Láska bez podmínek?

Nedávno jsem narazil na facebooku na toto téma. Je to téma, které se vrací. Nejen mě, ale i mnoha dalším lidem...
A tak jsem si nadpis článku protáhl Googlem. A našel, že na toto téma bylo naspáno veeeeeelmi mnoho.
A tak začnu citátem z jednoho z článků, který jsme našel díky Googlu.

„Aby jedinec mohl říct ,,Já tě miluju.“ musí být nejdříve schopen říct ,,Já…“

 Ayn Rand 

Ten článek je tady

A ač začal hezkým citátem, tak s ním v mnohém nesouhlasím a hlavně s jeho závěrem, kde autor říká:

Jen taková osobnost je schopná říct: ,,Miluju tě, protože představuješ něco, čeho si vážím a co obdivuju, co máme společného nebo čeho jsi dosáhl/a. mou lásku sis zasloužil, stejně jako já věřím, že si zasloužím tvou. Pokud tyto vlastnosti na jedné nebo druhé straně zmizí, zmizí následně i ona náklonnost mně k tobě nebo naopak.“

Podle mne ten závěr rozporuje sám sebe, zralá osobnost nepotřebuje říkat "zasloužil jsi si /zasloužím si"

Další článek na toto téma, zde, mne oslovil proto, že zátěž, která je v něm popisovaná je vidět na mnoha lidech a mnoho z nich ji dále přenáší na své děti a jejich prostřednictvím se asi bude šířit dál...

Nedostatek bezpodmínečné lásky a přijetí v dětství vede ke ztrátě zdravého sebevědomí a sebedůvěry. Dál se chováme tak, že si uznání a lásku musíme zasloužit. To vede k potřebě získat uznání, pochvalu nebo jakoukoli formu kladné odezvy od okolí. Kde se takový deficit bere? Ve výchově…

Kolik z nás si toto uvědomí, a kolik z nás je schopno s tím něco dělat?

Další článek je z webu www.jsemzena.eu. A ač je věnován ženám 30+, troufám si říci, že autorka jaksi je v závěru mimo. Tady má částečně pravdu...

Bezpodmínečnou lásku je možno dát dětem do tří let. Do tří let totiž dítě nevládne autonomií. A od tří let výše už jde o podmínky. Co ano, co ne, co je v normě a co je za hranicí. Co člověk to odlišné hranice a celý dospělý život jde o snahu (větší či menší) své hranice sladit s ostatními, v rámci spokojeného soužití.

Na konci rozporuje tyto tři mýty jako nesmysly.hlavně z roviny "Já": 

Mýtus č.1 - Mám právo být milován takový, jaký jsem.
Mýtus č.2 - Nemusím se měnit. Jsem jaký jsem a když se ti to nelíbí…
Mýtus č.3 - Láska si neklade podmínky.

Základem však je, hlavně s prvními dvěma pracovat (v podstatě mi přijdou jako jedna množina) - pokud nebudu pracovat sám se sebou a zůstanu jaký jsem, nikam se nedostanu ...

Třetí mýtus je vlastně o tomtéž - bud mám někoho rád bezpodmínečně, nebo ho mám rád o ty podmínky méně. Je to i otázka kompromisu. A pokud nás ten kompromis tlačí jak kamínek v botě, pak si buď zvyknu, nebo kamínek vyhodím... V partnerství, jakémkoliv, buď změním sebe, či své vnímání, nebo partnera...

Poslední dva články tady a tady se oba věnují jedné knize - knize Láska bez podmínek 

A tak završím dalšími dvěma citáty, které se mi moc líbí

Ať jsi jakýkoliv, můžeš s důvěrou vyjadřovat své myšlenky a pocity. Nemusíš se bát, že o mou lásku přijdeš, nejsou tu žádné výhrady ani klauzule, žádné dodatky ve smlouvě. Jediné, co žádám je, abys mě navždy uschoval v paměti jako někoho, kdo tě opravdu miluje.

Není třetí možnost: láska je buď podmínečná, nebo bezpodmínečná. Buď si člověk klade podmínky, nebo ne. A v jaké míře je klade, v takové míře toho druhého ve skutečnosti nemiluje. Nabízí mu pouze výměnu, ne dar. A pravá láska je a vždy musí být darem ve svobodě.