Uplynul další týden

Uplynul další týden a jak jsem psal - chřipka sice zaútočila, ale tak nějak nepoužila všechny zbraně a já to zvládl jen s dvěma dny v posteli.
Přečetl jsem další dvě skvělé knihy
Kim - Riduard Kipling napsal nádherné dílko o neobyčejném přátelství chlapce z okraje společnosti a buddhistického kněze z hor, který se vydal hledat řeku očištění... Nesourodá dvojice, kdy se nakonec stanou žákem a učitelem jeden druhému navzájem. Jedna z knih, která ve mne vyvolává přání, takový příběh zažít.
Mistrova smrt - Jaroslav Velinský je spisovatel a písničkář. Někdo ho zná jako Kapitána Kida. Spisovatelovo Alter Ego a hlavní postava většiny jeho knih, se jmenuje Ota Fink. Tato kniha je již 19. v sérii. Znovu se setkáváme se soustružníkem pražského podniku Pragokov, který se mimochodem nachomýtne k další mrtvole a zase, jakoby mimochodem případ vyřeší. Při čtení Finkovek se nemohu zbavit myšlenky na inspiraci Philem Marlowem...
Jinak ve volném čase sledujeme doma druhou sérii seriálu Jak prosté. Potom se ještě snažím, aby mi neunikl žádný díl Sběratelů kostí. Obojí sleduji ze záznamu z televize... je hezké občas dělat něco, při čem se nemusí přemýšlet.
Jinak mne v pondělí čeká telefonát na HTO, abych zjistil, zda po té lehčí viróze můžu ve středu dávat...

Chřipka útočí

Dnes jen krátce. Poslední týden u nás doma padá jeden člověk za druhým s nachlazením. A tak od soboty lehla manželka i obě dcery. V pondělí byla žena v práci, ale poslali ji domů, ať s tím něco dělá. Dnes je středa a já krom únavy, necítím žádný symptom nemoci. Tak to snad nezakřiknu. A i ta únava může být prostě z toho jak se vše mele. Navíc mám poslední dobrou trochu problém odpočívat, když jsou všechny postele v obležení.
PS nechtěl by někdo vyjít si na fotoprocházku?

Čtu jako zblázněný

Ne že by to byla výjimka oproti normálu, ale v poslední době tomu zase přicházím tak nějak na chuť. Za svůj život jsem přečetl stovky knih. Jsem však spíše konzument než labužník. Takže ne všechny si pamatuji a už se mi i stalo, že jsem s odstupem času vzal podruhé do ruky tu samou knihu.V lepším případě si vzpomenu při prvních stránkách, v horším případě si nevzpomenu a knihu čtu s myšlenkou, že něco podobného jsem již četl. A občas si některou knihu přečtu i dvakrát úmyslně...
K počátku letošního roku jsem "přijal" Čtenářskou výzvu serveru Databáze knih. V prvním letošním příspěvku jsem jen vypsal pár knih, dnes o těch dalších napíšu i něco více.
Deset malých černoušků - Výborná detektivka z pera královny žánru - Agathy Christie.
Zajícův rok - Arto Paasilinna je finský spisovatel a autor humorných až absurdních novel a románů. Tohle je třetí kniha, kterou jsem od něho četl a zase jsem se bavil.
Hedvábník - J.K.Rowlingová není jen autorkou Harryho Pottera. Pod pseudonymem Robert Galbraith je její další postavou soukromý detektiv Cormoran Strike. A toto je již druhá kniha napsaná pod tímto pseudonymem. A ač je kniha obsáhlá, příběh má hlavu a patu a přečíst se dá celkem rychle.
Variace na zločin - stará kniha z edice Magnet. Dokonce z roku 1970. Scénárista a režisér Jaroslav Šikl je také autor detektivních a dobrodružných knih. A vcelku povedených. V této knize se ve čtyřech povídkách věnuje vědeckofantastickým námětům na vraždu.
Svatyně - držitel Nobelovy ceny William Faulkner naspal také thriller. Podle jeho vlastních slov potřeboval vydělat peníze. No, na můj vkus ta kniha je až moc složitá a špatně čitelná. Ale zvládl jsem to, a na konci zjistil, že to až tak špatné nebylo. Ale od Faulknera si dám chvíli pokoj
Případ Vincent Franke - tuto knihu jsme četl, jako dílo autora mladšího 30let. Švédský spisovatel
Christoffer Carlsson napsal svěží dílko, ve kterém je v hlavní roli netypický hrdina. Četlo se to jedním dechem.

Suchej únor

Nadpis vychází z akce, o které jsem se dnes náhodou doslechl v rádiu. Jedná se o akci, jejíž domovská stránka je zde. Hlavní myšlenkou akce je, vydržet celý měsíc únor bez kapky alkoholu.Vzhledem k tomu, jak na tom s alkoholem jsem, bylo by pro mne těžší držet mokrej únor. Tj denně vypít alespoň jedno pivo... Poslední pivo, či skleničku alkoholu jsem měl někdy v prosinci okolo vánoc...
Ne že bych nikdy nepil, nebo se nikdy neopil, ale tak nějak mi to nikdy nesedlo. Jestli jsem loni vypil za celý rok 20 piv, tak nevím... A přiznám se, že mám problém s alkoholem i u ostatních. Nikdy jsem neměl nic s holkou pod vlivem. Na to jsem jich viděl opilých až moc. A až moc těch následků.
Kde alkohol vůbec nemusím, je za volantem. Pravda, asi dvakrát v životě bych nadýchal i já. A jednou by to byl zbytkáč a jednou jsem musel vyjet z důvodů, kdy šlo skoro o život. Obě situace ale byly špatně. Taky mne dost štve, když najdou řidiče s alkoholem za volantem. A pokud je to řidič autobusu, tak bych vraždil...