Včera mi bylo málo dneska je mi moc...

Tahle písnička se teď na nás valí ze všech stran. A je to písnička, která jako by mi mluvila z duše... Písnička je od Xindla X neboli Ondřeje Ládka. Ten je o tři roky mladší jak já, stejně jako moje sestra. Ale v téhle písničce mi padl do noty, což by se o mé sestře říci nedalo.
Celou písničku určitě najdete na YouTUBE a text třeba tady.
Já bych se trochu zamyslel jen nad těmi částmi textu, které mi něco říkají. A i přes to co je napsané níže, je to hezká písnička

Hned na začátku písčiny se autor svěřuje
Ujel mi vlak i poslední metro,
ještě jsem nebyl in a už jsem retro.Když se koukám kolem sebe a do historie, tak tohle na mne sedí dost přesně, hlavně v oboru kultury - vždy se mi více líbila starší tvorba, než ta současná. A to i tak, že dnes se rád koukám na filmy, které se mi v mládí a dětství nelíbily. A muziku mám nejraději ze 60´ a 70´ let stále. A ve výtvarném umění stále vedou impresionisté.

Než jsem se z pulce vyloup v samce,
co má všechno pod palcem,
v den svý šance na poslední jamce zaspal jsem.Tady mi to moc nesedí. Pulec jsem stále a Asi jsem ještě neměl šance. Nebo jsem neměl ty, který jsme měl zaspat.

Ujel mi vlak, tak už to chodí,
hlavu nevěším, pojedu lodí.
Než si to hodit, spíš se hodím do pohody u vody
a počkám si až retro zase přijde do módy.Pocit že mi ujel vlak jsme ještě neměl. A když mi ujelo metro, tramvaj či cokoliv dalšího, proč se honit, když jede dalším nebo když je další varianta... A házet si to? Proč? A že něco není v módě...

Jó, stále mě to baví, sázet se s osudem,
byť čas utíká víc, než je milo.
Stále věřím, že ze mě ještě něco bude,
no jo, ale co když už bylo?S osudem jsem se raději nikdy moc nesázel. Tak nějak to není nic moc pro mne. Čas a jeho útěky... Čas má totiž tu vlastnost, že běží vždycky jinak rychle, než člověk potřebuje. A to se za volantem autobusu projevuje obzvlášť. A co ze mne bude, či bylo? Aktuálně bych měl být hlavně otcem. A to je to jediné co opravdu chci být.

Včera mi bylo málo, dneska je mi moc,
jak se to stalo, nevím.
Každopádně jsem zas v blbým věku
a jedu mimo trať a říkám si tak ať,
vždyť všechny mosty vedou beztak po stý přes tu stejnou řeku.

Všechno je relativní - i ten věk. Jde jen o to, z jakého pohledu se na ten věk člověk kouká. Já si myslím, že je mi tak akorát. V současné době mne totiž nenapadá nic, na co bych byl moc mladý, nebo moc starý. I když to o blbým věku... A co se týká pořekadla, které říká: "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky". To si vykládá, asi trochu jinak, než ostatní - protože podle mne není žádná řeka dvakrát stejná.

O kus dále slyšíme jak Xindl zpívá další věc, která by se dala srovnat se mnou.
a jsem radši vám všem pro smích než abych byl sobě k breku.Lidi jsou divný. A byl bych moc rád, abych se nad názory ostatních povznesl. Nejsem toho moc schopen, a tak je lepší být za šaška a blázna.

Ujel mi vlak před rokem v dubnu, to už tady bylo
ještě jsem nezmoudřel a už zas blbnu.
Jak dopustil jsem to, že život protek mi mezi prsty?
Nevím, věřím, že až se prospím, pochopím, co s tím.
Nezmoudřel jsem a ani nevím, jestli jsem kdy byl, a jestli kdy chci být moudrý... A co to je moudrost? 

Život mi snad mezi prsty neprotek - ještě dost ho mám před sebou. A věřit, že spánek pomůže v chápání čehokoliv?... To není úplně od pravdy. Ne nadarmo se říká že "Ráno je moudřejší večera"