V poslední době mám na toto "zranění" docela štěstí. Co rok aspoň jednou. Loni při zimních prázdninách to byla levá noha, tentokrát ta druhá. V zimě mne to uzemnilo na týden, tentokrát mám na léčbu jen dva dny. Původně jsem nechtěl žádný, pak to vypadalo rovnou na pět a teď to byly jen dva. Jeden kolega má bohužel mnohem větší problémy, tak jsem nakonec musel do práce dříve. Naštěstí to už celkem šlo.
Díky tomu jsem se zase dostal k sledování filmů. Asi o tom i něco napíšu, uvidíme.
Díky tomu jsem napsal pár dalších věcí sem na blog.
Díky tomu jsem přečetl pár zajímavých knih.
Díky tomu jsem přibral aspoň pět kilo.
Díky tomu jsem rád, když noha nebolí.
Nedávno mi sestřenka připomněla můj první a poslední skautský tábor. Vyvolalo to ve mne pár docela pěkných vzpomínek. Možná sem o tom napíšu.
Štve mne situace s nejstaršími dětmi. Vůbec to nezvládám a nemám ani jak a s kým to řešit a probrat. Jo, je to tak. Moje žena se snaží jak může, ale není bohužel objektivní, ani nemůže. Psycholožka, ke které chodím je v tomto směru nepoužitelná. Je moc mladá a nějak se mi nepodařil najít k ní cestu. Prostě jí nevěřím co dělá... V drobnostech mi pomohla, ale vůbec nemám chuť tam jít znova.
A taky nemám žádného kamaráda, se kterým to sdílet. Možná by se našli jeden/dva kolegové, ale...
Žádné komentáře:
Okomentovat