Už dva týdny se snažím sesmolit další cosi o tom, Jaké to je býti řidičem autobusu. Tentokrát jsem si vzal na přetřes cestující. A nějak jsem se do toho zamotala zatím jsem se nevymotal... přesně jak říká klasik: "Kdo se tady zamoce už se nikdy nevymoce..."
Je toho tolik co chci napsat a zároveň toho zase nechci napsat moc. Nebyl bych úplně rád, aby se někteří poznali. I když, možná by se pak i něco změnilo...
Ale to co se stalo dneska to nelze nelze nenapsat. Dneska mne dorazil malej kluk... tak deset let. Napřed za mnou přišel, při jízdě a chtěl dobít předplacený kupon, že mu bude končit. Tak jsem mu vysvětlil, že to v autobuse neumíme a že musí do Informační kanceláře. Potud dobrý. Jenže při výstupu mi ukázal prostředníček... To jsem nepobral... Zastavil jsem bus a vyběhl na něj, jako že, co to bylo? A on mi zamával... no, málem jsem ho přetrhl...
Takže občas je má práce nepochopitelná a adrenalinová.
Jdu spát. Dobrou noc
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Blog je mrtev
P o několika marných pokusech oživit toto místo, si i Google všiml. že sem skoro nikdo nechodí a že zde není nový obsah. A tak to přiznávám...
-
Znám mušku v mléce tonoucí, znám šat, jak lidi přejinačí, znám slunný čas i vichřici, znám jabloň, kde se plody zračí, znám strom, jejž ...
-
Když vidím, jakou čtenost má první příspěvek s tímto názvem, nedá mi to a musím napsat pokračování. Tento příspěvek, dokonce dnešním dnem do...
-
Docela často přemýšlím nad otázkou, kterou pokládám v názvu tohoto příspěvku. Sama od sebe mne napadle několikrát jako malého, když jsem fas...
Žádné komentáře:
Okomentovat