Většinu svého dosavadního života jsem strávil v Praze. Vyrůstal jsem v okrajové části V Praze 9. Bylo tam krásně, čtvrť rodinných domků, rybník, lesík... klid a pohoda. Nejbližší sídliště 1 km do kopce. Nejbližší zastávka autobusu tamtéž. Škola byla za rybníkem, který měl však 14ha, takže cesta do školy trvala 15 minut... A když jednou místo podchodu pod tratí bylo koupaliště, trvala cesta i déle. A když zamrzl rybník, byli jsme ve škole i za 5 minut. Bylo to krásné dětství.
úterý 25. února 2014
neděle 23. února 2014
bez nadpisu
Po dvou týdnech čtení toho, co jsem v minulosti napsal, a po dvou týdnech přemýšlení o totmtéž, mohu konstatovat jen to, že se mi moc nechce číst, co jsem psal. A ohledně mazání - nebudu mazat. Taky proč. Když budu chtít najdu v Googlu stopy i po mých velmi starých věcech... Co se stalo, stalo se a nic s tím neudělám. Litovat nebudu. A snad se i poučím. A navíc, co se teď zdá jako chyba se časem může ukázat jako dobrý krok. A naopak.
Něco k mé historii - první blog jsem si totiž psal již veeelmi dávno. Na přesné datum si nevzpomenu :-P stejně jako na data jiných událostí mého života... Například vím, kdy jsem se narodil. A kdybych to zapomněl, najdu to v občance. Vím zhruba, kdy se narodily děti. Teda skoro přesně :-P O moc víc toho nevím... Vím, že nic nevím a kolikrát ani nevím, že vím...
K otázce z minula - ono mazání minulosti - aniž bych to věděl, narazil jsem na stejné téma, jako jedna stará známá. Upozornil mne na to "neznámý" přítel a sledování přístupu k mému blogu. Po letech se vrátila ke svému blogu a hned hodlá začít mazáním... Se slovy, že není pyšná, na to co se dělo... Co na to říci? Zase jen, co stalo, stalo se... Z minulosti je třeba se poučit... A litováním se a mazáním ničeho nedocílí. Navíc se tak velmi snadno dosáhne jen degradace minulosti...
Jinak se nemohu nabažit krásného slunečného počasí. Sice, slovy klasika, tento způsob zimy zdá se být poněkud nešťastným. V zimě má být zima a ne teplo. V zimě má být sníh a ne to co teď. Vždyť je přece únor... Co bude v srpnu?
A jak tak čtu co jsem vyplodil výše - ono to nedává smysl... Přesto publikuji...
Něco k mé historii - první blog jsem si totiž psal již veeelmi dávno. Na přesné datum si nevzpomenu :-P stejně jako na data jiných událostí mého života... Například vím, kdy jsem se narodil. A kdybych to zapomněl, najdu to v občance. Vím zhruba, kdy se narodily děti. Teda skoro přesně :-P O moc víc toho nevím... Vím, že nic nevím a kolikrát ani nevím, že vím...
K otázce z minula - ono mazání minulosti - aniž bych to věděl, narazil jsem na stejné téma, jako jedna stará známá. Upozornil mne na to "neznámý" přítel a sledování přístupu k mému blogu. Po letech se vrátila ke svému blogu a hned hodlá začít mazáním... Se slovy, že není pyšná, na to co se dělo... Co na to říci? Zase jen, co stalo, stalo se... Z minulosti je třeba se poučit... A litováním se a mazáním ničeho nedocílí. Navíc se tak velmi snadno dosáhne jen degradace minulosti...
Jinak se nemohu nabažit krásného slunečného počasí. Sice, slovy klasika, tento způsob zimy zdá se být poněkud nešťastným. V zimě má být zima a ne teplo. V zimě má být sníh a ne to co teď. Vždyť je přece únor... Co bude v srpnu?
A jak tak čtu co jsem vyplodil výše - ono to nedává smysl... Přesto publikuji...
středa 12. února 2014
Proč tu dva měsíce nic nebylo
a možná už ani nebude...
Mám sice v různém stádiu rozepsanosti několik konceptů, ale nějak nemám chuť pokračovat.
Na začátku prosince byl hlavní důvod proč nepíšu nedostatek času. Potom se přidala otrávenost a naštvanost. Teď to tak nějak doznívá a nevím jestli budu pokračovat. Prostě nevím.
Kdysi jsem řešil, co mohu a co nemohu sem napsat, abych se příliš neodhalil. V podstatě jen málo lidí ví ode mne, že si píšu blog. Na prstech jedné ruky bych je spočítal... A zatím zdá se, to nikdo další neví. Přesto jsem dostal zpět odezvu, která mne mírně řečeno, vyvedla z míry. Tuším odkud to přišlo a nejraději bych tomu člověku nikdy ani slovem nenaznačil, že tohle místo existuje...
Jo hold lidi umí být zlí. A nějak se podařilo rejpnout si správně a asi docílit toho, že jsem umlkl. Teď přemýšlím, že onu osobu nenechám vyhrát. Jen si musím přečíst co jsem napsal, aby nikdo nemohl nic použít proti mě a mým blízkým. Již kdysi jsem musel pár článků přepsat a teď možná budu muset i mazat.
Takže zatím nevím.
A jedna otázka na závěr. Nesouvisející s tím, co píšu výše. Proč mají dívky či ženy pocit, že zapřením minulosti minulost zmizí? A konec konců to lze aplikovat obecně na obě pohlaví. Proč tedy?
Mám sice v různém stádiu rozepsanosti několik konceptů, ale nějak nemám chuť pokračovat.
Na začátku prosince byl hlavní důvod proč nepíšu nedostatek času. Potom se přidala otrávenost a naštvanost. Teď to tak nějak doznívá a nevím jestli budu pokračovat. Prostě nevím.
Kdysi jsem řešil, co mohu a co nemohu sem napsat, abych se příliš neodhalil. V podstatě jen málo lidí ví ode mne, že si píšu blog. Na prstech jedné ruky bych je spočítal... A zatím zdá se, to nikdo další neví. Přesto jsem dostal zpět odezvu, která mne mírně řečeno, vyvedla z míry. Tuším odkud to přišlo a nejraději bych tomu člověku nikdy ani slovem nenaznačil, že tohle místo existuje...
Jo hold lidi umí být zlí. A nějak se podařilo rejpnout si správně a asi docílit toho, že jsem umlkl. Teď přemýšlím, že onu osobu nenechám vyhrát. Jen si musím přečíst co jsem napsal, aby nikdo nemohl nic použít proti mě a mým blízkým. Již kdysi jsem musel pár článků přepsat a teď možná budu muset i mazat.
Takže zatím nevím.
A jedna otázka na závěr. Nesouvisející s tím, co píšu výše. Proč mají dívky či ženy pocit, že zapřením minulosti minulost zmizí? A konec konců to lze aplikovat obecně na obě pohlaví. Proč tedy?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)