Jeké to je... O cestujících poprvé.

Asi ta nejdůležitější věc na mojí práci jsou cestující. Denně jich převezu od několika desítek po několik set. Některé potkávám pravidelně, jiné občas. Některé si pamatuji, jiné zapomínám. Oni jsou to co mi práci vylepšuje i kazí... Jsem rád, že dělám na lince, kde cestující odbavuji osobně. Představa, že bych pracoval v uzavřené kukani oddělen od cestujících mne poněkud děsí. I když i ta uzavřená kukaň má leckdy své výhody. Pokusím se tady popsat několik typů cestujících, které potkávám. Třeba se tam taky najdete...
Asi ta nejhorší sorta cestujících jsou prudiči. Není jich moc, ale i jeden týdně stačí. Takového cestujícího nelze ničím uspokojit. Takový cestující vám vynadá hned pi nástupu do autobusu. Buď jedete moc pozdě, nebo brzo, nebo jste ho nepozdravil dost nahlas... Prudičů je několik typů. Ti základní dva jsou časoměřiči a rychloměřiči.
Časoměřiči jsou lidé s absolutně přesnými hodinkami Tak přesnými, že atomové hodiny jsou absolutně nepřesné. Tito cestující jsou schopni vás upozornit i na několika vteřinové zpoždění. Můžete mít puštěné rádio s časovým znamením a odjíždět úplně přesně na dlouhé pípnutí, stejně se dozvíte, že i v rádiu jim to jde špatně...
Rychloměřiči zase mají nějaký přesný tachometr v hlavě a vždy jedete rychle nebo pomalu byť jen o kilometr v hodině. Případně moc prudce brzdíte či zrychlujete. A nepřesvědčí je ani to, že si nevylijete kafe z hrnku, který vám leží na palubce...
V poslední době se ještě objevují směnárníci. Ti vám platí co nejlevnější jízdenku co největší bankovkou nebo vám dají i 50 korun v korunách a dvoukorunách...
Velmi zvláštními cestujícími jsou důchodci. Většina kolegů je nemá ráda. A je to velmi pochopitelné, protože mnoho z nich patří zároveň do kategorie prudiči. Takoví vadí i mně. Ale jinak jsem spíše jeden z mála, který proti nim něco nemá. Přistupuji k nim tak, že taky na tom budeme jednou stejně, ne-li hůř...  Tak se snažím zbytečně jim nekomplikovat život. Případně jim i prosadit místo k sezení, když není žádné volné. Díky tomu vím, že  je mezi nimi mnoho milých lidí. A co na  tom, že ji to trvá déle do schodů... a že jim trvá déle, než najdou drobné...  A tak od jednoho pána pravidelně dostávám něco na zub. Jedna paní mi zase dala lahev medu...
A protože je toho hodně co psát a já nějak nejsem úplně zcela ready to dopsat najednou, bude pokračování. V něm se dočtete něco o harantech a tyčovkách...