A já makám, a dokonce i píšu, ale není čas...
Tuhle jsem si dokonce udělal výlet do Bratislavy - poprvé v životě.
Byl jsem tam 2 hodiny a jel zpět. Viděl jsme jen průjezd městem a autobusové nádraží... Koupil si kafe, pizzu a bagetu...
mám rozepsané cosi o nevěře, cosi o anonymech a přemýšlím ještě o jednom tématu.
Přemýšlím, jak se občas dokážu zmýlit v lidech. Je chyba ve mě nebo v nich? Ale logicky je to moje chyba, když od někoho něco očekávám a nedostane se mi toho. Když někomu věřím, a on mou důvěru zklame. Stejně tak, když mi někdo vyčítá a prská na mne různé věci, tak to odpovídá spíše o něm, než o mě.
Řeším jestli já jsem nezklamal... Ale vydírat se citově nenechám. Výtky typu, to jsi tedy kamarád, když...
To jsou spíše podpásovky a to se nedělá...
V nouzi prý poznáš přítele. V jakém období jsem, když zjišťuji, že ne každý, kdo se tváři jako přítel, je přítel?
Žádné komentáře:
Okomentovat