Už týden jsou prázdniny

A nějak jsem si toho zatím moc neužil.
Bohužel prázdniny přinesly spíše problémy než úlevu. První víkend jsem pracoval. Trocha oddychu byla v pondělí, ale to jsem byl skoro mrtev... Pak se krásně naplno ukázalo, jak máme na prázdniny rozvržené směny - v podstatě, v práci jsme déle nebo stejně, ale za méně peněz. Jezdí méně spojů, tak nám mohou dát delší pauzy a ty jsou placené jen cca 1/3...
Ve středu jsme tedy byl 6 hodin v naší matičce stověžaté. A byl to den blbec. Skoro veškeré plány na ten den mi padly. Nejen ten hlavní ale i oba vedlejší. Navíc mi umřel Pou. I s telefonem... Ten mi vypadl, nebo mi byl vyndán z kapsy při vystupování z tramvaje. Spíš byl vyndán, protože se mi ztratily i papírové kapesníky ze stejné kapsy... V každém případě telefon upadl na zem a když jsem ho zvedl, byl displej praskly a nezobrazoval a i kousky krycího skla chyběly... ale vezměme to od začátku.
Napřed se mi udělalo cestou do Prahy tak divně, že bych nejlépe udělal, kdybych za volant pustil někoho jiného. Pak se ukázalo, že to bylo hlad.
Po příjezdu do Prahy jsem zjistil, že mi kocour pomočil brašnu od fotoaparátu - já blb ji nechal na zemi.
K tomu SMS od těhotné kamarádky, že jí není volno - že ty ženský tak málo vydrží. Jen jsou trochu těhotný, už zvrací a i na další věci se vymlouvají :P.
Záložní plán bylo kino. Tak jsem se vypravil do centra, kde se mi stalo to s tím telefonem. Do kina jsem chtěl jít na film Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Četl jsem knižní předlohu a byla skvělá. Nakonec jsem skončil v bazaru telefonů a přemýšlel jak vyřešit vzniklou situaci. Obstojný, byť bazarový telefon by vyšel na cca 1500 Kč. Tak jsem koukl po nových a jeden mne zaujal i tím, že k jeho nákupu byly bonusy ve formě peněz za odprodej starého telefonu a a další. Nakonec jsem tedy pořídil nový telefon za 2700 a... No nebyl jsem pochválen a ani tu radost jsme z toho nakonec neměl takovou.
O tři dny později je radost trochu větší... Ale je to o penězích.
Nakonec jsem skončil zpátky v autobuse a ani ty fotky jsem skoro žádné neudělal... 

...co se mi honí hlavou

Venku je teplo a cestující toho na sebe oblékají stále méně. V mnoha případech se na to moc hezky kouká. Hlavně na sličné slečny. Co vám budu povídat, mé oči si kolikrát dělají co chtějí. Bohužel mám i nos a dost často mne tak ta krása uvadne s výkřikem Deodorant!

Nedotknutelní / Druhý dech

Je poměrně časté, že se knižní předloha liší od filmu a naopak. Existují sice světlé výjimky, jako třeba Zelená míle od Stephena Kinga, ale to jsou opravdu jen výjimky.
V tomto příspěvku zase narazíme na přesný opak - V roce 2011 natočili ve Francii film Nedotknutelní. Námětem byl příběh francouzského kvadruplegika Philippa Pozza di Borgo a jeho kniha Druhý dech. A ta inspirace je opravdu jen v základních bodech. Ale, a je to velké ALE, není to na škodu věci, právě naopak.

SPIKNUTÍ, NEBO PRŮSER?

Následující věty jsem si bez dovolení a bezostyšně půjčil z knihe Erica Idla - Cesta na Mars. Trošku jsme to zkrátil, ale myšlenka zůstala. A opravdu se nebudu zlobit za jakýkoliv komentář pod článkem. Jinak moji odpověď tu najdete časem - je napsaná, ale není korigovaná. A knihu vřele doporučuji k přečtení

Existují dva protichůdné názory na život: spiknutí, nebo průser. Který z nich se vám líbí? Boží zákon, nebo Murphyho zákon? Nebo máte raději od každého kousek? Pánbůh mění, člověk mrví. Něco na způsob Rajské zahrady. Dostali jsme šanci a pěkněji zvorali. Nebo se vám představa Boha zajídá?
A nevím, co si počít s Bohem. Vy snad ano? Chápejte, pro Carltona je to hračka. Jako robotovi mu pojem bůh nic neříká. Obávám se, že ani deus ex machina. Jenomže my jsme lidé, viďte, a tu věc s Bohem jsme spískali. Navíc jde o naprosto skvělý objev. Jednou jsme ho vynalezli, takže je dočista nemožné tvrdit, že neexistuje. Rozhodně na to nemám vzorečky. Takže upřímně řečeno jsem zmatený jak včela. Skutečně existuje Bůh, intrikán, který uvedl ten zrůdný vesmír do pohybu, nebo jde o pouhý průser, náhodnou explozi, která trvala nějakých patnáct miliard let? Spiknutí, nebo průser. Máte na vybranou.
Existuje dost tmavé hmoty na to, aby ohlodávající efekt gravitace nakonec vtáhl vesmír zpět do minulosti, nebo dost věcí k smíchu, aby levitace unikla ze svazujících spárů gravitace a kosmos se mohl navždy rozpínat? Vyberte si. Optimistický, navždy rozpínající se vesmír, nebo žalostně kolabující vesmír? Manický, nebo depresivní? Tragika, nebo komika? Spiknutí, nebo průser? Prosím, omezte délku své odpovědi na jeden odstavec. 

Co týden vzal a dal

Původně jsem se chystal o víkendu přidat pár fotek z pátečního focení Prahy. Taková aspoň byla představa. Když se mi totiž podařilo nakonec v sobotu vstát, měl jsem úplně jiné myšlenky. Třeba jak nedat najevo, že jsem sice vstal, ale stále spím... No a od toho se to odvíjelo dál.
Ale vraťme se k pátku. Měl jsem domluvené focení s Leninem. Ta nelenila a fotky již vystavila. Já, hříšník, stále nic. Třeba vám povím i proč. A pozor uvnitř Příspěvku zjistíte, že Lenin není vJěčný.

Zmítán pochybnostmi

I o nadpisu jsme pochyboval. Už jsem jeden příspěvek začal psát a vznikl z toho takový pasquil, že jsem to odložil do konceptů. Třeba se k tomu vrátím. I když pochybuji...
Nějak poslední dobou pochybuji o své práci. Ale tady je docela možné, že jsem obětí mobingu... Ale těžko to dokázat. A blbě se vám pracuje, pokud to co děláte dobře je necháno jen tak a zveličena jakákoliv chyba... A třeba jen křivdím svému vedení...
Pochybuji o své výchově starším dětem. Kluk v devítce hulí jak trafika a navíc mu škola nic neříká. K tomu to vypadá, že tu devítku ani nedokončí. ještě dva týdny klasifikace a on má zápal plic. A při cestě od doktora si zapálí... Magor...
Holka si "svoje" vybírá už od osmičky. První rok střední nedodělala a tak šla na učňák. V druhém pololetí si švihla 5 týdnů v nemocnici... Z vlastní blbosti. Jejím životním krédem je nejspíše zkoušet, co ještě vydržíme. Přizabil bych ji...
11ti letá dcera začíná přicházet do těch správných let. Jsme zvědavej, co se bude dít. 10ti letá je zatím v pohodě.
Přesto se najdou i pozitiva... ale nějak se mi těžko hledají přes průsery kterými nás ohromují...
Snad se rýsuje na trochu lepší závěr týdne. Mám jít fotit noční Prahu. A konečně ne sám. Jen tak trochu pochybuji o tom, zda budu správný průvodce při nočním focení...
Kdysi jsem chtěl být spisovatelem. Přečetl jsem si totiž, že kdo s myšlením na psaní vstává a kdo s ním i usíná je na nejlepší cestě, stát se spisovatelem. Bohužel nejsem obdařen darem slova a výdrží... Tak jsem co jsem a pochybuji...

Zase makro

Další v článku. Pozor hned první fotka není vhodná pro slabší povahy.