Láska bez podmínek?

Nedávno jsem narazil na facebooku na toto téma. Je to téma, které se vrací. Nejen mě, ale i mnoha dalším lidem...
A tak jsem si nadpis článku protáhl Googlem. A našel, že na toto téma bylo naspáno veeeeeelmi mnoho.
A tak začnu citátem z jednoho z článků, který jsme našel díky Googlu.

„Aby jedinec mohl říct ,,Já tě miluju.“ musí být nejdříve schopen říct ,,Já…“

 Ayn Rand 

Ten článek je tady

A ač začal hezkým citátem, tak s ním v mnohém nesouhlasím a hlavně s jeho závěrem, kde autor říká:

Jen taková osobnost je schopná říct: ,,Miluju tě, protože představuješ něco, čeho si vážím a co obdivuju, co máme společného nebo čeho jsi dosáhl/a. mou lásku sis zasloužil, stejně jako já věřím, že si zasloužím tvou. Pokud tyto vlastnosti na jedné nebo druhé straně zmizí, zmizí následně i ona náklonnost mně k tobě nebo naopak.“

Podle mne ten závěr rozporuje sám sebe, zralá osobnost nepotřebuje říkat "zasloužil jsi si /zasloužím si"

Další článek na toto téma, zde, mne oslovil proto, že zátěž, která je v něm popisovaná je vidět na mnoha lidech a mnoho z nich ji dále přenáší na své děti a jejich prostřednictvím se asi bude šířit dál...

Nedostatek bezpodmínečné lásky a přijetí v dětství vede ke ztrátě zdravého sebevědomí a sebedůvěry. Dál se chováme tak, že si uznání a lásku musíme zasloužit. To vede k potřebě získat uznání, pochvalu nebo jakoukoli formu kladné odezvy od okolí. Kde se takový deficit bere? Ve výchově…

Kolik z nás si toto uvědomí, a kolik z nás je schopno s tím něco dělat?

Další článek je z webu www.jsemzena.eu. A ač je věnován ženám 30+, troufám si říci, že autorka jaksi je v závěru mimo. Tady má částečně pravdu...

Bezpodmínečnou lásku je možno dát dětem do tří let. Do tří let totiž dítě nevládne autonomií. A od tří let výše už jde o podmínky. Co ano, co ne, co je v normě a co je za hranicí. Co člověk to odlišné hranice a celý dospělý život jde o snahu (větší či menší) své hranice sladit s ostatními, v rámci spokojeného soužití.

Na konci rozporuje tyto tři mýty jako nesmysly.hlavně z roviny "Já": 

Mýtus č.1 - Mám právo být milován takový, jaký jsem.
Mýtus č.2 - Nemusím se měnit. Jsem jaký jsem a když se ti to nelíbí…
Mýtus č.3 - Láska si neklade podmínky.

Základem však je, hlavně s prvními dvěma pracovat (v podstatě mi přijdou jako jedna množina) - pokud nebudu pracovat sám se sebou a zůstanu jaký jsem, nikam se nedostanu ...

Třetí mýtus je vlastně o tomtéž - bud mám někoho rád bezpodmínečně, nebo ho mám rád o ty podmínky méně. Je to i otázka kompromisu. A pokud nás ten kompromis tlačí jak kamínek v botě, pak si buď zvyknu, nebo kamínek vyhodím... V partnerství, jakémkoliv, buď změním sebe, či své vnímání, nebo partnera...

Poslední dva články tady a tady se oba věnují jedné knize - knize Láska bez podmínek 

A tak završím dalšími dvěma citáty, které se mi moc líbí

Ať jsi jakýkoliv, můžeš s důvěrou vyjadřovat své myšlenky a pocity. Nemusíš se bát, že o mou lásku přijdeš, nejsou tu žádné výhrady ani klauzule, žádné dodatky ve smlouvě. Jediné, co žádám je, abys mě navždy uschoval v paměti jako někoho, kdo tě opravdu miluje.

Není třetí možnost: láska je buď podmínečná, nebo bezpodmínečná. Buď si člověk klade podmínky, nebo ne. A v jaké míře je klade, v takové míře toho druhého ve skutečnosti nemiluje. Nabízí mu pouze výměnu, ne dar. A pravá láska je a vždy musí být darem ve svobodě.

Dušený ve vlastní šťávě - dovolená 2015

Tento článek jsme začal psát před třemi lety. Letos je podobnost počasí dost zarážející. Akorát je to o dva až tři týdny dříve.
Někde jsem četl vtip, že to co nám teď příroda předvádí, je demoverze krematoria. Zdá se, že tato humorná poznámka není daleko od pravdy.
Tenhle příspěvek jsem začal psát na začátku prázdnin (2015) a od té doby jsem se nikam nedostal. Horko, horko a ještě větší horko mi z hlavy vysálo úplně vše.
Minulý týden jsem konečně dostal dovolenou a tak jsme se s rodinkou vydali na cestu po republice s cílem... který zde neuvedu, protože se nesplnil...
První den jsme dojeli kousek za Český Brod ke kamarádce, u které jsme dali grilovanou večeři a přespali jsme ve stanech na zahradě.
Druhý den jsme vyjeli směr Sázava. Navštívili jsme Světlou nad Sázavou a nakonec jsme dojeli do kempu na Stvořidlech. Sázava v těch místech je krásná.

Třetí den jsme vyrazili dále na východ. Směr hrad Pernštejn a dál. Na Pernštejn jsme se nakonec dostali. Na tenhle hrad jsem se chtěl dostat už v cca mých 15ti letech. A podařilo se mi to až teď o čtvrt století později. A to se to ještě mírně zkomplikovalo tím, že jsem pod hradem zjistili, že nám došla hotovost. A nakonec jsme se na hrad dostali. Ten den dopoledne totiž zprovoznili platby kartou.

Takže se mi konečně podařilo shlédnout můj vysněný hrad. Akorát tenkrát bylo parkoviště nad hradem a cesta k němu byla celkem pohodlná. Letos (2015) bylo parkoviště pod hradem a nevím proč, ale ten hrad stojí fakt na kopci... Už během prohlídky jednotliví členové rodiny odpadávali a posedávali, kde se dalo.

Po příchodu zpět k autu se začalo projevovat uhřátí. Takže hurá hledat nějaké ubytování. Tenkrát jsem hledal ubytování na hotel.cz, kde se ukázalo, že údaje na webu neodpovídají realitě. Potom jsme zkusili booking.com - tady zase se ukazovali hotely všude jinde, než kde jsme potřebovali. Nakonec jsem vzal do ruky mapu, a hledal, kam jsme schopni dojet. A nakonec jsem našel hotel nedaleko zámku Bučovice.

Tady jsem se nakonec vykřesali z úžehů a úpalů a po dvou dnech vyrazili zpět domu. Sečteno a podtrženo, to nebyla špatná dovolená. A v dalších letech už jsem poučeni dopadli lépe.

O Tyčovkách

Tohle téma chci zpracovat docela dlouho. K řidičům autobusů tak nějak patří obdivovatelky a k tomu často patří mimomanželské poměry. Hloupé je, že chci psát o tématu, které téměř neznám osobně...
Občas se i u mne vyskytne nějaká ta obdivovatelka... Jen nejsem schopen překročit určitou hranici. Nějak nemám povahu na to, abych měl vztah jen pro sex. Ač, slovy klasika, Sex je sice jediná námaha, která stojí za to, zároveň z minulosti vím, že to bez vztahu neumím. Navíc nevěřím totiž, že se to člověku nějak nevrátí. Ale je to můj postoj a vychází z mých zkušeností a z toho, co jsem odposlechl... A viděl...

Podstatná většina kolegů je rozvedená. Dost kolegů má spřízněné cestující na každé lince... několik jich má vztahy vedle manželství...
Někoho by napadlo, že závidím. Opak je pravdou.
Když mají více než jednu, je často problém uhlídat si, aby se nepotkaly.
Obecně uhlídat, aby se milenky nepletly do manželství, nebo stálejšího partnerství je nelehký úkol. Možná ani Asterix by to nezvládl...

Štve mne navíc přístup těch kolegů, kteří každou svolnou obdivovatelku využijí, použijí a odhodí. Už jsem slyšel i o pokusu o sebevraždu takové...
Navíc si pak ani většina takových kolegu těch holek neváží. Kdyby ty holky slyšely, co o nich povídají...
Pravda našly by se i takové, které řidiče loví. Není jich málo... A kolegové se chytají. I jsem zažil, jak se dvě cestující bavily o tom, že ulovily toho nového řidiče... Zase to není nic pro mne. Sice by to byl snadný sex, ale s někým povrchním... možná až bez ducha...