Jeké to je... O cestujících poprvé.

Asi ta nejdůležitější věc na mojí práci jsou cestující. Denně jich převezu od několika desítek po několik set. Některé potkávám pravidelně, jiné občas. Některé si pamatuji, jiné zapomínám. Oni jsou to co mi práci vylepšuje i kazí... Jsem rád, že dělám na lince, kde cestující odbavuji osobně. Představa, že bych pracoval v uzavřené kukani oddělen od cestujících mne poněkud děsí. I když i ta uzavřená kukaň má leckdy své výhody. Pokusím se tady popsat několik typů cestujících, které potkávám. Třeba se tam taky najdete...

Skolila mne nemoc

Minulý týden v pondělí jsem nastydl díky tomu, že mi netopil autobus. Ve čtvrtek jsem požádal o dovolenou na pátek. Nedostal jsem ji. V pátek jsem měl jiný autobus a... zase netopil, takže jsem se dodělal. Celý víkend jsem strávil v posteli. V sobotu jsem nemluvil. V neděli jsem skřípal jako rezavý kohoutek, ale po tělě mi bylo celkem dobře. V pondělí jsem byl v práci a taky to celkem šlo... Dneska jsem padl... Dodělala mne obdržená pokuta... grrr
Na jedné konečné stál na místě vyhrazeném pro autobusy vůz zásobující nápoji založenými na cukru a kyselině fosforečné... když jsem ho vyháněl, navrhl mi, že vycouvá a já nacouvám místo něj. Tak jo, jenže ten blb zastavil a já do něj nacouval... a tak mne to stálo 1000...
Naštval jsem se, zpotil, nastydl, a padnul. už zase nemluvím a byl jsem moc rád, že se našel kolega, který mne vystřídal... Takže ležím a hodlám se vystonat.
Do práce až v pondělí.

Nový příspěvěk

Už dva týdny se snažím sesmolit další cosi o tom, Jaké to je býti řidičem autobusu. Tentokrát jsem si vzal na přetřes cestující. A nějak jsem se do toho zamotala zatím jsem se nevymotal... přesně jak říká klasik: "Kdo se tady zamoce už se nikdy nevymoce..."
Je toho tolik co chci napsat a zároveň toho zase nechci napsat moc. Nebyl bych úplně rád, aby se někteří poznali. I když, možná by se pak i něco změnilo...
Ale to co se stalo dneska to nelze nelze nenapsat. Dneska mne dorazil malej kluk... tak deset let. Napřed za mnou přišel, při jízdě a chtěl dobít předplacený kupon, že mu bude končit. Tak jsem mu vysvětlil, že to v autobuse neumíme a že musí do Informační kanceláře. Potud dobrý. Jenže při výstupu mi ukázal prostředníček... To jsem nepobral... Zastavil jsem bus a vyběhl na něj, jako že, co to bylo? A on mi zamával... no, málem jsem ho přetrhl...
Takže občas je má práce nepochopitelná a adrenalinová.
Jdu spát. Dobrou noc

Naše kočky... pokolikáté už?

Je to už přes rok, co nám umřela Bílá. A tak, když jsem narazil v mobilu na její poslední fotografie, řekl jsem si, že se s vámi o ně musím podělit. Fotky jsou z července 2011.
Nazval bych to Bílá a bílá čokoláda...

Co to je?