Co týden dal a vzal

Mám vztek na celý svět, přestože v minulých týdnech jsem slyšel o mne mnoho dobrých věcí. Ale taky jsem se doslechl, že jsem póvl s hlavou plnou sr...k

Stalo se hodně a nic. V posledních týdnech to vše eskalovalo. Pravda, trochu jsem si zatopil a "provokace" přinesla reakci. Sklidil jsem, co jsem zasel - i když většinou jsem jen hnojil a dovolil jiným, projevit se. Nenapíšu vše. A je mi skoro jedno, jak si to kdo vyloží. V dost lidech jsem se zklamal... Možná si v něčem i něco špatně vykládám... nevím.

Je moc fajn, když vám dva lidi nezávisle na sobě, řeknou, že jste fajn člověk. Je fajn, když vám to řekne jeden. Mě to v jeden den řekli tři, a v tom týdnu jsem to slyšel 4x. (jiném než minulém)

Dokonce mne jedna cestující zkusila sbalit. Tentokrát jsem si toho i všiml. I když to převážně ignoruji, bylo to podruhé od začátku června. Jiná cestující jiný čas :P

Bylo to příjemné. Ale co s tím?

Měl bych si taky uvědomit, že tu nejsem od toho, abych pomáhal druhým řešit jejich problémy. A ani abych se stal prostředkem pro jejich řešení. A nechci být jen nástroj na pokrytí potřeb. To to komplikuji... A neměl bych se vnucovat, jako pomocník, když to někdo nechce. Ale to se zase jen projevilo moje staré já.
Tahle myšlenka není tak černobílá a jednoznačná, jak je napsaná, ale v základu bych se jí měl držet.

Dostalo se mi dvou lekcí v tomto směru v minulých týdnech.
Jedna známá po cca čtyřleté známosti se dostala do stavu, kdy přítele nenávidí a on tak může skoro za vše, co se jí děje. Vůbec nepochopila o čem je dlouhodobé partnerství a tak. Nejsem si jist, jak to chápal on, znám je oba. Dopadlo to tak, jak jsem se bál - až jsem se dočkal odmítnutí pomoci. A to hlavně, že to byla pomoc kterou nepotřebuje tak jak je servírována. Ano, nechápu některé věci, rozkoly a rozpory rozebírám a poukazuji na ně. Neumím naslouchat a vyslechnout. Tlačím na pilu...

Pozor, pátek 13. !

Osobně nemám tuhle pověru moc rád, a pátek 13 je tak pro mne stejný den jako ostatní.
I když dneska asi zafungoval. Kdosi cosi naplánoval, aby mne překvapil a... sešly se okolnosti a z překvapení bylo jen překapeníško. Ale hezké. Ale nějak nestačilo na pokrytí potřeb...
Ale pozitivně - dnes jsme se dozvěděl, že   začal jsem psát v pátek a v sobotu ta pozitivní myšlenka byla pryč...
Den skončil málem katastrofou. Jel jsem se svými dcerami 14 a pul a 16 do nákupního centra dopořídit nějaké drobnosti na tábor a do knihkupectví.
Knihkupectví mám hrozně rád, ale v poslední době na mne v nich padá deprese. Mám rád tu vůni nových knih. Rád si v nich listuji...
Jen když vidím ty ceny... a když to přepočítám na jídlo... tak se mi kolikrát protočí panenky. Potom na mne padá deprese, že ty knihy nemohu mít doma.
K tomu jsem si vzal nové boty - fasujeme v práci celkem slušné pracovní. Vydrží déle, jak 4 roky. první rok až dva je nosím jako normální boty, potom je nosím do práce.
jenže poslední nafasované boty, ač stále stejného čísla a modelu, se ne a ne a nechtějí prošlápnout, tak mne doslova tlačila bota. Vlastně obě.

Takže po náladě z knihkupectví, díky tlačícím botám a díky nevyspání (vstával jsem v 3:45) jsem byl večer dost mrtvý. A nevrlý a protivný a to je v kombinaci s pubertou mých dcer recept na třaskavinu horší jak nitroglycerin. Naštěstí vše zachránila manželka. A tak nakonec nikdo neexplodoval.

Sex v autobuse... jde to!

V jednom předchozím příspěvku jsem popisoval sex v ložničce pro řidiče. Ano tam to jde. pokud má autobus normální ložničku - starší Neoplány měly ložnici hned u předních dveří, kde nebylo možná ani 50 cm na výšku. Jenže ložnice není ve všech