furt se něco děje

Nějak to tu spí. Od září mi zase začala škola a tak šílím z toho.
K tomu mi trochu trápí zdraví.
A navíc jsem se zase projevil, jako naivní trouba.
Tenhle příspěvek píšu už dva měsíce...

Ale popořadě. S tou školou skuhrám a skučím od začátku, a některé okolo mne to štve. Dost lidí mi říká, neblbni, to dáš, to půjde a tak podobně. Dělají to asi proto, že mi chtějí dodat sil. Jenže, to bych nebyl já, abych to nepochopil obráceně - když mi to ti lidé říkají, tak se tím cítím více zavázaný a je pro mne daleko těžší zvládat jakékoliv nesnáze. Bohužel mne to nemotivuje, ale zatěžuje. Mám problém si připustit, že prostě nemám kapacitu, že to takhle nejde, že není čas, prostor, síla, motivace...
A když to ukončím, mám pocit že si to neodpustím, a že tím mnoho lidí zklamu.

Zdraví - asi to je reakce na stres. Bohužel se mi trochu více kazí záda a krční páteř. Asi to všechno souvisí nejen se školou, ale i s tím dalším, o čem chci psát.

Možná ani nechci psát. Nevím... i vím. Dopisuji tento příspěvek po více jak deseti dnech.
Jsem naivní trouba a starej vůl... nestěžuji si, konstatuji. Jsem bohužel moc hodnej a věřím v to, že v lidech je něco dobrého.
Docela nedávno jsem někomu půjčil peníze. V životě jsem takovou věc neudělal.

Byla to holka. Podle vzorce - žena v ohrožení...
A já podlehl.
a přemýšlím jak to napsat, aniž bych byl sprosty a osobní. takže jsem vlastně zase tak moc nenapsal