Zase ty zuby...

Když už se tak nějak začalo svítat na lepší časy a já se konečně dokopal k tomu dojít si k zubaři, vyskytly se komplikace. Když už jsem byl skoro objednaný rozpadl se mi jeden zub. Musel jsem navštívit místní pohotovost. Zde se mi dostalo kázání o tom, že zub lze ještě zachránit a že by to stálo asi 5000...  mimochodem ze zubu zbyl jen kořen...  Ke starému se mi nechtělo právě kvůli tomu rozpadlému zubu, léčil mi ho ani ne před rokem a od začátku jsem z toho neměl dobrý pocit a pan doktor mi nevěřil...
Tak jsem si našel nového - jedna cestující mi doporučila svého. Je sice v jiném městě, ale stále je dostupný. A měl čas skoro hned. Při prohlídce mi udělal pár rentgenů a vypadá to, že ještě dvě plomby od starého lékaře jsou prohnilé... No a ten kořen... Protože dle zubaře došlo k odloučená zubu od lůžka, musel ven... Bylo to celkem hned. Jenže se ukázalo, že je to jen začátek...
Zub trhali ve čtvrtek. V sobotu ráno mne to vzbudilo v šest. V osm ráno na pohotovosti jsem byl cca šestý. Pan doktor z východu mi zase dal kázání o tom, že zuby se netrhají ale... Pak jsem dostal anestezii a následně, dosti nešetrně, mi ten hnus a tak pěkně oškrábal... Fuj to bylo.
V neděli v noci mne to vzbudilo už v jednu... takže jsem se moc nevyspal a zase na pohotovost...
Je neděle večer a zub trochu bolí. Ošetření však tentokrát proběhlo trochu jinak a mám z něj lepší pocit.
Doufám, že se dnes konečně vyspím.

Ochutnávka

Psal jsem, že ještě píšu jednu drobnost, tady je ochutnávka.

Naši koucouři

Tak to tady flákám...

Tenhle článek jsme rozepsal v sobotu a dnes je středa. Nějak v poslední době není na nic čas. A hlavně myšlenky a vůle. Mám za sebou velmi podivné dva týdny... Z toho prvního si pamatuji snad jen čtvrtek, kdy se mi začalo nedařit... Prostě se mi na paty přilepila smůla...
I když, ta legrace vlastně začala ještě o týden dříve...
Teď je to třetí víkend, co nás opustil bojler. Dcera se chtěla vykoupat a voda byla studená. Zjevnou závadu, upadlý drát, jsem opravil. Bohužel jsem při té opravě zjistil, že topné těleso začíná prosakovat a že nás opustil termostat. Obojí po méně než dvou letech... Takže následující týden byl ve znamení shánění bojleru. To se nakonec podařilo. A podařilo se jej i zapojit. Ale byl to veselý týden.
Z dnů co následovali si moc nepamatuji. Jen ten čtvrtek, kdy sem se málem "přizabil" při chůzi po rovině. Prostě sem blbě šlápnul a bylo to...
Chtěl jsem toho napsat mnohem víc, ale po tom co jsem v neděli vylezl z vany mne nějak opustilo, co jsem chtěl napsat...
Teď mám dovolenou. Vzal jsem si ji, abych si odpočinul. A abych udělal doma nějaké resty. Zatím se mi nepovedlo ani jedno.
Tudle jsem tu zmiňoval nešťastný "rozchod". Či jak nazvat konec jednoho přátelství... Zase se mnou jela a potřebovala dobít peníze, jenže to tak jako zašeptala. tak jsem se zeptal... A najednou byla tak nepříjemná... no, někde je asi chyba... Ale tentokrát to nebylo na mém vysílači.
Jinak se pokusím psát zde každý týden, co se mi děje. Tak uvidíme...
Pro teď konec. V současnosti tvořím ještě článek o "tyčovkách" a ještě jednu drobnost...

Jaké to je... O cestujících podruhé

Posledně se mi nepodařilo dokončit článek o cestujících. Asi bych měl všechno mnohem jednodušší, kdyby pro mě všichni byli kaštani a nebo jen prudiči, jako pro většinu kolegů. Jenže já musím být za každou cenu jinej. Na dnešek jsem si původně připravil dvě velmi zajímavé kategorie cestujících. Děti všeho pohlaví postrádající výchovu - Haranti a slečny a ženy všeho věku, které mají řidiče za zajímavý cíl jejich tužeb - tyčovky.

Nebojte se, žiju

Konečně se mi podařilo dopsat 2/3 příspěvku o cestujících. Naplánoval jsem vydání někdy do budoucna :) A teď tu smolím něco aktuálního. Tak mám pár věcí na srdci - tu jsou:
Přemýšlel jsem o otázce, kterou mi položila jedna čtenářka - co jezdím za linky... NO... to je otázka. Problémem, je, že mám trochu strach z reakcí lidí v mém okolí. Už jsem tu kdysi napsal cosi více odhalujícího a dostal jsem "napomenutí". A kdo se podívá do mých starších článků, najde kraj a minimálně jedno město, kam pravidelně jezdím. K tomu prozradím, že tento týden mají děti prázdniny. Více osobně, tomu kdo mne pozná.
Zjistil jsem, že nejlépe se mi píše ve vaně. Problémem je, že v té vaně někdy nevydržím dost dlouho na to, abych něco sepsal. Umýt se ale stačím... skoro vždy :-P
Je to něco přes rok, co díky nešťastnému nedorozumění nemluvím s jednou osobou. Byla to hlavně její volba, nebo to byla volba jejího tehdejšího přítele... No těžko říci... Jen už tehdy, když mi její přítel telefonoval a vyhrožoval, mi bylo jasné, že se rozejdou. I to že jsem tenkrát podrýval její jistotu (nejistotu) v ten vztah, stálo za naším nedorozuměním.
Občas jsem velmi kontaktní. Mezi přáteli si to mohu dovolit. Kdysi jsem byl v partě lidí, kde objetí a tělesný kontakt patřil něčemu normálnímu. Dodnes si pamatuji, jak jsme z toho byl vyděšený, když k představování patřila nejen podaná ruka, ale i poplácání po zádech, obejmutí a od dívek i pusa... A že to byla pusa plná života... Jo to mi bylo okolo dvaceti a jezdil jsem do Moravského krasu. U ohně jsme seděli kluk holka, a nevadilo že ti dva k sobě nepatří - na první pohled to nebylo vidět... A bylo tom moc příjemné a nikdy nikoho nenapadlo toho jinak zneužít. Na Moravě už jsem dlouho nebyl...
Proč však o tom píšu. Kolikrát aby se člověk bál vrátit peníze a toho druhého se nějak "jinak" dotknout... Kolikrát mám pocit, že by některý z mých známých potřeboval objetí. Mám tedy problém obejmout chlapa... protože je chlap... Ale vzít ho okolo ramen... v tom nic není. A mám problém obejmout i ženskou, aby si nemyslela víc... Moravo a mé mládí, kde jste...
Proto je moc fajn, když se alespoň jedou za čas najde někdo, kdo si aspoň popovídá. Děkuji...
Komu se zdá, že jsem ten konec odbyl, je to tak, vylezl jsem z vany...
R8no vstávám ve 4:00 dobrou noc.