Už dva týdny se snažím sesmolit další cosi o tom, Jaké to je býti řidičem autobusu. Tentokrát jsem si vzal na přetřes cestující. A nějak jsem se do toho zamotala zatím jsem se nevymotal... přesně jak říká klasik: "Kdo se tady zamoce už se nikdy nevymoce..."
Je toho tolik co chci napsat a zároveň toho zase nechci napsat moc. Nebyl bych úplně rád, aby se někteří poznali. I když, možná by se pak i něco změnilo...
Ale to co se stalo dneska to nelze nelze nenapsat. Dneska mne dorazil malej kluk... tak deset let. Napřed za mnou přišel, při jízdě a chtěl dobít předplacený kupon, že mu bude končit. Tak jsem mu vysvětlil, že to v autobuse neumíme a že musí do Informační kanceláře. Potud dobrý. Jenže při výstupu mi ukázal prostředníček... To jsem nepobral... Zastavil jsem bus a vyběhl na něj, jako že, co to bylo? A on mi zamával... no, málem jsem ho přetrhl...
Takže občas je má práce nepochopitelná a adrenalinová.
Jdu spát. Dobrou noc
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Blog je mrtev
P o několika marných pokusech oživit toto místo, si i Google všiml. že sem skoro nikdo nechodí a že zde není nový obsah. A tak to přiznávám...
-
Když vidím, jakou čtenost má první příspěvek s tímto názvem, nedá mi to a musím napsat pokračování. Tento příspěvek, dokonce dnešním dnem do...
-
Název moc krásné písničky z roku 1974, kterou zpívá Petr Rezek. Tahle písnička byla svého času zakázaná. Proč... Zpívá přitom o něčem, co j...
-
Ve svých necelých 40 jsem se rozhodl, že se stanu dárcem. Tak trochu všemu navzdory. Chtěl jsem jím býti již dříve, ale léta jsem se krmil l...
Žádné komentáře:
Okomentovat