Je skoro konec prázdnin a já si je tak nějak nestačil ani užít. Od rána do večera v práci. Jeden den nevím, co bude druhý. A k tomu problémy... Nemá cenu se zde z nich vypisovat - nepomohlo by to... Navíc jeden z důvodů, proč nepíšu, je strach z toho, kdo si přečte co napíšu a jak to pochopí. Možná jsem jen paranoidní...
Taky mám problém dost dlouho se soustředit. dost dlouho na to, abych si mohl sednout a něco v klidu napsat. A ono, je to i o tom klidu.
Tenhle týden mám dovolenou. V pondělí jsem si udělal výlet ke Kutné Hoře. V úterý jsem pracoval na autě. Ve středu jsem byl pro neteře a co bylo včera si tak nějak nepamatuji. A navíc na mne něco leze. A jsem nevyspalý.
A nedávno mi umřel kolega. Bylo mu 31 let. Jeden z těch kolegů, který byl možná i kamarád... Škoda jen, že jsme nebyli lepší kamarádi... A já mu nebyl ani na pohřbu. Pohřbů se bojím.
Musím se tady taky trochu pochlubit - byl jsem darovat krev. Prvně v životě. Jsem ale teď v takovém psychickém stavu, že se obávám, že mne podruhé nepozvou...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Blog je mrtev
P o několika marných pokusech oživit toto místo, si i Google všiml. že sem skoro nikdo nechodí a že zde není nový obsah. A tak to přiznávám...
-
Znám mušku v mléce tonoucí, znám šat, jak lidi přejinačí, znám slunný čas i vichřici, znám jabloň, kde se plody zračí, znám strom, jejž ...
-
Když vidím, jakou čtenost má první příspěvek s tímto názvem, nedá mi to a musím napsat pokračování. Tento příspěvek, dokonce dnešním dnem do...
-
Docela často přemýšlím nad otázkou, kterou pokládám v názvu tohoto příspěvku. Sama od sebe mne napadle několikrát jako malého, když jsem fas...
Žádné komentáře:
Okomentovat