chtělo by to nadpis... ale nevím...

Občas si říkám, že bych si měl po sobě přečíst, co jsem sem kdy napsal. Už jen proto, abych si neodporoval a nebo podobně. A vždy, když se nad tím nakonec zamyslím, dojdu k závěru, že bych to asi neměl dělat, abych sám viděl, jak jsem měnil názory a tak...
Jsme zvědav, jestli někdy odhodlám k tomu,abych si přečetl, co jsem napsal...
Něco k minulému týdnu. Před cca 14 dny jsem začal mít problémy s počítačem. Problémy byly hlavně s některými stránkami v prohlížeči. Dost divné. Občas spadl prohlížeč, občas jen okno, a někdy i s chybovou hláškou. Po dvou týdnech hledání jsem došel k závěru, že bude nutná reinstalace. Tak jsem začal zálohovat. A nakonec jsem zazálohoval po necelých dvou dnech. Provedl reinstalaci a... problém se opakoval.... byl jsem vzteky bez sebe. Už to vypadalo na výměnu HW. Nakonec jsem chybu našel, když jsem ještě jednou vzal do ruky paměťový modul... BIOS z mě neznámého důvodu paměti načasoval jinak a nehodlal se toho časování vzdát - Nakonec se povedlo. A již druhým dnem mám zase fungující počítač. Jen teď musím dát dohromady zálohy a vyčistit disky. Toto činím současně s psaním tohoto příspěvku a koukáním na Amelii z Montmartru.
A postupem času mne Amelie odvádí více a více od tohoto příspěvku. A tak tedy pro dnes konec a někdy příště.

Co je nového?

Více méně nic...
Chandra se mne stále drží a ne a ne se ji nějak rozumně zbavit...
Na zub jsme dostal antibiotika. Jestli to bude k něčemu se ukáže v pondělí. Ale průjem po nich mám slušnej.
Docela dost jsem toho přečetl. Dvě skvělé knihy od autora jménem Jan Čech - "Droga zvaná letadla" a "Nazdar orlové"- autor je letecký mechanik a knihy jsou sbírka historek, které kdysi psal a stále píše pro server planes.cz a pro neviditelného psa. Musím přiznat, že u některých historek jsem padal smíchy. Ale když si člověk u některých uvědomí, že by mohl takovým nějakým letadlem letět... Jako četbu doporučuji.
Přečetl jsem i několik detektivek od MUDr. Jana Cimického. Tento pan Doktor mne kdysi velmi upoutal, když presentoval dobré rady do života v pořadech pro mládež, A i jako spisovatel detektivek není špatný. Jeho příběhy jsou spíše psychologické, než akční. Jsou však kvalitativně dost zvláštní. Oscilují mezi četbou jedním dechem a čímsi rozvláčným až nudným. A občas mu ty knihy i trochu nesedí. Hlavními postavami jeho příběhů bývají často kriminalista Hladík a psychiatr doktor Dvořák, V prvních příbězích se seznámí, protože se dříve neznali, v pozdějších jsou z nich spolužáci... V jednom příběhu potřebuje inspektor Hladík tlumočit z francouzštiny a v jiném jí plynule mluví... Hezké jsou i jeho detektivky o "mladém Maigretovi"zatím vydal tři. První a druhá byly dobré ale ta třetí...
Začínám na sobě sledovat určité stopy stresu a vyhoření z práce... Je to na delší povídání, ale na takové, které asi nedám sem a ani nikam jinam na web, protože by se mi to mohlo vrátit jak bumerang...
Poznal jsem jednu zajímavou cestující a vedl zajímavý rozhovor o mužském a ženském vztahu k sexu a k životu a tak ... možná z toho vznikne samostatný příspěvek
Kdysi jsem si říkal, že bych chtěl být spisovatelem... Jen mi jaksi chybí to hlavní - cílevědomost. A motivace a zpětná vazba...

Další dva týdny za námi

Tenhle přsípěvek jsem začal psát již před týdnem, a ač se mi v poslední době daří psát sem na blog skoro každý víkend, tentokrát se mi to nepovedlo. Minulý týden byl zase plný událostí, bohužel na některé se vztahuje informační embargo... Snad mohu říci jen tolik, že se okolo mne, mým přičiněním, dějí věci až hrozivého charakteru. A bohužel o mne budou rozhodovat jiní... Snad jen mohu požádat, aby jste mi drželi palce. Byl jsem blbej a za blbost se platí
Co jiného se stalo tento týden? Asi toho bylo docela dost, ale nějak to vše přehlušila událost výše popsaná/nepopsaná...
V neděli jsme byli skoro celá rodina na rodinné oslavě, z které jsem měl mírné obavy. Nakonec vše dopadlo relativně dobře. A někteří příbuzní nejsou tak hrozní, jak se tváří.
Zase mne začal bolet zub.
Dnes je Velikonoční pondělí a vůbec jsem si neužil šupačky. Vzpomínám na doby, kdy jsem ještě jako mladý chlapec chodil skoro pravidelně budit jednu spolužačku... Nechodil jsme nikdy nijak extra koledovat, protože jsem bydlel skoro na konci světa, ale chodíval jsem. S dětmi nechodím. Manželka má k Velikonocům vztah, že jsem si to radši odpustil... Vytáhnout na ní pomlázku, je skoro ji urazit... A mám pocit, že tím i děti nakazila.
Také jsem byl v minulém týdnu několikrát fotit. tak aspoň jednu sem dám.