě a pak se odstěhovala. Bylo to dětské a bylo to nevinné a kupodivu si na to dodnes pamatuji. Stýskalo se mi po ní.
Druhá láska se jmenovala Martina a přistěhovala se ve třetí třídě. Bydlela kousek od nás a těch blbostí co jsme se spolu navyváděli. V páté třídě jsem začal chodit na jinou školu. Ale potkávali jsme se dál a tak nějak to vše vyprchalo.
Třetí láska se jmenovala Markéta. Měli jsme ve třídě na druhém stupni jen šest holek. A tahle z nich byla nejhezčí. Došlo mi to někdy v sedmé třídě a když jsem se jí před prázdninami vyznal, tak jsem zjistil, že jsem byl druhej... Ale hned na prázdninách na táboře jsem se zamiloval do Petry. Ta byla z Čelákovic. Bohužel to byla jen taková ta Táborová láska, ale i tak jsme si ty prázdniny užil.
Další moje vzplanutí byla Linda. V prváku na střední škole do ní byl zamilovaný snad každý. A s každým buď zametla hned, nebo po jednom či dvou randech - mrcha to byla. Díky ní jsem ze sebe udělal dokonalého blbce. A to s námi chodila jen do prváku. Mohl jsme si za to sám. Do konce střední jsem se na holky ani nepodíval... Kecám, zkusil jsem to na Juditu, ale to mne to odmítnutí ani tak nebolelo...
Do tohoto místa to bylo takové nic a o ničem, žádné moc velké drama a vcelku i bez bolesti. Ta mne teprve čekala.
Bylo mi 19, když jsme prvně zlomil srdce někomu já. Byla o tři roky mladší a byla do mne blázen. Já se s ní bavil jako s kamarádkou a tak jsem ji i bral. Co hůře, bral jsem ji  jen jako mladší sestru jedné holky z minulosti... Bydlela nedaleko a kamarádila se s mojí mladší sestrou. Jezdili jsme spolu vlakem do centra Prahy a ta rána byla super...
Jednou se tak nějak stalo, že jsme spolu skončili v posteli. Došlo na nějaké svlékání trička, mazlení, petting... Bylo to super, bylo to vzrušující... Dodneška si to pamatuji. Jenže pak mne přepadly pochybnosti a čertví co ještě. A přeci jen jsem ji nemiloval... Tak jsem jí tenkrát řekl, že k ní nic necítím... Najednou přestala jezdit, přestala mluvit i s mojí sestrou... prostě měsíc jsem o ní nevěděl. Pak jsem se od její sestry dozvěděl co se dělo... A po čase mi to řekla i ona... Zlomil jsem jí srdce a to tak, že i v dospělosti si musela najít kluka přes inzerát. A o panenství přišla mně natruc se svým vedoucím na skautu... Teď když to píšu, kroutím nad tím hlavou... Bylo mi to tenkrát líto a i provinile jsme se cítil, i když jsem za to vlastně nemohl... nebo mohl?
O dva roky později došlo i na moje srdce. Jmenovala se Lída. Potkal jsme jí na lodi a byla to láska na první pohled. Bylo to divoký a byla to první holka, kterou jsme představil rodičům a se kterou jsem chtěl i bydlet a ona chtěla bydlet se mnou. Jenže na podzim jsme se seznámili a za tři měsíce vyšlo najevo, že se schází se svým bývalým... Věřil jsem jí, že v tom nic není. Když se to stalo potřetí, stále jsem jí věřil... A nakonec jsem jednoho jarního dne stál na Nuselském mostě a koukal dolů... Na to zábradlí jsem nevylezl, ale skončil jsem u psychiatra...
Od té doby jsem prožil ještě dvě taková jakási vzplanutí, která neskončila moc dobře, ale už nikdy jsme kvůli tomu tak nevyváděl... Bohužel bolelo to vždy... Ale jednou jsem ten rozchod dokonce zvládl s grácií - řekl jsme jí, že když jí bude dobře s jiným, že já budu rád, když ji opravdu dobře bude. A dokonce jsem to i tak myslel.
Tím bych to mohl i ukončit. Protože v roce 2000 jsme se zamiloval tak, že mi to drží dodnes.
A ač ten vztah není vždy 100% přál bych něco podobného každému. A myslím to v tom dobrém slova smyslu.